Den kobylek

Klasické nastavování zrcadla a strhávání pozlátka, ač děj zprvu připomínal spíše Nerudovy Malostranské povídky po "hollywoodsku".Ovšem jak se film překulil přes svou polovinu, sled nepochopitelných událostí nabíral na intenzitě natolik, že konečná gradace násilí a davového šílenství by neměla překvapit, ale mě naprosto šokovala - nečekané, znepokojivé a smutné. (18.02.2009)

Den kobylek je velice působivé drama o bezohlednosti a odvrácené straně syrového hollywoodského světa, v němž uspěje sotva jeden z tisíce. Pro mě osobně má "pouze" dvě slabiny - příliš dlouhou stopáž a silně depresivní pocit, který z něho pokaždé mám. SPOILER: Meze únosnosti končí detailním, brutálním kohoutím zápasem a nastěhováním si omezeného pořadatele kohoutích zápasů do vily poloretardovaného, ale velice hodného boháče a zároveň stupňující se bezohledné chování boháč. milenky, která ho se svými přáteli zneužívá. Pak už jsem vždy musela přeskakovat, v celém kuse jsem film nikdy nedala. Ušlapání a lynčování davem jedné z kladných postav a navíc příšerné chování toho malého spratka-hollywoodského herce (nebo jen komparzisty?), který zvítězil v mé soukromé anketě neodpornější, nejnevychovanější dětská filmová postava všech dob, je třešinkou na nestravitelném dortu. Kvality zmiňovaného filmu jsou přesto nepřehlédnutelné a nemohu je pro to tvůrcům "upřít." (07.09.2017)

Úžasné filmové dílo, pro mne nejlepší film od Johna Schlesingera, lepší než Maratonec a Půlnoční kovboj. A nejde jen o ten závěr - film je sbírkou drobných ostrých střepů, odrážejících nejen famózně hrající ústřední trojku, ale celou řadu brilantně dotažených dalších postaviček s velmi silnými osudy. A závěr je famózní... a nejde ani tak o velkolepě pojaté kataklyzma přecházející do surrealistického poselství, ale o přímočaré poznání toho, že žádný z nás asi nezná meze svého já... A pro ty, kdo váhají nad tím, zda dát o jednu hvězdu víc nebo méně... doporučuji podívat se na galerii obrázků z filmu... (26.04.2006)

Na Dni kobylek mně vadila především násilnost jeho výstavby: příliš okatá hra s intertextualitou, nesourodost exploatovaných žánrových poloh, neproblematičnost sdělovaného. Tyto nedostatky se marně snaží vykoupit režisérův nesmlouvavě jednoznačný pohled a srovnatelně nekompromisní výraz, jehož naturalismus ovšem jen maskuje ideologii (jak je to nejpatrnější v posledních, alegorických obrazech filmu): tudíž do propasti jazyka padá i idea, nahrazena frází. V neposlední řadě mě k odmítnutí vede i nevěrohodnost charakteristik postav, dílem daná hereckou mělkostí většiny obsazených, resp. přehnanou, frapantní stylizací hrstky talentovaných, a vakuum, nevěrohodně imitující atmosféru doby jen jejími vnějšími rysy. (25.04.2014)

Jako o čem tohle story bylo? Jo už vim, naprosto o hovně! To je přesně ten typ filmu, u jehož sledování divák musí paralelně myslet na úplně jiný věci, aby se aspoň trochu při projekci zabavil a odpoutal se tak od ubíjející nudy. Nějakej kreslíř filmových scén se snaží sbalit svojí sousedku - chlastem neustále opojenou couru, která o něj nestojí, ta si k sobě radši nakvartýruje ukňouranýho majetnýho ňoumu se kterym ji seznámil její cáklej fotr, když se jako podomní prodejce snažil udat svoji smradlavou vodu. Kreslíř to však nevzdává a společně jdou na tequilový dýchánek k Mexičanovi a kovbojovi pořádájící kohoutí zápasy. Dále je zde k vidění zákulisí Hollywoodu - natáčení filmu, večírky apod., pak nudný a táhlý žvásty hlavních aktérů, kde se občas mihne liliput s hlasem Vlasty Bedrny a retardovanej hermafrodit, kterej je v závěru rozdupán ňoumou alias Homerem Simpsonem na sračku, nakonec snovej chaos při premiéře Bukanýra a konec zvonec. Krindy pindy 0% (11.11.2017)