Hodíme se k sobě, miláčku...?

Variácia Jáchyme hoď ho do stroje akurát scenárista ani predstavitelia hlavných rolí nie sú komici, takže spočiatku zábavný potenciál využíva Iva Janžurová a František Peterka. Do hry však vstupuje dvojnásobná zámena postáv, ktorá komický potenciál znásobuje, takže aj zábavy je viac. Záver je síce priehľadný a tak trocha umelý ale predsa len úsmevný. 65% (20.10.2023)

Co si budeme povídat, cáklá komedie, nijak zvlášt' nevybočující z řad tehdejší české tvorby, ale člověku je milo si u ní občas odpočinout, obsazena je výborně. Mám ráda Janžurčino střelený "HAHAAA!" a jak ukončí telefonát s naprosto cizím člověkem: "Nazdar!" :-). Taky je hezký: "Dobrý večer, promiňte, dovolte, abych se představil, jsem hudební skladatel Petr Karát." "Rimskij Korsakov." (23.10.2011)

Pokaždé, když tenhle film chytím v televizi, rád se podívám. Po mnoha takových zhlédnutích musím zvýšit hodnocení na maximum, protože mě to prostě pořád baví. Výborní herci, skvělé a vtipné dialogy tak, jak to mám na českých komediích rád! A taky pár zlidovělých hlášek, jako třeba "Ale ten tón! Ten tón!". (26.05.2021)

Dlouho jsem zvažoval hodnocení. Pohybuje se přesně mezi silnými 3* a slabšími 4*. Je tam spousta gagů, které postupem času, a po několika reprízách v televizi, jistým způsobem zlidověly. Asi nejlepší je hádka o "zelinkavý" přehoz. Schulhoff byl specialista na vykreslení postav do krásně absurdních rozměrů. Zahrané perfektně. Například takový počítač ve výzkumném ústavu pro hledání dokonalého partnera, byl opravdu model k pohledání, ale psal se rok 1974, tak asi netřeba žehrat. Přesto tam byly takové proluky, kdy se nic moc nedělo, ale pak zase v krátkém intervalu přišly solidní "zápichy" (rozuměj povedené gagy). Komedii jsem viděl několikrát a vždycky se těším na pasáže rozhádaných partnerů, které dohromady svedl jeden nemoderně designovaný počítač. 60% (07.01.2012)

Na Schulhoffovy sociální komedie musím mít náladu. Ne že by nebyly vtipné a trefné, ale ta tragikomičnost je občas deprimující. Člověk se směje, ale zjišťuje, ano, tak to je, a nedělá to člověk dobře. Zde je sice zajímavá myšlenka (lidé ve vztahu se obohacují svou různorodostí, nikoliv dokonalou stejností), zahrané je to skvěle, zvláště vztah v podání Janžurové a Peterky, dokonalý je Bláha jako skladatel a Rázlová jako rázná doktorka, ale přece jen chvílemi ten film nudí. Spleteno je to dobře, možná až moc, jsou zde i vedlejší postavy typu instalatéra v podání Menšíka, nebo skutečná doktorka, vše kulminuje v jeden třeskutý výbuch, kde se vše vysvětlí a vyřeší a pročistí vzduch, avšak přesto jsou zde scény, u nichž se člověk nudí, které mne neláká vidět podruhé, nevím proč. (23.11.2014)