Elvis

Je to trochu snobská podívaná. Na první dobrou rip off Moulin Rouge. Podobný příběh o tom, že show must go on, zlatém vejci a jeho dojení do konce s dechem. Části, které jsou vyprávěny tímto stylem tomu zprvu moc nesedí, ale nakonec vlastně celkem ano. Luhrmann klouže po povrchu v rámci tří vytyčených období a v každé části se mu daří najít dobrý rytmus, takže se u toho divák v sedačce hezky vrtí do tempa, obdivuje skvělé masky, kostýmy a Austina Butlera. (31.07.2022)

Chvíľu to filmu trvá, než sa usadí a kým sa začneme dostávať Elvisovu pod kožu. Teda aspoň čiastočne, Luhrmannovi sa to cez všetky jeho trademarkové finesy nepodarilo úplne. Divák si však príde na svoje vo všetkých smeroch, ale tiež nie úplne. Naratívne síce ide o klasický životopis, predsa ale len pôsobí navonok netradične. Či je to lepšie, ako keby sme sledovali napríklad Elvisove detstvo a prvé kroky k hudbe a nástup slávy tradičnejším spôsobom, je skôr na vkuse diváka, niežeby sme to mali Luhrmannovi vyčítať. Ako nefanúšik Elvisa ide ale pre mňa iba o jednohubku, tieto dve a pol hodiny už nikdy v živote dobrovoľne neabsolvujem. (23.06.2022)

Energická jízda až do obtloustlého zfetovaného konce. Baz Luhrmann vrší opuletní záběry, chytlavé kamerové přejezdy a v pozadí hrající remixy a reimaginace Elvisových hitů vtáhnou okamžitě do děje. Hanksův nespolehlivý vypravěč, vylhávající se ze zodpovědnosti za Královu stagnaci a konečný úpadek je nesympatický kalkulující zmrd. Jeho klasické ekonomické kličky, machinace se suvenýry a korporátním důrazem na bezpečnost jsou esencí toho co je dnes na světě špatné a Tom "miláček ameriky" Hanks to podává s velkou chutí. Austin Butler jako Elvis nekompromisní, oddaný a velmi věrně kopíruje jeho expresivní taneční styl, Feyd-Rautha je v dobrých rukách. Příběh se drží klasického vzestupu a pádu, přesto nabízí zajímavé odbočky ať jde o štěstí bílého kluka vyrůstajícího v lepším a po všech stránkách správnějším (barevném/hnědém/černém) prostředí. Načasování premiéry snímku na konec pyšného měsíce je mistrovský tah jako z plukovníkovy učebnice, paralely jsou křišťálově jasné. Dále pak Parkerova snaha držet krále mimo politiku, rodinné hádky, rozpad manželství atakdále atakdále. Přesto nikdy zbytečně nepřešlapuje na místě. Velmi kvalitní pomník legendy. (03.07.2022)

Za mě tedy žádná velká hitparáda. Bazův bazerantský styl je v podstatě jeden velký načančaný troubící jelen pro kulturně zdegenerované požírače pukjádra, přičemž dramaturga pravidelně zapomíná někde v gejklubu. A tak životopiss nejslavnějšího kolotočářského cigoše a plagiátora světa, který skončil jako napikovaný hotelový klaun naší kozy, je, jak bývá u Lulana zvykem, opět poměrně nezáživným, sterilním a řádně přebarvičkovaným popkulturním dávidlem, nicneříkající kýčovitou prezentací pozlátkových hlavněproudých (pseudo)fucktů a pásmem sameťákem zabroukaných, bezskrupulózně vyčórovaných negroplísní se stopáží naprosto hostilní k prdeli i k trpělivosti. Nevýrazný Prdlák nemá kromě epileptických tanečních záchvatů a živočisného pocení se v homopelerínkách co hrát a slouží v podstatě jen jako komparz Tomáši Visýmu, který se po dlouhé době konečně trochu vymanil ze své standardní škatule empatických dobroserů a fantasticky si střihnul řádně slizkého, veskrze ďábelského memphiského Kočku. Což je asi jediným pozoruhodným atributem tohoto dost úmorného žehlícího martýria. (28.06.2022)

Luhrmanův opulentní styl mi není moc často po chuti. Přijde mi, že se hodí spíše do videoklipů, než dlouhých filmů. Elvise mám ale rád, hlavně v padesátkách. Éra Las Vegas mi už nic neříká. Mno a i když to bylo chvílemi velmi chaotické, tak si ještě druhý den pobrukuji všechny ty hitovky. Nejvíc se mi líbilo, když se dětskej Elvis přichomýtl k blues a gospelu, a pak ty jeho výlety do černošské čtvrti. (10.09.2022)