Tokyo Vice

Ansel Elgort je naprosto boží a táhne spolu s Kenem Watanbem skoro celý seriál. A teď mě nechápejte ale vůbec zle, ale ta "ženská" linka byla dle mého názoru naprosto zbytečná a nebýt jí šel bych možná do plných. V módu Yakuza & novinář to funguje skoro dokonale a tak budu dělat, jako, že jsem ani nic jiného neviděl. A už se moc těším na další sérií, která tu mu tříčtvrteční spokojenost posune (snad) ještě o malý kousek výš. (05.07.2022)

S povděkem kvituji, že autoři využili služeb posledního samuraje pro roli posledního policisty, a že vybrali do hlavní role vytáhlého bělocha, páč ten pak všechny přesahuje o hlavu, když už nepřesahuje jako herec. No a pak ten pořád (marný) drsně romantizující náhled bílých autorů na nedávno současné Japonsko.... . A jak nás evropský šmudliky a naše mafie vidí Japonci? Asi taky rozostřeně, řekl bych. - Anebo jsem to nějak nepobral a von je to vlastně jen takový vzpomínkový cyklus na jeden příběh někým prožitý. Tak jo. (07.01.2023)

Jsem skoro až překvapenej, že je tohle projekt pouze USA. Musím říct, že prostředí Japonska, resp. jeho podsvětí a to další propojení do celé struktury, je tady fakt precizní. Navíc cizí element v dané zemi a v daným městě (mladej ambiciózní novinář) je dobrej prvek, tady vůbec nic nenarušuje, krom toho musím ocenit, že se A. Elgort kvůli roli opravdu naučil japonsky, to jako klobouk dolů. Je to drsný, pochmurný, nepříjemný, sem tam nějakej ten nečekanej zvrat, ale bohužel taky nějaká ta berlička v podobě prazvláštních "náhod", aby sice tvůrci dali důraz na napětí, no logika pak jde občas stranou. A to je trochu škoda... Nicméně po první sérii dávám palec nahoru a těším se na další. Tohle vypadá nadějně! (05.06.2022)

Čau lidi, jsem se tu za vámi stavila, abych vám důrazně doporučila tenhle seriál. Fakt se přestaňte furt dokola koukat na Chalupáře a pusťte si Tokio Vice. Má to všechno, co od televize chcete. Vaří se tam, jí se tam žebírka, občas tam i souloží, trošku romantiky se tam objeví a i na nějaké to násilí dojde (dokonce jsem jednou schovala hlavu pod deku, abych nemusela sledovat, jak si tam pižlá prst nekvalitním nožem). Jediná nevýhoda je, že teď musím cca rok čekat na další sérii a úpe teda nevim, jak si zkrátit to čekání. Nemůžu dělat nic moc manuálního, páč prostě nejsem šikovná, takže třeba dřevořezbu jsem promptně zavrhla. Taky by se u té činnosti mohlo ležet, protože prostě nerada stojim a ze sezení mě bolej záda. A ať to, prosím, není sledování vztahu Jaromíra Soukupa s Agátou Hanychovou. To už jsem zkoušela a to mi nedělá dobře. To se potom rozrušim a nemůžu v noci spát. Nějaké nápady? Návrhy? Prosím, pište mi na Slečna Smilla Cosivlasynemyla, P. O. BOX 123, Praha naproti tomu obchodu, co prodávaj ty drahý kabelky. Díííky.. (24.07.2022)

"It´s not how much you do that counts, it´s what you get done." Mannova pilotní epizoda dělá seriálu medvědí službu, jelikož nabízí něco jiného a jinak než zbytek série. Neříkám, zda lépe či hůře, ale diametrálně se liší. Jednak je na první pohled přesně v jeho typickém vizuálním stylu "ruční digitální kamery" a poté se to ilustrativně zuby nehty slovo od slova drží předlohy jak přisáté klíště. Což je paradoxní, protož zbytek seriálu razí jiný vizuální styl a předlohu využívá pouze jako podpůrnou kostru, na které se nebojí stavět vlastní příběhy a osudy postav. Každopádně platí, že z předlohy zůstal investigativní pohled za oponu odvrácené tváře (nejen) Tokia na přelomu milénií, na "odžitím odpozorovaných" detailech střetu západního a východního myšlení, sociálně-politická témata, prorůstání korupce do státní moci, detailní rozbory "jak to chodí v praxi" apod. Naopak přibyla vynikající jakuzácká linie pohledem jednoho z menších klanů, která je v podstatě nejlepší možnou adaptací kultovní videoherní série "Yakuza/Like a Dragon", a některé z postav, které v knize mají minimální prostor, zde patří k tahounům a nosným kamenům série. Byť je to kriminálně-reportážní zástupce žánru, tak to není tak úplně kriminálka. Osudy, postavy, kulturní specifika a neonový genius loci alkoholem rozevlátého nočního tokijského Kabukiča tu hrají jasný prim před zločiny a vyšetřováním. Výsledkem je zprvu poněkud odtažitě chladná, postupně vynikající a postavami k srdci se plíživě k srdci přivinující, a v druhé řadě opakovaně mnohdy přímo fenomenální, série, která vyžaduje, aby do ní divák investoval čas, šel jí v mnohém naproti a nejlépe ji dal vcelku jako jeden film. Hrdě tak kráčí v nezaměnitelném "it´s not TV, it´s HBO quality slow TV" odkazu a umí splatit onen nemalý divákův vklad i s úroky. | S1: 4/5 | S2: 5/5 | (16.04.2024)