Den mrtvých

Zombie horor, jenž sází hlavně na uřvané herce a pochybné vědecké teorie. Pro několikavteřinovou úvodní sekvenci se těžko hledá jiný výraz než „geniální“, zbytek již podobnými momenty neoslňuje, naopak znepokojuje jejich absencí. Dobrých sedmdesát minut sledujeme skupinku posledních neinfikovaných jedinců v jakémsi podzemním komplexu, chráněném od doléhajících zombies a jejich vzájemné konfrontace. Ani přes maximální vypětí hlasivek nemá věc pevně pod kontrolou maniakální kapitán se svými podobně zeleně uvažujícími muži. Jak dlouho dokáže čekat na výsledky experimentů pošahaného vědátora? A co pacifistický pilot vrtulníku, který si chce jenom užít poslední (tý)dny života? Mnoho lidí, mnoho názorů – hrubá síla stejně vítězí. Vítězí v reálném životě a vítězí i co se přístupu k tomuto námětu týče. Zajímavě rozehraná (a slušně zahraná!) psychologická hra, místy skoro vědecký pohled na zombie tématiku i lehké filozofické lešení kolem něj nakonec stejně vyvrátí silný poryv akčně hororového větru. Tím se Romero dostává zpět na stabilní půdu, aniž by (přes dvacet let od vzniku) budil nechtěný smích. Day of the Dead má námět hodný nějakého televizního seriálu – pár lidí, pár interiérů, sem tam nějaký zombík a vyhřeznutá střeva. Námět hodný pečlivějšího propracování a přesnějšího žánrového zařazení. Apendix: Taky vás při pohledu na zombies rvoucí se o kusy lidského těla napadá paralela ke kapitalismu (každý si pro sebe chce něco urvat), nebo jsem nějaký divný? 70% Zajímavé komentáře: POMO, Lima, Ony, MIMIC (26.08.2008)

Atmosférické, i když poněkud dlouhé pokračování Romerovy zombácké série. Hodně se tu řeční a poměrně překvapivě to většinou má i nějaký obsah prospívající dojmu, že takhle by to asi mohlo vypadat, kdyby došlo na lámání končetin a trhání vnitřností nemrtvými sousedy. Teď tím zrovna nemyslím vizuální stránku toho, co každý divák obdobného subžánrového horroru či lépe řečeno splatteru očekává (tedy spoustu červené barvy v různých odstínech a věci s tím nevyhnutelně fyzicky spojené), i když i v tomhle ohledu si přijde na své. Romero tentokrát přidal věci "antropologický" rozměr a stvořil postavu, která si nevyhnutelně získá sympatie širokého publika a je tím, co tenhle film táhne a "prodává". Ano, řeč je o "polidštěném" zombákovi Bubovi - jeho představitel Sherman Howard si svoji vpravdě jedinečnou příležitost docela užívá a ostatní postavy holt mají pešíka, protože upadnou v zapomnění daleko dříve než zmíněný šedozelený sympaťák:) Víc už asi není co dodat. Jsem rád, že jsem si odškrtl další položku na předlouhém seznamu "když o to náhodou zakopneš, podívej se na to", ale pochybuju, že někdy proběhne repríza. 60% (24.05.2009)

Nejpřeceňovanější z uznávaných hororových režisérů dvacátého století mě o své vyjímečnosti nepřesvědčil ani tímto snímkem. Romero prostě musí do každého svého filmu mimo zombíků narvat ještě nějaké to poselství nebo kritiku společnosti, avšak způsob, jakým to činí, nemůžu zkousnout. Prostě je to většinu stopáže nuda. Nesympatické postavy (průměrně zahrané) vedou jeden nudný dialog za druhým, zombie jsou de facto odsunuty na druhou kolej, a já přitom usínám. Na druhou stranu musím přiznat, že když se to v posledních 25 minutách konečně rozjede, dá se na to dost dobře koukat - ale škoda těch 75 minut předtím. Na víc než průměrné hodnocení to u mne není, ačkoli se mi celkově Day líbil mnohem víc než předchozí Dawn. (14.08.2008)

Jsem téměř nedotčena tímto milým subžánrem a nemám tudíž s čím srovnávat, nemám nic objevného do pranice, ale jelikož se jedná o jeden z mých nejzásadnějších filmových zážitků (alespoň poslední doby), nějakou tu dojmologii si neodpustím. Tak tedy: proč zásadní zážitek? Nemám ve zvyku se u horrorů bát. Mám je rozdělené na mrazivé - snoubící se s thrillerem, sci-fi apod. - a čistě zábavné. U Dne mrtvých jsem se teda taky nebála. Spíš jsem cítila dost hnusnou úzkost. Podobně se mi nedávno vedlo při sledování Zrůd (vím, jde o zcela jiný soudek, ale můj stav se skutečně podobal). Den mrtvých se sice na začátku skrz několik parádních lekaček tvářil docela sympaticky, ale pak jsem byla zaskočena tou zmíněnou úzkostí, psychickou i fyzickou. Horrory bývají tělesné, tenhle opravdu bolí. Když jsem během sledování filmu střídavě konejšila svou malou dušičku a rozzlobený žaludek, nezdálo se, jak mi bude brzy dobře. Snad jsem byla zocelena, snad je závěr až příliš vysvobozující, nevím... Zdejším horrorovým expertům dost věřím, ale s tou inteligencí tohoto filmu bych to tak nepřeháněla. Ale zároveň bych ji ani nečekala, takže v pohodě. Efekty a intenzita prožitku jsou obdivuhodné. Druh toho prožitku je věc jiná, při hodnocení k ní raději nepřihlížím. ...Dodateček: V noci ze 3. na 4. září 2009 jsem Day of the Dead viděla potřetí a konečně i já vím, že mu patří nejvyšší hodnocení. (25.08.2007)

Klaustrobická atmosféra, zvyšujúce sa napätie, ponorkový syndróm a konečné vyvrcholenie v podaní jatiek. To je Day of the Dead. Kašlat na b-éčkových hercov a ich b-éčkové výkony, kašlať na b-éčkové dialógy, to všetko ma nezaujíma a môžem to prehliadnuť pokiaľ dostanem také gore, aké som dostal tu na konici filmu. Celá recenzia: TU (15.10.2010)