Léto 85

Film o prožitém osvobození, v němž se konce čehokoli stávají právě a jen konci začátků něčeho dalšího. *** Ozon se "ke kořenům mistrovsky vyprávěných příběhů" dostává od někdejších nádherně přísně spletitých Osmi žen k nádherně oproštěnému a uvolněnému Létu 85, zbavenému všech myslitelných přemoudřelých nadstaveb a okázalých artistních či divadelních výrazů, a proniká tak k zatím možná nejpravdivější a nejblíživější esenci toho, co znamená být probuzeně naživu. *** Dostává se na samu dřeň kořenům odevzdané krásy fascinovaného žití a je to přitom pořád rozpoznatelně François Ozon, jenž k tomuhle uvolňujícímu tvaru dospěl skrze své mnohem složitější stěžejní snímky krok za krokem, stejně poctivě jako Alex. Zraje a pročištuje, krystalizuje. *** Vznikla silně ozdravně a osvobodivě nakažlivá záležitost, zvláště takhle uprostřed covidové pandemie Podzimu 20. Jděte si toho svěžího daru nabídnout, dokud ho dávají.*~ (07.10.2020)

Mohlo by se na první pohled zdát, že jde o francouzskou variaci na Dej mi své jméno, ale to by v režijní kolonce nesmělo být jméno Francoise Ozona, který si prakticky vždy pohrával s diváckými očekáváními. Šestnáctiletý Alex nečekaně potkává velmi přitažlivého Davida a prožívá s ním svůj první a žel i poslední vztah. Hned na začátku se totiž dozvíme, že David zemře. Ozon opět používá nespolehlivého vypravěče a divák touží dozvědět se, co se vlastně stalo. Ozonův snímek může nápadně připomínat pozapomenutý film Guse Van Santa Paranoid Park, ale je divácky mnohem příznivější a - řekněme si to upřímně - přitažlivější. Casting obou hlavních postav je výborný, mezi oběma mladíky je výborná chemie a hezky se na ně dívá. Soundtrack je taktéž výborný a cením si perfektní osmdesátkové výpravy - divák má pocit, že nesleduje retro film, ale nějaký skutečný příběh z osmdesátek, který je ale nadčasový a bez problému osloví dnešního diváka. Vynikající snímek, který můžu bez obav doporučit nejen Ozonovým fanouškům. (04.06.2022)

François Ozon je známy tým, že rád a často natáča filmy o dierach. Žiaľ, nie vždy o ozónových. Na ozón úplne zabudol a hoci ozónová terapia pomáha na bolesti chrbtice a pohybového aparátu, naši protagonisti sa hýbali úplne inak. Vďaka Bohu len za chýbajúcu explicitnosť, pretože pár bozkov medzi chlapmi síce zhnusí, ale na to sme si zvykli už od čias Brežneva. Film prináša šokujúce zvraty, napríklad, že jasný homosexuál povie, že on si len chcel užiť leto a tak pretiahol aj ženu, čo je absolútnym prehreškom proti dúhovým zástavám a toto mali určite demokraticky scenzurovať. Záverečná pointa, že ak ti nevyjde homo vzťah, tak si aspoň zatancuj na hrobe, ma nijako neoslovila. Jednak nie som zástanca polnočných tancov medzi hrobmi a po ďalšie, z tancovania na hroboch sa dá vysekať naozaj aj viac. Taký Matovič to dotiahol až na premiéra a to bol tanečník výrazne netalentovaný a pod sedatívami. (14.11.2023)

Nostalgické retro působilo v první polovině jako velmi poctivé, ale nijak ohromující. Nicméně v polovině, když hlavní hrdina ve vzpomínkách dospěje k bodu zlomu, zlomí se i atmosféra filmu. Najednou už jsem se nedívala na lehce sentimentální vzpomínku hořkosladké první lásky, ale na drásající vyrovnávání se s první velkou ztrátou. Scény nasákly emocemi a Félix Lefebvre hrál celým tělem i celým srdcem. Tanec smutku a bolesti v jeho podání přebil i Stewardovu skladbu Sailing, jakkoliv ta byla nadevše výmluvná. SHRNUTÍ: Do první lásky jdeš vždy naprosto neozbrojený. (08.10.2020)

Ozon se toho nebojí. Samozřejmě bych uvítal raději, kdyby se vrátil ke svému protežovanému tématu mladých krásných dívek, ale tak David taky nebyl špatný. Fajn retro (diskotéka, oblečení, účesy), ale ten krimi přesah je trošku slaboučký, i když scénář umně diváka natahuje a co se vlastně Alexovi stalo, zjistíte až asi tak v půlce. Pro přísné zapšklé heteráky silná káva, na kterou ani legendární Zkrocená hora nemá, hoši se toho filmování nebáli. (23.01.2021)