Změna stavu

Tady jsem si hned několikrát opravdu zachrochtal blahem! Ken Russel převedl na plátno převelice zajímavý námět o vědci Ediie Jessupovi, který si za pomoci halucinogenních drog a jedné pokusné nádoby přivozuje změněné stavy vědomí, načež je se svým pracovníkem a dalšími kolegy odborně vyhodnocuje. Nic víc prozradit nechci, protože bych akorát tak vybrebentil dějové zvraty a nečekané momenty. Nejvíc jsem si při sledování vzpomněl na starého dobrého Cronenberga a těmi halucinacemi mi to maličko evokovalo jeho Videodrome. Jestli má scénář nějaké mouchy, tak je to možné, ale já jsem se od sledování jen těžko dokázal odpoutat, protože to téma a zpracování na tu dobu je fantastické! Tudíž nebyl pro mě problém se povznést i nad tím sentimentálním koncem a jinými scénami, které mě třeba tolik nedostaly. Jinak samozřejmě očekávejte tu pravou osmdesátkovou atmosféru, scény s pořádnou dávkou halucinace a přesvědčivé herecké výkony (obzvlášť William Hurt v hlavní roli správně šáhlého a zapáleného vědce). Mutace byla mým velkým, chutným a silným šálkem čaje!!! - Takže ty si nemyslíš, že by schizofrenie mohla být redukována na původce choroby? - Nejsem si úplně jistý jestli je to choroba. - Myslíš snad, že šílenství je jednoduše jiný stav vědomí? (31.10.2014)

Zklamání. Děj se vleče, není zas tak extra a každý druhý technař má dnes se čtvercema větší úlet než jsou v podstatě nesmyslné velkolepé halucinace ve filmu. Přišlo mi, že režisér chtěl natočit film o drogách a už měl předem vymyšlené halucinace, do toho se doplácl koncept dědičné paměti, touze dotknout se Boha... a navrch dodělali šílený konec o lásce a polepšeném Hurtovi. Je to chaos, koncept tomu nepomůže a William Hurt a parta fousáčů s neandrtálcem ve sklepě taky ne. (02.10.2008)

Keby tvorca vynechal tie fyziologické zmeny po požití halucinogénnej látky, ktoré prišli asi v druhej tretine, alebo by si ich aspoň hlavná postava iba predstavovala, bez váhania by som dal tejto čudnej snímke 5*. Ale tým pádom, že si hlavný charakter vozil s tripov, nejakej mexickej muchotrávky, suveníry s iných svetov a nakoniec sa sám menil na australopiteka, či čo, to nebolo také dych berúce ako napríklad film Devils. Ale aj tak som sa nechal opäť naplno uniesť prácou Kena Russella, ten tvorca je stelesnením diabla, s pochybného námetu svojim filmovým umom vytrieskal všetko čo sa dalo. Ten surrealistický obraz ma vtiahol do seba a vystrašil ma do morku kostí. V obludných víziách som sa strácal v časopriestore spolu s hlavnou úlohou. Niektoré prvky sa sem vôbec nehodili a iba kazili dojem, ako svetelná hra meniaceho sa človeka, ale tie ostatné halucinácie a vizuálne vízie mi tak sadli, že na to tak skoro nezabudnem. Éj, keby nebolo toho otrasného konca hneď by som dal 5* hviezd.... takto iba 4,5*. (08.11.2014)

Klasický príklad excentrickej osobnosti, ktorá stavia nad všetko ostatné vlastnú vášeň. V tomto prípade vášeň pre vedu a svoj aktuálny výskum. Triky sú podľa mňa jediné, čo na filme pôsobí staro. Možno preto, že cynické dialógy nejavia známky naivity. Sú skôr typicky intelektuálne egocentrické. Sekvencie zobrazujúce psychedelické stavy nápadité. Ale ak to nie je prvýkrát, kedy niečo podobné vo filme vidíte, uchvátení ako hlavný hrdina z nich asi nebudete. Záverečné vyznanie opätovania lásky môže byť vnímané ako klišé, ktoré by dnes už neprešlo. No ja som ho skôr bral ako náhly strach zo samoty, prichádzajúci po získaní určitého dôkazu, že okrem života nič nemáme, tak by bolo fajn ho s niekým vyhovujúcim zdieľať. Čo je vypočítavé a sebecké, nie romantické. Inak film trochu neuroticky ukecaný. Hlavne endokrinológ s hlasom ako po nadýchaní sa hélia, ktorého pičovanie, že má všetkého po krk, znelo preto komicky. (11.09.2017)

Zejména v 1.půli, kdy tvůrci brnkají na temnou strunu, je to jako lepší Cronenberg, s halucinogenními scénami, kde za některé z nich by se nemusel stydět ani Hieronymus Bosch (osmiokého kozla z hlavy dlouho nedostanu). Ty drobné triky s tělěsnou metamorfózou jsou fajn, funguje to i v osobní rovině, kde to neskutečně táhne William Hurt, který byl v 80.letech v obrovské herecké fazóně. Bez čeho bych se ale obešel, je opice, která jakoby přišla z nějakého béčkového slapsticku. A škoda, že Ken Russell neměl koule to zakončit, jako to udělal Kubrick ve své Vesmírné odyssee. Ten doslovný závěr prostě zamrzel. (16.08.2020)