K2 vlastní cestou

Klára Kolouchová je drsná a emancipovaná žena, která si nemůže pomoci a plní si své sny, i když to pro ní ani její rodinu není jednoduché. Pochopil jsem a souhlasím se základní tezí filmu "a proč by jako nemohla, když ji to naplňuje", nicméně mě trochu mrzí, že tímto rodinným zaměřením se do pozadí dostalo samotné horolezectví. Z tohoto pohledu je film trochu suchý. Ale také možná emotivnější a ze strany Kláry Kolouchové dost otevřený. Krapet mi zde chybí víc o manželovi, z rozhovorů, které jsem četl, vím, že také leze a někdy zase na pár týdnů vypadne od rodiny on. Možná by pak pohled na údajnou "sobeckost" ženy horolezkyně nebyl tak příkrý, jak se v komentářích můžeme dočíst. A nabízí se provokativní otázky: je horší když se dítěti zabije táta nebo když z hory schrastne máma? A znamená narození dítěte společenskou a osobnostní smrt? (07.02.2021)

Klára Kolouchová si rozhodně zaslouží velký obdiv a respekt za svoji houževnatost, cílevědomost, skvělou fyzickou kondici i mentální sílu. Nemám žádný problém s rozčleněním dokumentu na dvě poloviny. Jen bych uvítala, kdyby bylo věnováno alespoň deset minut z celkového času na sestup z K2, který je prý nebezpečnější než samotný výstup. Na to jsem byla dost zvědavá, tak mě pak zklamalo, že o tom nepadla obrazem ani zmínka. (65%) (03.02.2021)

Snímek dokázal naprosto výtečně zachytit úzkost, s jakou se při takovém výstupu na Everest člověk musí potýkat - už jen v kinosále se mi místy těžce dýchalo a pomalu jsem si ani nedokázal představit, jak hrozná zima musí v takových výškách být. A samozřejmě nejvíc napjala část, kde se vlastně ani nevědělo, jestli hrdinka dojde až vrcholu, nebo to celé raději pro dobro sebe a své rodiny vzdá. Body snižuju leda za pomalý rozjezd a příliš protahované pohledy do osobního života - raději bych přidal detaily samotného výstupu, sem tam se dostavil až moc velký skok v čase. Jinak opravdu působivý dokument, u kterého si člověk uvědomí, že takový výstup do 6 kilometrů rozhodně nebude žádná psina. (A ano, souhlasím, že hlavní představitelka i na můj vkus brečela příliš často, až to bylo trochu otravné - emoce být můžou, ale nemusí být pokaždé zachycené na kameře a tvořit tak vstup do každé nové části výpravy.) (01.08.2020)

Jeden z nejhorsich horolezeckych dokumentu, co jsem kdy videl (nebylo jich malo) - jeste horsi nez Cesta vzhuru. Radeji se podivejte na Meru, Free Solo, Alpinist nebo jakykoliv jiny. Nevim, jaky byl cil tady toho dokumentu a ktera rovina pro me byla nesnesitelnejsi (doma nebo na horach), ale asi nebylo cilem vyobrazeni Klary Kolouchove jako uplakane kralovny velkokyce, ktera se sice nakonec doplazila na K2 resp. byla tam dostrkana sherpama, ale jakym stylem?! ...na predem pripravenych vodicich lanech s malym batuzkem tzn full service od stanu ke stanu. Proc se lidi snazi za kazdou cenu takhle "nedustojne" dostat na tezky vrchol K2, kdyz za sebou maji minimalni zkusenosti? Proc tam nebylo ukazano, jake ma zkusenosti z lezeni nebo predchozich expedic? Co tam ta divnopani celou dobu trenuje? Byla vubec nekde lezt aspon na umele stene? Myslim, ze nebyla. Kdyz uz je to dokument o horach nebo o expedici, tak proc tam bylo tak hrozne malo fotek nebo zaberu hor samotnych? Zanedbali to serpove a nedostatecne dokumentovali? 🙂 Proc je v dokumentu nakousnute, ze to stoji hromadu penez, ale uz tam neni receno B tj. jak se na takovou expedici sponzori a penize vlastne shani a kolik to stoji? Takove nedustojne dokumenty jsou ok v privatnich archivech, ale proc se neco takoveho promita v kinech nebo televizi? BTW: Kdyz ji dost lidi vycita, ze to vyplazila s kyslikem, tak to mi vadi ze vseho nejmene. A nejvetsi borci jsou tady (07.01.2021)

Jiný horolezecký dokument, protože ženský, protože mateřský. Smršť rozporuplných emocí a priorit, proto tolik slz. Má kliku na lidi kolem sebe...Co se týče lezení s kyslíkem, je to tak trochu podvod na hoře i na sobě... Rozhovor: Šerpy s námi lézt nikdo nenutil Výprava psychicky zdecimovaná třemi úmrtími a byla v podstatě na odchodu ze základního tábora domů. Když ale dorazil do tábora Nirmal Purdža, který měl v tom roce projekt zdolat všechny osmitisícovky během sedmi měsíců, dokázal je tak psychicky nabudit, že nakonec na vrchol nejtěžší hory světa vylezlo 24 lidí. (19.11.2020)