Režie:
Ken RussellScénář:
Stephen VolkKamera:
Mike SouthonHudba:
Thomas DolbyHrají:
Gabriel Byrne, Julian Sands, Natasha Richardson, Myriam Cyr, Timothy Spall, Dexter Fletcher, Andreas Wisniewski, Ken Russell, Kiran Shah, Tom Hickey (více)Obsahy(2)
Víte, co bylo skutečným impulsem k tomu, aby Mary Shelleyová stvořila nesmrtelnou literární postavu uměle oživeného monstra Frankensteina? Britský režisér Ken Russell se v roce 1986 rozhodl ve svém snímku hledat pravdu během jedné deštivé noci roku na počátku léta roku 1816 na břehu Ženevského jezera. Právě zde se totiž rozkládalo sídlo lorda George Gordona Byrona, do kterého onoho dne, 16. června, přicestovala návštěva v podobě dalšího známého britského romantického autora Percyho Bysshe Shelleyho, jeho budoucí paní Mary a její nevlastní sestry Claire. A všichni přítomní, ještě ve společnosti Byronovo osobního lékaře doktora Polidoriho, se odhodlali prožít dohromady nevšední zážitek - večer plný hrůzy vystavěný na požívání laudána a dalších drog, vyprávění děsivých příběhů a vyvolávání duchů, kteří se pak pod vlivem narkotik začali zhmotňovat do až příliš životné podoby. Pozoruhodný, až surrealistický psychologický horor je ověnčen kromě unikátně působivé atmosféry i vynikajícími hereckými výkony, a to především uhrančivého Gabriela Byrnea a Natashy Richardsonové. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
NOC HRŮZY (1987) Kena Russella jako horor neuspokojuje a potvrzuje to, že mistr dementního excesu v 80. letech definitivně klesnul na úroveň něčeho, co bych charakterizoval jako „artistní brak“ - snesitelný především pro svou jinakost (jako opak průměrnosti) než vlastních kvalit. Očekávání v tomto případě byla přesto značná (noc, kdy se zrodil literární FRANKENSTEIN), stejně jako ambice, jež nám film tu a tam připomíná [introspektivní horor s vizualizovanými traumaty a externalizovanými hrůzami mysli, nikdy ale ne exponovaných natolik, aby se film stal mechanickým výtokem podvědomí postav], jenže Russell je natolik špatný – lépe nesoustředěný nebo flegmatický – vypravěč, že z příslibů zbyly jen obrazy a celek je rozhodně méně než sumou svých částí. Russell si prostě opět nemohl pomoci a využil četné příležitosti k instantním „šokům“ na dobrém vkusu (viz tělesné efekty typu očí na místě ženských bradavek nebo ceckaté mechanické figuríny). Výsledek tak nejen, že negraduje – místo toho se otáčí a přeskakuje jako gramofonová deska –, ale hlavně neděsí. Imaginace jako hlavní slabina filmaře, kterému chybí jakýkoliv vztah k realitě kolem něj... ()
Tak tohle byla síla no, pro pořádné docenění Gothicu je asi třeba nějaké té psychotické látky nebo aspoň (deci)litrů červené... červeného. A jelikož já neholduju ani jednomu ani druhýmu, tuhle Noc hrůzy jsem tak úplně nepochytil. Ono kouká se na to docela dobře, po chvíli člověk pomalu ani neví, jak se jmenuje :-), ale sysel, co tím chtěli tvůrci říct, se mi nějak vyhnul. Ale jestli se na něco hodí takové pěkné slovo 'dekadentní', tak rozhodně na tohle, už chyběl je David Bowie anebo alespoň Marilyn Manson... ()
„Neznášam pijavice. Ľudské ešte viac.“ Znova sa mi potvrdilo, že filmy Kena Russella (Zmena stavu, Skrýša bieleho červa) nie sú pre mňa. Mal ich pomerne odvážne a relatívne kontroverzné, vedel vybrať typovo správnych hercov, skoro v každom mal aspoň dve tri ťažko zabudnuteľné scény a spravidla mu nerobilo problém vytvoriť hutnú, patrične hustú atmosféru. Ale ako celok ma jeho snímky nikdy nebavili. Skôr ma iritovali. Gothic nie je výnimka a to napriek tomu, že fenomén okolo Frankensteina (a tým pádom aj jeho stvorenia počas jednej extrémne temnej noci pri ženevskom jazere) patrí k mojim obľúbeným. ()
No to bol už len výmysel. Pozor, jemný spoiler! Príbeh okolo roku 1800 dal dokopy partičku, akou je posadnutý spisovateľ, šialený homosexuálny doktor a dve ženy a muž, obľubujúci voľnú lásku, teda slobodný sex. Toto zoskupenie a vzťahy medzi nimi malo mať psychologický podtón, ktorý som však zachytil len mierne, aj to len na začiatku. Na šialenstvá, akými film pokračoval, nemám žiadne pochopenie. Na scénu však prichádza ešte čosi iné. Jedného dňa sa rozhodnú vyvolať ducha (démona, diabolskú postavu), ktorá symbolizuje najtemnejšie, najstrašidelnejšie predstavy a úzkosti všetkých našich piatich postáv. Takže každá z týchto dvoch myšlienok by možno mala úspech, ale len osobitne. V spoločnom spojení vyznievajú pomerne neschopne a rozpačito. Aj keď z oboch sa dalo čosi vyčítať, najmä horrorová hudba a atmosféra mi dali z filmu asi najviac, stále je to len na slabšie tri, čiže 55%. ()
Pozerať Gothic doma sám večer je nezmysel. Perfektne sa hodí na nejaký špecifický hororový, béčkový, alebo brakový festival. Aj napriek tomu, že sa o brak nejedná. Omnoho lepšie by vyznel na polnočnej projekcii, keby ste už mali za sebou nejaké to Hammerovské besnenie a nejakého Bavu. Potom si pohodlne sadli unavený do sedačky a vzhliadli Gothic. Možno dostanete chuť na nejaké drogy a po nich napíšete kultovú knihu, ktorá sa stane bestsellerom a vy sa stanete klasikom literatúry. Takéto fikcie sú fajn, len tento film mohol byť trochu viac dotiahnutý do konca. Pre priaznivcov žánru (je to ale iba horor?) povinnosť, pre ostatných vzorka niečoho netradičného, na ktorú by ju mohli nalákať známi britskí herci. Je ale trochu nemilé, keď už som pri tom Hammere, že Byrne bohužiaľ na Pricea nemá. ()
Galerie (20)
Photo © Medusa Distribuzione
Reklama