Jeden gól

Waititiho crowd pleasure aneb dosud nejpřístupnější film novozélandského mimoně. I tak je ale prošpikovaný jeho charakterem, legračními a tentokrát fakt božími ostrovany a příběhem, který lehkou komedii umí pozvednout tou nejupřímnější lidskostí. Pokud chcete, můžete se spolu s Fassbenderovým protagonistou duševně rehabilitovat a můžete mít radost z toho, jak ten film končí nevyhnutelně a přece nakažlivě. Fotbal prostupuje tlak a stres, který zdraví a životu obecně nesvědčí - a když se tomu vysmějeme, můžeme dokázat nejen na hřišti zázraky. 75 % (05.01.2024)

Mám rád fotbal a nepokrytě si užívám styl Taiky Waititiho, takže jsem tak nějak počítal s tím, že se mi jeho nový počin bude líbit. A nemýlil jsem se. Jeden gól sice neoslní originální příběhem a stojí na vcelku jednoduchém poselství, ale výsledkem je tak pohodový film, že mi to vůbec nevadí. Celý tým včetně kouče Thomase Rongena totiž diváka od začátku baví a není vůbec složité jim držet palce. Vše doplňuje typický humor, který je místy brilantní, ale měl jsem pocit, že zrovna v tomhle aspektu mohl režisér klidně ubrat, jelikož to občas nečekaně trochu drhne a menší kadence vtipů by možná neuškodila. Vynahrazuje to však konec, při kterém na mě překvapivě silně emočně dolehl trenérův proslov v šatně a s ním související zvrat. Následné finále jsem si navzdory klišé neskutečně užil a během závěrečných titulků se jednoduše nelze ubránit širokému úsměvu. Vše umocňuje fakt, že (skoro) takhle se to skutečně stalo. Velmi příjemná záležitost, která je zkrátka jednou za čas potřeba. 7/10 (08.01.2024)

Všude jsem četla, že se jedná o novodobé Kokosy na sněhu. Jenže Kokosy na sněhu je ikonický film a navíc film z mého dětství, takže jsem měla vysoká očekávání a nakonec jsem spíš zklamaná. Mám ráda Taiky humor, párkrát jsem se vážně zasmála od srdce, ale jinak je to celkem takový nemastný a neslaný film. Prostě si tak proplouvá, ale vyloženě to nic nedá. (18.03.2024)

Waititi stratil cit pre humor a príbeh. Next Goal Wins predstavuje tradičný príbeh o skupinke neschopných underdogs a coachovi, ktorý je emočne bloknutý a preto nevie robiť to, čo robí najlepšie. Takéto filmy pozeráme kvôli charakterom a zaslúženým emóciám. Tie síce využívajú všetky možné klišé, ale vďaka uveriteľným postavám to funguje. Lenže problém s filmom je ten, že kĺže po povrchu. Emočná scéna je len jedna a hoci je dobrá, príde mi nie práve zaslúžená ( pep talk po prvom polčase). Humoru je tu na rozdávanie, ale väčšinu času nefunguje. A Fassbender tu hrá rutinne, čo by nevadilo, ak by som mu toho jeho coacha veril. Premárnená príležitosť ktorej jedinou devízou je funkčná transgender postava. Nenadchlo ma to. A Waititi v úlohe kňaza je vyslovene trápny. (03.05.2024)

Taikův jemný, lidumilný novozélandský humor je mému srdci fakt blízký a ještě když se tu dá dívat na mnou milovaného Fassbendera, jsou to jenom plusové body. Není to kdovíjak divoký humor, ale není to taky ten americký na sílu tlačený debilní humor plný dvojsmyslů, ale humor dobrých srdcí v podání samojských lidských figurek, které to s vámi vždycky budou myslet dobře ve svém pozitivním přístupu k životu. Za mě by se měl Taika drže těchto svých malých, upřímných a silně oduševnělých komediálních předloh a ne se falešně chytat tzv. magnetů na peníze jako jsou blockbustery o trapných Marvel světech, které člověku nedají nic. Tohle je totiž čistokrevné duševní wellness. (17.02.2024)