Sedmero krkavců

Totální sračka! To že mařka první půl hodinu volá větříka a sluníčko je sice milý, ale vypadá to, že mladá hlavní hrdinka ujíždí na těžkém kreku. Totálně zhulená se potácí krajinou, jako by v sobě měla několik promile a ještě k tomu mluví sama se sebou. Dále její slabá matematika, půl hodinu počítá sedm předmětů, z toho by se každý málem posral a matikáři by nad ní zlomili hůl a šli se vybrečet na Rážovo rámě. Máme zde i přiteplého panitů s nalýzaným copem, který to rád dělá na koníčka, jeho sluha je již z pánovi aktivity zcela nefunkční a neustále si drží svůj opotřebovaný zadek. Ano, tahle pohádka mě velmi nezaujala a nevidím v ní nic poučného, maximálně to, že ve středověku uměli napočítat do sedmi. (20.07.2012)

Těžko hodnotit tuto pohádku... když jsem ji viděla poprvé, byla jsem malé dítě natěšené na vánoční dárky ... vůbec jsem nečekala něco tak depresivního a temného ještě k tomu v době (pro většinu) nejkrásnějších svátků v roce... místo evergreenů jako Pyšná princezna, Tři oříšky pro Popelku.. měla premiéru právě Sedmero krkavců.. a přiznám se, že jako dítě jsem z toho měla těžké spaní.. ale pohádka je to jisto jistě originální a herecké výkony byly úchvatné... z Chýlkové a pana Rösnera mi dodnes běhá mráz po zádech... jediné co vzbuzuje otázku je vhodnost/nevhodnost zařadit to jako hlavní pořad na Štědrý večer:) Hodnocení je na hraně tří a čtyř hvězd.. nakonec se přikláním ke třem (asi jsem se za tu řádku let ještě nevyrovnala s tím šokem) (12.06.2009)

Z minima tu sénárista (Pavel Aujezdský) i režisér (Ludvík Ráža) vytvořili maximum. Ponurost prostředí i děje, v němž konec konců vítězí dobro nad zlem vítězí, připomíná, jak nutné je do výchovy i do života dosazovat i "absolutní" momenty, bez kterých ztrácíme smysl o jeho skutečné, přepestře barevné kvalitě. Bohužel si nevybavuju při nejlepší vůli první filmovou verzi tohoto skvělého příběhu Němcové z r. 1967. Pohádka-báchorka jako žánr byla původně určena pro dospělé a "zdětinštěla" až umělými sběry zhruba po roce 1800. Jako žánr není zcela jasná, je to jakýsi žánrový konvolut - nebo, chcete-li - průsečík. V nejčistší podobě se blíží ke svým bájeslovným (mytologickým) východiskům. Němcové se podařilo - a Aujezdský s Rážou to rozvinuli a dále úspěšně posunuli do filmové řeči - právě tento základ zachovat a dát mu uměleckou úroveň původního autorského výkonu (tato velmi podstatná stránka její tvorby je neprávem podceňována a až negována). Herecké kreace prakticky bez rozdílu tuto ideu rozvíjejí a dotvářejí na mimořádné umělecké úrovni. Dominanci tu mají ženské výkony (Hlaváčová, Chýlková, Podhradská) nad mužskými (Michal Dlouhý, Brzobohatý, Rösner) a zlo se - podáváno ve své skutečné, nezkreslené a nekarikované podobě temného, "černokněžného" živlu - jeví až přeexponovaně. Nicméně Jana Hlaváčová je a zůstává především strádající matkou, Brzobohatý chápajícím a manželčin žal sdílejícím partnerem, Mária Podhradská bezelstným, něžným, ale také pevným a houževnatým dívčím panenským ženstvím. Tento základní trojúhelník doplňuje tandem zla, v němž lehce incestní a rovněž již zapškle staropanenské ženství-zlo vneuvěřitelné škále prostředků suverénně zvládá Ivana Chýlková a jí odpovídá až hugovský skřet Borise Rösnera, jehož lidštějším pólem je zlovolný klevetil a pomouvač. Své ikony rámcujících živlů v tradiční posvátné triádě přesvědčivě zvládli Růžek, Jandová nakonec i Daniel Rous. Z této optimisticky ponuré pohádky mrazí, ale závěrečné vítězství dobra přesto zahřívá. V Bohdaně je zaklet i kus Němcové samé stejně tak jako v mateřském traumatu osmi zrozených a téměř nenávratně ztracených dětí. Štědrovečerní uvedení pohádky tak bylo útokem víc na šedou kůru mozkovou než na svátek plesajícího srdce. Chápu proto i ty hlasy, které se nenamáhají předstírat okouzlení a dávají to najevo i svým hodnocením. (27.01.2008)

Tahle pohádka mě v dětství strašně děsila, a když jsem se na ni podíval po letech, nic se na tom nezměnilo. A právě to je ten důvod, proč se mi pořád líbí. Pohádka by měla děsit, ne být jen líbivá, a přesně tohle se tvůrcům podařilo, za což jsem jim pořád vděčný. Některé scény jsou prostě nádherně děsivé. (22.06.2015)

"Zabili jste chléb !! Prosila jsem vás.. Proklínám vás !! Zkrkavčete !!" Ludvík Ráža se takřka po třiceti letech rozhodl natočit remake svého filmu inspirovaného z dnešního pohledu značně morbidní feministickou pohádkou Boženy Němcové a musím uznat, že se mu to povedlo na výbornou.. Ale bohužel však pouze co do atmosféry, při níž tuhne krev v žilách, jinak totiž ten zmiňovaný feministický motiv v důsledku naprosto zazdí.. Ovšem ona magická scéna, kdy se rozzlobená lůza vrhá na postavy Chýlkové a Rösnera, mě dodnes fascinuje.. (15.08.2013)