Jeden gól

Všude jsem četla, že se jedná o novodobé Kokosy na sněhu. Jenže Kokosy na sněhu je ikonický film a navíc film z mého dětství, takže jsem měla vysoká očekávání a nakonec jsem spíš zklamaná. Mám ráda Taiky humor, párkrát jsem se vážně zasmála od srdce, ale jinak je to celkem takový nemastný a neslaný film. Prostě si tak proplouvá, ale vyloženě to nic nedá. (18.03.2024)

(6/10). Musím uznat, že jsem k tomuto snímku přistupoval malinko septicky a to hned z několika důvodů. Taika Waititi je velice osobitým režisérem a občas se stane, že se trochu utrhne ze řetězu. Ideálním příkladem může být zprznění postavy Thora, které bylo v mých očích velice bolestivé a doteď si tak trochu lížu rány. Taktéž jsem v kině vidět na tento snímek trailer a zrovna dvakrát mě neoslovil. Inu, světe div se - ono to zase až taková hrůza nebyla a po traumatizující zkušenosti s předchozím filmem (zdravím Road House) to byla vlastně velice příjemná oddechová jednohubka. Pořád to je v jádru věci totální TAIKOVINA, ale ostatní ingredience jsou velice důmyslně namixované, takže jde o chutný sportovní salátek. V jeho středu si hoví pohublý Michael Fassbender, který už v této době ladil formu Zabijáka a tady si odskočil projevit svou dosti odlišnou tvář. Tentokrát to totiž nebyl chladný a klidný vrahoun, nýbrž pořádně rozjetý čertík z krabičky. Naservíroval nám ho režisér z Nového Zélandu, takže má ke kultuře Americké Samoy poměrně blízko. O filmu se šuškalo poměrně dlouho, takže je dosti překvapující, že jsme se jej dočkali až teď. Vysvětluju si to pandemií a také péčí, kterou film bezesporu dostal. Z výsledného projektu jde cítit, že nebyl ušit rychlou jehlou jako Marvelovky poslední době a konečný výsledek za to stojí. Dostali jsme velice příjemnou sportovní podívanou, která vás pohladí na duši. Od začátku tak trochu tušíte, kam se bude příběh ubírat - to vám však ani trochu nevadí. Místo toho se necháte tímto snímkem krásně unášet Pacifickým oceánem. "And just like any incredible story, our tale begins with utter humiliation." (12.04.2024)

Waititi se vrátil k tomu co umí a i když Next goal wins neboří hranice žánru (ani se o to nesnaží) jde o parádní feel good kousek, který do puntíku plní účel oddechovky u které divák vypne, zasměje se a možná se i trochu dojme. Ta pozitivní energie z toho přímo čiší a i když se mi sem Fassbender zkraje moc nehodil, nakonec sem ho vzal na milost. Srovnání s Kokosy na sněhu sice není úplně od věci, ale zatímco Kokosy byly primárně komedie, tak Jeden gól na to jde trochu jinak a nebojí se i vážnějších témat (a je celkem jedno že je vlastně jen nakousne a nepouští se do žádné větší hloubky). Časem si dám určitě znova...80% (23.02.2024)

Tohle je přesně ten typ filmu, při kterém vám z obličeje nesleze přiblblý úsměv. Prostě a jednoduše absolutní pohoda plná sympatických herců sestavených do týmu, kterému zkrátka nejde nefandit. A i když to tady divák zrovna nečeká, Fassbender tu přidává kus dramatického herectví, které v jednom momentu dokáže vzít člověka silně za srdce. Jedinou Waititiho ambicí zřejmě bylo natočit pohodovou prosluněnou komedii a to se mu podle mě bezezbytku podařilo. 80% (19.02.2024)

Co to sakra bylo? Zdá se, že Waititimu došla kreativní šťáva. Když na mně při sledování „úsměvné komedie“ dotírá deprese, tak je něco špatně. Jakýkoliv pokus o vtip se naprosto míjí účinkem. Docela dobře si dokážu představit, že kdyby film do rukou dostal zkušený filmař a udělal z něj drama, dopadl by mnohem lépe. Takhle nefunguje opravdu nic. (31.01.2024)