Jeden gól

Waititi stratil cit pre humor a príbeh. Next Goal Wins predstavuje tradičný príbeh o skupinke neschopných underdogs a coachovi, ktorý je emočne bloknutý a preto nevie robiť to, čo robí najlepšie. Takéto filmy pozeráme kvôli charakterom a zaslúženým emóciám. Tie síce využívajú všetky možné klišé, ale vďaka uveriteľným postavám to funguje. Lenže problém s filmom je ten, že kĺže po povrchu. Emočná scéna je len jedna a hoci je dobrá, príde mi nie práve zaslúžená ( pep talk po prvom polčase). Humoru je tu na rozdávanie, ale väčšinu času nefunguje. A Fassbender tu hrá rutinne, čo by nevadilo, ak by som mu toho jeho coacha veril. Premárnená príležitosť ktorej jedinou devízou je funkčná transgender postava. Nenadchlo ma to. A Waititi v úlohe kňaza je vyslovene trápny. (03.05.2024)

Waititiho crowd pleasure aneb dosud nejpřístupnější film novozélandského mimoně. I tak je ale prošpikovaný jeho charakterem, legračními a tentokrát fakt božími ostrovany a příběhem, který lehkou komedii umí pozvednout tou nejupřímnější lidskostí. Pokud chcete, můžete se spolu s Fassbenderovým protagonistou duševně rehabilitovat a můžete mít radost z toho, jak ten film končí nevyhnutelně a přece nakažlivě. Fotbal prostupuje tlak a stres, který zdraví a životu obecně nesvědčí - a když se tomu vysmějeme, můžeme dokázat nejen na hřišti zázraky. 75 % (05.01.2024)

První film v kinosedačce roce 2024 průser naštěstí nebyl. I když jeho hodnocení v budoucnu pravděpodobně snížím na tři zářivé, aktuálně musím ocenit hravost Waititiho, pro jehož trhlost jsem zatím neztratil pochopení a popravdě se zasmál víc, než jsem čekal. Určitě na tom má lví podíl fakt, že jsem fotbal od útlého věku vždy rád hrál a dodnes má v mém srdci kulatý nesmysl své místo. Je to klasická underdog story, na které není nic inovativního, přesto si u nějaké takové jednou za čas člověk rád odpočine (mluvím především o lidech, kterým říká něco pojem týmový sport a mnohdy vtipná úskalí, která s ním především na amatérské úrovni člověk zažije - pro ostatní to bude zřejmě "zbytečný film".). Věčně nas*anej a přiožralej Fassy se na tohle perfektně hodí a každá z těch absurdních postaviček okolo ho skvěle doplňuje. Samozřejmě nechybí ani povinná dávka patosu k závěru, ale naštěstí je to v únosných mezích - 70%. (02.01.2024)

Waititi se vrátil k tomu co umí a i když Next goal wins neboří hranice žánru (ani se o to nesnaží) jde o parádní feel good kousek, který do puntíku plní účel oddechovky u které divák vypne, zasměje se a možná se i trochu dojme. Ta pozitivní energie z toho přímo čiší a i když se mi sem Fassbender zkraje moc nehodil, nakonec sem ho vzal na milost. Srovnání s Kokosy na sněhu sice není úplně od věci, ale zatímco Kokosy byly primárně komedie, tak Jeden gól na to jde trochu jinak a nebojí se i vážnějších témat (a je celkem jedno že je vlastně jen nakousne a nepouští se do žádné větší hloubky). Časem si dám určitě znova...80% (23.02.2024)

Mám rád fotbal a nepokrytě si užívám styl Taiky Waititiho, takže jsem tak nějak počítal s tím, že se mi jeho nový počin bude líbit. A nemýlil jsem se. Jeden gól sice neoslní originální příběhem a stojí na vcelku jednoduchém poselství, ale výsledkem je tak pohodový film, že mi to vůbec nevadí. Celý tým včetně kouče Thomase Rongena totiž diváka od začátku baví a není vůbec složité jim držet palce. Vše doplňuje typický humor, který je místy brilantní, ale měl jsem pocit, že zrovna v tomhle aspektu mohl režisér klidně ubrat, jelikož to občas nečekaně trochu drhne a menší kadence vtipů by možná neuškodila. Vynahrazuje to však konec, při kterém na mě překvapivě silně emočně dolehl trenérův proslov v šatně a s ním související zvrat. Následné finále jsem si navzdory klišé neskutečně užil a během závěrečných titulků se jednoduše nelze ubránit širokému úsměvu. Vše umocňuje fakt, že (skoro) takhle se to skutečně stalo. Velmi příjemná záležitost, která je zkrátka jednou za čas potřeba. 7/10 (08.01.2024)