Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Milá feel-good komedie takřka bez záporné postavy, se srdíčkem obhajující pozitivní hodnoty a různorodost Evropy, a opepřená trefnými vtípky na společenské témata (vztah Islanďanů k Amíkům; v Rusku nejsou žádní gayové atd.). Upřímně mě dojala a potěšila. Čtvrtou hvězdu dávám nejspíš proto, že mám velkou slabost pro Island (zrovna Húsavík jsem přes 2-denní čekání na lepší počasí viděl pouze v oparu a dešti) a protože jsem jeden z mála v mém okolí, kterým nevadí Will Ferrell. Tohle si zrovna i spolunapsal a spoluprodukoval, což potvrzuje jeho zasloužené místo v koruně žánru. (08.06.2021)

"Příběh Ohnivé ságy" coby hraný film o nejznámější hudební soutěži na světě je v podstatě jedna velká ptákovina s typicky afektovaným Willem Farrellem a roztomile potrhlou Rachel McAdams - obsahuje však několik povšimnutíhodných scén a momentů, které nenuceným způsobem pobaví i mile překvapí. Základní příběhová kostra je klišé na entou, zde je to však ozvláštěno prostředím Eurovize a nádhernou krajinou Islandu. Stopáž mohla být o něco kratší a některé scény by úplně v klidu snesly zkrácení - avšak za camea vítězů z předchozích ročníků Eurovize, linii se skřítky a Demi Lovato jsem byl vážně rád. Vedle toho si film vtipným způsobem střílí (někdy i možná nevědomě) z evropských zemí - viz "nulový" výskyt 4%-lidí v Rusku, nenávist Evropanů vůči Američanům či zmínka o Východním bloku. Hudební vystoupení byla povedená a diváci si vlastně mohli aspoň v jistém slova smyslu užít Eurovize, když byla letos zrušena. (03.07.2020)

Eurovision má sice naprosto banální děj, který lze najít v každé druhé romantické(?) komedii, ale na druhou stranu si to vynahrazuje vcelku slušným utahováním z oněch zpěváckých soutěží, do kterých jsem se kdysi chtěl sám dostat, ale ta následná prezentace nechutnosti showbusinessu mě nakonec přesvědčila, že by to byl blbý nápad. Navíc by mi tam určitě chtěli vyžehlit vlasy, což teda jedině přes mou mrtvolu. Film si může přičíst k dobru i přirozenou vtipnost Willa Ferrella, který mnohé momenty vcelku slušně zachraňoval. Ale ne snad, že by ten film byl jinak zcela bez vtipu, najde se tam hned několik pasáží, které opravdu pobaví, ovšem za břicho se asi divák celou dobu popadat nebude. Další plus byl i nápad udělat z hlavních hrdinů Islanďany, dodalo to na jejich zajímavosti, plus tvůrci si tak otevřeli dvířka pro mnoho kulturních fórů. Celkově je Eurovision prostá komedie, která sice ničím příliš nepřekvapí, plus její formát už člověk viděl ve spoustě jiných filmech, ale když vypne a nechá to na sebe působit, čeká ho vcelku zábavná podívaná. Navíc Rachel McAdams je tam strašně roztomilá. Lepší 3* (11.01.2021)

Klasický holyúdský povrchní sračkoidní rektobol a degenerativní homomédie bez jediného vtipu, určená pro celou (už tak retardovanou) rodinu, po které by měla následovat mezinárodní žaloba Islandu na toho slizkého trapáka Ferela za to, že dělá z jeho obyvatel přitroublé čuráky. Nasraně druhé je to taková vcelku neškodná, hloupá kokotinka, způsobující jen odumírání zbytku mozkových buněk, a nikoliv obvyklou maligní rakovinu vkusu, kde Ferel v další sériové roli odpudivého žinantního debila tentokrát moc neprdí ani nežere hovna, je prostě tak nějak jenom normálně slizký a uboze trapný. Kokotinka patetická, kýčovitá a plná plytkých kolotočářských cajdáků a homopissniček, podtrhující současný tytrubkový trend, že i sebevětší retard se může dočkat svých patnácti minut, že, Misho, jen proto, že je retard. Ovšem kdyby mi někdo držel u hlavy devítku s tím, že pokud se znovu nepodívám na nějakou ukrutnou buzikálovou sračku, tak mě zabije, a na menu by byli ještě Bídníci a LA LA Shit, nadšeně zvolím tohle. Tudíž nádherná dvojka, a teď mě omluvte, musím jít hladit kočky a nažehlovat si puky na riflích. (29.06.2020)

Takový šedý tuctový popkulturní průměr, asi jako nadpoloviční většina soutěžních kousků každého ročníku Eurovize, ale jakmile dojde na diskvalifikační píseň, tak ta urve gumu od trenclí či jiných libovolných spoďárů. Rachel McAdmas je v mnoha ohledech hodně dobrá a hlavně vcelku uvěřitelná, úplně v pohodě bych jí věřil i ten zpěv, kdyby to opravdu zpívala ona. Naneštěstí se tohle nedá říct o Ferrelovi. Možná se snažil až moc, každopádně jeho výkon a přehrávání až bije do očí. Jak ho mám rád, brát Fire Sagu za skutečnou kapelu, Sigrit by ho měla kopnout do prdele. Potěšilo mě zasazení na Island, který minimálně v roce 2018 do Eurovize vyslal vcelku netypickou a zajímavou kapelu Hatari. 2.5* (03.07.2020)