Okja

„Okja” , vyslovuj "Okča" , má byť jedálničkom blízkej budúcnosti, kedy je už zrejme očividný problém vykŕmiť svetovú populáciu, čítajúcu 7 miliárd ľudí a viac, a tak sa nadnárodná spoločnosť Mirando Corporation, následne rozhodne podniknúť razantný krok, spočívajúci vo vyšľachtení a geneticky modifikovane upravených, v tomto prípade - super objemných prasiatok, pričom práve jedno z takýchto je aj vychované v horskej prírode, kde sa zrovna s takouto "mašurou" skamaráti dievčina Midža. V oficiálnych stanoviskách ich je 26, a to konkrétne roztrúsených všade po svete, čo je len bohapustým, krycím manévrom, keď v skutočnosti ide o niečo naprosto iné, čo priam najideálnejšie korešponduje, bezmála so záverom filmu, ktorý je zároveň i odkazom na istú a nedávnu dobu, počas ktorej boli ľudia takmer na úplne rovnakej úrovni so zvieratami, ak nie ešte horšej, že poukázanie kritiky sa netýka nielen týchto, hororových dejín, ale sú aj ďalšie, kedy si berie na mušku, trebárs média a ochrancov práv zvierat, keď i napriek danej vážnosti, tu existuje čierny humor, najmä nad extrémnymi aktivitami A.L.F. / Skompletizoval som kompletnú tvorbu juho-kórejského talentu Bong Joon Hoa, ktorý tentokrát opäť nakrúcal s anglicky hovoriacimi hercami, medzi ktorých patrili napríklad - Tilda Swinton, Jake Gyllenhaal, či Paul Dano, to sa miestami prelínalo s kórejským jazykom, čím v podstate dochádzalo k rečovej bariére, ale našťastie sa väčšinou vždy niekto našiel, kto by preložil repliky, bez tlmočníka by si asi neporadil ani pán režisér ? Býval som zvyknutý, že v jeho snímkoch bývalo často zamračené, kedy potom lialo, ako z krhly, čo sa teraz absolútne nepotvrdilo, najskôr len v čisto domácich počinoch, kde k tomu bežne dochádzalo. Okja mi svojim zovretím trochu pripomínala Monštrum, čo sa teda týka tej, vskutku ozaj abnormálnej veľkosti, ale aj súčasne i opačného významu, keďže ten zmutovaný experiment, sa predsa správal celkom inak. Bizarnosť, tá ma sprevádzala po celý čas. No, nie je to pre každého. (13.12.2020)

Už dlouho jsem neviděla tak hezký a pravdu odhalující film. Líbí se mi, že se režiséři nebáli a natočili všechny ty děsy, co se dějí zvířatům, která jsou už od narození odsouzena k pokusům a později pak zabití kvůli masu. A i přesto, že tento snímek je tak trochu na bázi 'fantazie' (protože taková přerostlá 'prasátka' asi jen tak někde nepotkáme), tak zde bylo velice hezky znázorněno, co se se zvířaty pro blahobyt lidí vlastně děje. Přátelství Miji a Okji je uplně to samé jako přátelství člověka a psa, nebo člověka a kočky. Je mi jasné, že zde spousta lidí nepochopí pointu filmu a budou na něj i na ochránce zvířat a vegany útočit, ale snad se tu najdou i někteří, kteří nechají tento film, aby jim otevřel oči (jako například film 'Pozemšťané', moc se ta pointa neliší). Jednotka ALF (Animal Liberation Front) byla ve filmu prezentována trefně a bez žádného tlačení na pilu. Jde čistě a jasně o lidi se zlatým srdcem, kteří jsou pro záchranu zvířat schopni riskovat i svůj vlasní život a tudíž není potřeba něco někde zveličovat. Nemůžu si tento film vynachválit. Dokonce i obsazení mi přišlo velice příjemné. Pokud milujete zvřata a jste vegani, tento film je pro vás jako stvořený. Pro mě je teď rozhodně jeden z nejoblíbenějších. Ke konci jsem bulela jak želva. "I want to buy Okja, alive." (22.07.2017)

Trochu mě mrzí, že se film aspoň letmo nezabýval dopady živočišné výroby na životní prostředí, když už v centru dění stojí druh superčuníka, jenž má zefektivnit masovou výrobu… ehm, masa a ulehčit přírodě v přelidněném světě, v němž se drtivá většina z nás láduje výrobky, jejichž produkce je extrémně neefektivní. Ale jak se ukáže, vynechání tohoto aspektu má v příběhu své opodstatnění, takže se v tom zbytečně nevrtejme. Okja je plná balancování na hraně dvou kontrastů: mezi dramatem a komedií (člen Animal Liberation Front odmítá většinu potravy kvůli způsobu její produkce a následně společně s parťákem stereotypně chroupou chřest nebo co, jako by syrová zelenina byla to jediné, čím se živí), přepálenými hereckými výkony někde mezi karikaturou a excentrickým šílenstvím (Tildě Swinton se podobně jako ve Snowpiercerovi daří najít mezi těmito dvěma póly rovnováhu, u Jakea Gyllenhaala povážlivě převažuje karikatura), otravným didaktismem a nepřikrášleným zobrazením toho, jak to ve světě prostě chodí. Díky zesměšňování a kritice obou stran, tedy „těch hodných“ i „těch zlých“, se Bongovi daří vyhnout jednostranné agitce. Pokud by však měl někdo pocit, že nadržuje postavám, které se snaží Okju chránit před zlým korporátem, protože směřování příběhu sleduje z jejich perspektivy, ať se někdy zkusí projít po ulici a aspoň na pár minut skutečně intenzivně vnímá, čím je ze všech stran bombardován a pak si upřímně odpoví, zda se právě v naší společnosti náhodou neupřednostňuje pouze jedna strana, tentokrát ta druhá. Jestli nemá daná osoba na očích skutečně silné klapky, tak snad minimálně uzná, že to tak je a najednou už to tak jednoznačně v neprospěch Bonga nebude. Je příhodné, že hrdinkou Okji je mladá dívenka (která prakticky celý život vyrůstala s Okjou po boku, navíc na venkově), protože jsou to právě děti, které vnímají svět neposkvrněnou optikou a mívají často velmi silný, upřímný a ještě nezkažený vztah ke zvířatům, dokud se do tohoto vztahu nevloží dospělák a postupně je nepřeprogramuje. (29.06.2017)

Korejci nám naservírovali další sci-fi šílenost a tenokrát je to o geneticky modifikovaných hrochoprasetech, které mají v budoucnu lidem sloužit pro maso. Ze začátku jsem si klepala na čelo, protože mi téma přišlo zkrátka trhlé. Dále mě také docela slušně zklamal výkon Jakea Gyllenhaala, kterému role prostě nesedla a bylo vídět, že není zvyklý tuhle roli hrát a dost se minul účinkem. Zvířátko bylo roztomile zpracované a příběh se postupem času taky posunul do snesitelných mezí a trochu začal gradovat společně s nástupem Paula Dana a Stevena Yeuna na scénu. Nicméně Korejci mají zkrátka divný styl, který já asi nikdy milovat nebudu. Nechyběla samozřejmě ani extrémně divná Tilda Swinton, na kterou jsme už v těchto divnorolích všichni zvyklí. Závěr byl pro mě dojemný, ale některé pasáže Okji mě nebavily, tudíž univerzální tři hvězdy. (17.02.2018)

Vcera se naskytla prilezitost shlednout jeden z mych dvou velkych restu z roku 2017 a volba padla na pribeh o praseti. Pokud jako ja nemate vubec tuseni, co to ma byt za film, tak se jedna o mix Dumba od Disneyho, Homeward Bound (u nas distribuovano jako Neuveritelna Cesta) a agitky vegetarianu / environmentalistu proti produkci procesovaneho masa. Film je rovnez koprodukci US/KR a mix vyrazne odlisnych elementu obou kultur pusobi sveze - kouknete se na to. A ted budou nasledovat spoilery: korejska holcicka vyrusta v horach s dedou a geneticky vytvorenym mega prasetem. Po uvodni dramaticke scene, kdy prase holcicce zachrani zivot, se rozjede samotny pribeh filmu a sice - oddeleni prasete od holcicky za ucelem ziskani stavnatych zebirek a cesta holcicky pres pul sveta pro zachraneni hodny prasnice. Nebudu zachazet dal do detailu, abych pripadnemu divakovi nezkazil filmovy zazitek, ale zaver filmu je docela rozporuplny, alespon teda pro me. Hodny prase v prubehu filmu dostane mega punishment, ale podari se ho zachranit. Na ukor vsech ostatnich prasat, ktera vidime mizet na jatkach raketovym tempem. Po dojemny scene, kdy rodice - prasata podstrci Okje a holcicce svoji svinku k zachrane nasleduje navrat do hor s vedomim, ze rodice uz jsou nekde na stole Tildy Swinton v podobe marinovane krkovice a lahodne kyty v horcicne omacce. Je zjevne, o co se film pokousi a samozrejme to funguje, kdyz date prasatum dobracky drzky a srdce. Kdyz jsem sel spat, rikal jsem si, jak mi jich je vsech lito. Ted rano uz snidam chleba se sunkou a vsechno je zase tak jak ma byt. PS: Film ma take potitulkovou scenu fungujici jako teaser na pokracovani, ktere ale zatim neni nikde v dohlednu. (21.05.2021)