Nikdo se nebude smát

Neprávem přehlížená hořká komedie o tom, co může zavinit založení jednoho nevýznamného lejstra. Ztotožnění s hlavním hrdinou (ač ho hraje Jan Kačer) je velmi snadné a po chvíli budete jméno "Zátorecký" docela nesnášet. Krom povedeného příběhu zaujmou i drobné role Radoslava Brzobohatého, Jana Libíčka, nebo Jiřího Menzela. (22.02.2008)

„Ten člověk je prostě debil. Malej, nenápadnej, ale snaživej debil. A strašně spolehlivej.“ __ Sžíravá satira, kde jedna absurdita střídá ještě větší (hospoda!!!), aby pak vrcholila dokonalou scénou schůze uličního výboru, která dokonale zobrazuje atmosféru sousedského soužití za socialismu a společenských poměrů obecně. Kafka by tleskal. Netlačí se tu humor na sílu, prostě máte pocit, že něco podobného by se mohlo stát i vám. Jednoho takovýho snaživýho hloupýho vola máme i u nás v práci. A Jan Kačer byl takový náš malý český Robert Redford 60.let, svým charismatem a úsporným herectvím, kdy jedním pokrčením obočí dokázal říct vše. Škoda, že mu po ruské invazi komunisti zatrhli tipec. (27.04.2023)

Předlohou pro film byla kratičká Kunderova povídka. Já jsem tu povídku někdy před pár lety čet a pokud si dobře vzpomínám, tak to mělo asi 20 stránek. Možná ani to ne. Osobně si myslim, že na celovečerní film je v předloze prostě málo materiálu, takže je tu opravdu hodně takový tý "umělecký" vaty, aby se nějak natáhla stopáž. Povídku jsem přečetl jednim dechem za pár minut, u filmu jsem se nudil. Mám pocit, že ta tzv. nová vlna je strašně přeceňovaná. Slabý 3 hvězdy. (02.05.2021)

Jsem něco jako výtvarný teoretik. Utrpení mladého intelektuála. Juráček, jehož scénář je pro film bezvýhradně určující, v kunderovském Klímovi rozpoznal dalšího ze svých melancholických, společensky nepotřebných hrdinů, který kráčí světem a v důsledku své zdvořilé inteligence není schopen účastnit se lidských vztahů. Oproti Kunderově povídce zaujímá ovšem Bočanův film vůči Klímovi kritičtější stanovisko a rozšiřuje záběr, aby poskytl obecnější společenský komentář. Už úvod filmu lze pokládat za trefnou metaforu podobné lidské přizpůsobivosti, jakou pozorujeme u Klímy. Aby se vyhnuli výkopu u chodníku, vyšlapávají si chodci cestičku sněhem. Stejně jako Klíma, ani oni se vnějším podmínkám nedokážou vzepřít. Raději se jim podřizují. Obětí neschopnosti převzít zodpovědnost za zbabělost přitom není jenom Klíma. Na jeho morální selhání doplácí také druzí, zejména Klára, čímž Bočan s Juráčkem jako jedni z prvních otevřeli v šedesátých letech velmi relevantní téma spoluzodpovědnosti intelektuála za mravní úpadek společnosti. V podání Jana Kačera připomíná Klíma zklamané mastroiannovské intelektuály, dobrovolně izolované od ostatních, což lze vysledovat především v okamžicích jednání uličního výboru. Soudruhu Klímo, co vy si vůbec myslíte o ženách? Nic. Toto jemné a svým způsobem vtipné pozorování každodenní rutiny, sousedství, kde každý ví o každém všechno, rozehrává řadu strun – od sebeironie a smutku až po trapnost, karikaturu, absurdnost, chaos, prázdnotu a entropii. Tím, co potom spojuje Kunderu, Bočana a Klímu s námi, je otázka, jak se chovat slušně mezi špatnými lidmi, jak se vypořádat s dvojím metrem morálky a s poznáním, že lidé jsou vlci. (11.02.2018)

Nemstný, neslaný začátek, ale pak film postupně stoupá v zábavnosti a vtipnosti, až dojde vrcholu v absurdní scéně schůze výboru obyvatel domu. A pak už jen slabší dojezd. Z formálního hlediska pobaví pár hrátek s kamerou (silueta na okně), ale jinak film působí jednoduše a vizuálně obyčejně, ale není to na škodu. (15.03.2009)