Bumerang

Tak neskutečně brutální a depresivní film,že se ani nedá skoro dokoukat.Beznaděj,bolest,utrpení,nespravedlnost...ale i čest a odvaha.Kdo přede mnou někdy řekne,že za komančů bylo líp,nebo že je volí,vlastnoručně ho rozmlátim na atomy a ještě mu poseru hrob.Děda byl malíř,kterýho vyslýchali pořád,protože nebyl ve straně a tátu kvůli tomu nenechali studovat strojní průmyslovku a musel na učňák tiskaře.....grrrr i hate fucking comunist! (01.06.2011)

V komunistickém lágru 50. let se po odhalení stalinského kultu ocitá mezi vězni v uranových dolech muž, který rozhodoval o jejich životě a smrti, velitel trestaneckých zařízení. Situace, v níž se stává bývalý věznitel spoluvězněm, vytváří prostor pro svědectví o době ale i pro zamyšlení nad obecně platnými otázkami viny a odplaty, otázkami univerzální odpovědnosti. Stejně jako hrdinové filmu, byl i autor předlohy Jiří Stránský dlouhá léta muklem. Nepřesvědčivé herecké výkony, nablblý scénář, slabá realizace. Film, který si hraje na silné téma, ale jen hraje. Ukrutně hloupě vyznívá celá řada scén, ať už třeba zavalení jednoho z trestanců evidentně polystyrenovými balvany, nebo otřesné repliky, například od Krampola. Ani jednoho herce není možné pochválit, snad jen vyzáblý Schmitzer naznačoval, jak to mohl být zajímavý film. Jenže není. 40% (08.01.2012)

Byl jsem zvědavý na film, který měl potenciál třeba Tmavomodrého světa. Ale přes skvělé herecké výkony, dobře vykreslenou atmosféru i třeba famózní využití Beethovenovy 7. symfonie tomu chybělo to úplně základní - příběh s gradací a především důveryhodnost. Stránského popis děsivých padesátých let je didaktický (podobné je to i s nekonečným seriálem o "Maděrovi) a člověk si uvědomuje, jak nesmírně složité je napsat (protože každý film je takový, jaký scénář) příběh s uvěřitelnými osobami a jejich vývojem. Snad za nejhloupější pokládám ony titulky, které označují "mukly" a snaží se dokumentárnost, která tady nemá místo. Krátká sekvence z filmu Žert (Ludvík Jahn u PTP) je emočně mnohem silnější, než celý tenhle příběh, jenže v onom žertu je to jenom epizoda. Film končí stejně podivně, jako třeba vizuelně a herecky skoro dokonalý Ve stínu, natočený mnohem později a když to porovnám třeba s jinými filmy (Kawasakiho růže nebo německý Životy těch druhých - porovnání z důvodu zachycení irčitých mezních situací z doby komunistické totality) tenhle film se prostě nepovedl, stejně jako za mnoho nestál ani ona Zdivočelá země. Škoda. Nějak se se těm našim umělcům až na vyjímky nepodařilo se s dobou dostatečně prvadivě a přitom atraktivně v tom dobrém slova smyslu vyrovnat. Přitom Stránského Balada o pilotovi je podobně mdlá, jako tohle...k tomu, aby vznikl silný a pravdivý film prostě není potřeba takhle tlačit na pilu, vznikne pak cosi jako antipadesátková agitka. Bohužel. (25.07.2023)

Nemám ráda Stránského sebelítost, která ho neopouští ani ve velmi požehnaném věku. Bočan se stal již dávno takovým tím televizním režisérem, co scénář nezkazí, ani mu nepomůže. Zlí jazykové by mu s nádechem opovržení vmetli do tváře, že je ubohý rutinér. Navzdory těmto negativům se podařilo hercům a Stivínovi stvořit celkem zajímavý film. (01.10.2017)

Ťažko povedať, prečo Bumerang nedostal a stále nedostáva toľko pozornosti, koľko by si zaslúžil. Možno je to aj preto, že v Českej republike a nakoniec aj v tej našej radšej sledujeme z obdobia socializmu "hřejivé komedie". Bumerang sa nesnaží ísť takpovediac od začiatku na plné obrátky, napriek tomu si vychutnávame temnú atmosféru lágru a v záverečnej tretine sa dostávame aj k fáraniu a tam je už tá atmosféra aj dramatická zložka poriadne hustá. Celý film si viac menej kradne pre seba Schmitzer, ale nesklamali ani ostatní, potešila ma aj menšia úloha Mira Nogu. (24.10.2019)