Jeho dům

Okorenenie tohto žánru utečeneckou tématikou je príjemným osviežením. Práve filmoví fanúšikovia by to mohli oceniť a neriešiť, či sledujeme bielych Američanov, žltých Japoncov alebo čiernych utečencov. Ale poďme k filmu... ten je viac sociálnou drámou ako hororom, napriek tomu príde na niekoľko mrazivých scén. Tempo je poslabšie, no vďaka dobrému neopozeranému hlavnému duu hercov tá hoďka a pol slušne zbehne. (09.11.2020)

Ryzí etnický horor o tom, jak dva migranti hodinu a půl demolují azylový dům, který vyděsí leda tak úředníky městského bytového fondu a potenciální budoucí sousedy těchhle mazlíčků, kteří se kdoví proč cpou do Evropy a topí se při jachtingu ve Středozemním moři, i když je cestou ze Súdánu tolik bezpečných a také bezpečně dosažitelných zemí, kde žádná válka není, a navíc jsou plné soucitných bratrů v Koránu, jako například Saudská Arábie, Spojené Arabské Emiráty, Jordánsko, Maroko, Egypt či Turecko. Pouhý fuckt, že je jen v Súdánu přes třicet miliónů dalších potenciálních adeptů na migraci navodí nejednomu „xenofobovi“, co není schopen pomoci ani svým sociálně slabým příbuzným, ale musí ze svých daní vyživovat tasemnice, aniž by se ho kdokoliv ptal, tisíckrát intenzivnější pocit hrůzy než pár negrů s pomoučenými xichty, bafajících z děr ve zdech. (08.11.2020)

Lépe vystavěné a realizované strašidelné scény jsem neviděl od Hill Houseu. I když ve finále tomu lehce ujedou kopyta, tenhle originální mix sociálního dramatu o adaptaci a traumatech dvou imigrantů a klasického haunted house hororu, je unikátní příkladem filmu, kde se potkala žánrová i artová ambice. Funguje to jako metafora viny a odcizení i jako intenzivní horor, kde se věci z nitra promítají do stěn domu. Jeden z debutů roku! Vidím, že na místní Hnědý spolek přátel filmové lobotomie to opět vytváří velké nároky, kluci, pořád se ještě můžete věnovat přeměřování psích varlat, to vám půjde líp. (06.11.2020)

Přiznávám, že artověji podávané horory, které se snaží o něco více než jen děsit, nemám zrovna v hledáčku a málokdy si s nimi rozumím (Snad jen Ari Aster je výjimka). Jeho dům je však někde jinde a přestože je zde řada scén, které se v klasických hororech nevyskytují a budou tak mnoha divákům vadit, já byl mile překvapen. Film funguje jako sonda do života uprchlíků, kterým budete přát lepší život, tak jako čistokrevný horor, který děsí více než 90% konkurence. Určitě by se našlo několik "ale", film to je velice dobrý a Remi Weekes by mohl být novou hororovou hvězdou. (26.02.2021)

Umně vystavěné hororové drama, které v první polovině dokáže zdařile vystrašit a zabrnkat na dráždivou strunu znepokojení, aby se v druhé půlce umírnilo a přehouplo k uspokojivému vyústění se zřetelným poselstvím. Nejde o žádnou uprchlickou agitku – když už, tak byl film natočen spíše pro samotné imigranty snažící se sžít s novým domovem, do kterého přijeli se svými problémy a osobními démony z minulosti, než že by byl film cílen na původní obyvatelstvo, aby jim bylo ukázáno, jací jsou přistěhovalci trpící chudáčci. Ačkoliv jde o hororový příběh s nadpřirozenými prvky, tak zobrazená traumata jsou více než reálná a skvěle dokumentují, že každý vedeme v prvé řadě boj sami se sebou. His House oceňuji především za neotřelý způsob zpracování uprchlického příběhu, jaký tu ještě nebyl. Mě osobně víc dostane podobně podaný příběh, než nějaká prvoplánová ždímačka emocí. (05.11.2020)