Ztracené dívky

Ztracené dívky by sa mohli kľudne nazvať aj "Hledání kurev" a nikto by nič nemohol povedať. Jedna mamička si nevie priznať, že jej dcéra bola obyčajná štetka a viní z toho políciu. Thrillerová linka tú vlastne žiadna nefunguje, divák nepociťuje záujem ani napätie. Súhlasím s užívateľom Trevorom - ako dokument by to mohlo byť celkom dobré. Ako film to zlyhalo na plnej čiare. (17.03.2020)

Určitě silné téma, které mohlo mnohé nabídnout, ale když máte nějaký film podle skutečné události a jediné, co je na tom poutavé, že najdou mrtvá těla prostitutek, mi přijde jako chabá konstrukce, kterou zacloumá i jemný větřík. Dramatická linka se docela povedla a musím uznat, že Amy Ryan to drží nad vodou, jinak by to bylo ještě ostudnější. Inu, ne vždy se zadaří a není každý den posvícení. Zde takový neurčitý polotovar bez závěru či myšlenky. 35% (18.06.2020)

Asi hodně diváků naštval otevřený konec. Jenže to je riziko, když se točí film podle skutečné události. Tady se neřeší, kdo zabil ty prostitutky, tady se řeší smutek pozůstalých a jejich bezmoc. Nicméně tvůrci příliš fandí ženské hrdince a poukazují na šlendrián v policii. Jenže když si přečtete wiki, kolem případu běhala i FBI, takže udělali maximum, co mohli. Někteří podezřelí byli z filmu vyloučení, zato lituju rodinu toho jediného filmového podezřelého, pokud je nevinný - všichni jsou pod reálnými jmény. Možná je nefér nazývat oběti prostitutkami, šlapkami apod., jenže ony si vybraly ten životní styl. Společnost je šlapat nenutila. Takže v obviňování společnosti snímek selhává. (12.02.2021)

Svojím spôsobom "one-woman" show, keďže hlavná rola Amy Ryan extrémne prevyšovala ostatných, ktorý mi pripadali, že tam sú iba tak, aby boli a toto bolo dosť vidno na dcérach, ktorých charakter mohli tvorcovia viac rozviesť. Inak je to jednoduchá a bežná pátracia jednohubka, ktorá priláka aj napriek tomu, že neprináša prevratné zvraty alebo dlhú cestu medzi prípadom a jeho vyriešením. Záver bol podľa mňa celkom odfláknutý. Síce to je podľa knihy a skutočného príbehu (ktorý je ktovie aký), ale tvorcovia mohli mať aspoň pri závere voľnú ruku. Prospelo by tomu poriadne zakončenie a zodpovedanie na VŠETKY otázky a tým pádom aj pár minút naviac, ale aj tak beriem Lost Girls ako jednoduchú oddychovku, ktorá pekne ubehla a splnila svoj účel. 6/10 (Videné 14.3.2020, Originálne znenie) (14.03.2020)

Na tomto filmu podle skutečné události je něco zvláštního, byl jsem rozuřený a nesmírně nespokojený. Příběh funguje lépe, pokud se před sledováním podíváte do Googlu. Celé to je takové smutně vážné a melancholické.Ztracené dívky zapadají do trendu současných kriminálek s ženskými hrdinkami, kde vyšetřovatelky často nejsou profesionální detektivové a k pátrání, které představuje středobod příběhu, je vedou osobní či rodinné vazby. Na druhou stranu tento chladný procedurální snímek může mnohé milovníky podobných krimi příběhů snadno odradit. Režisérka Garbusová cíleně vypráví tlumeně, takřka netečně. Přitom hlavně ze začátku tato metoda dovede strhnout. Film paralelně mluví o tom, jak různé instituce přehlížejí právě prostitutky, jako by jejich smrt byla zločinem nějakého druhého řádu. Režisérku však nakonec zradí právě ono rozkročení mezi sociálním dramatem a procedurální kriminálkou. Rozehraje mnoho témat, často mimoděk, ale v celkové stylizaci se motivy s obřím potenciálem rozutečou mezi prsty. Tak jako děj plyne bez větších vzruchů, odplynou i jemně dávkované detaily ze života hrdinek, třeba fakt, co vše matka zamlčela svým dcerám či policii. Na mnohých pnutích by se daly stavět celé dějové oblouky, tady však slouží jen jako dílky pestré, takřka dokumentaristicky pojaté skládačky, pro kterou se hodí přívlastky jako poctivá, ale nikoli intenzivní, zdrcující či alespoň dotažená. Ztracené dívky se nakonec rozplynou v té netečnosti, která se zprvu zdála být jejich největší devizou. Liz Garbusová si za dokumenty s podobnou sociální a kriminalistickou tematikou zasloužila pozornost na Oscarech i festivalu Sundance, v hraném formátu její schopnost širokého záběru a vršení drobností z životních osudů protagonistek nestačí. Sice natočila film, který je pravým opakem senzace, ale nakonec také dokonale utlumí sebe sama. Brutální tragická tečka za pohnutým životním příběhem Mari Gebertové se pouze mihne v závěrečných titulcích, pohozená na okraj. Nepůsobí však jako emoční šrapnel, spíš přiměje publikum zavrtět hlavou, zda by tak silný materiál, který napsala skutečnost, nestál za dramatičtější zpracování. Ztracené dívky jsou dva filmy v jednom. Ten první vypráví o bezpráví, o skutečném zločinu, který nikdy nebyl vyřešen a nad nímž visí stín podezření. Ten druhý hovoří o rodině, která k sobě neměla blízko ani předtím, než jí ten zločin vstoupil do života. Škoda, že se nakonec tvůrci o oba příběhy pouze otřou. (07.04.2020)