La Morte vivante

Aby jste si nemysleli, že paranormální zombie romance jsou výmyslem třetího tisíciletí. Zde v lehce lesbickém hávu a osmdesátkové atmosféře. Snad by se to dalo přijmout i jako svérázná variace na Lovecraftova Vyděděnce. Problém trochu je, že kromě nahoty a krve pomalu není co hodnotit. Ten rozjezd v kryptě slíbí docela hodně, ale nakonec se na ten slib zapomene a spíše se rozjíždí vztahové zápletky. Ty naštěstí ale nejsou nijak srdíčkovsky přeslazené. 2,5* (03.01.2014)

Jo, tak tohle je jinší kafe, než nedávno viděný Raisins de la mort, tímhle snímkem si mě Jean Rollin opět dostal. Sice nějaké nelogičnosti se najdou, ale tady mě to dá se říct nevadí. Krásné gore scény, smutně napjatá atmosféra jakže to všechno dopadne a nádherné představitelky hlavních rolí - kamarádky na život a na smrt. Moc pěkný prostředí zámečku, kde Catherine obživla, mě úplně pohltilo, jsem tady na ty památky hodně vysazenej. Jediná scéna, která mě pobavila - když na místní tancovačce hraje kapela a ten bubeník je úplně mimo rytmus, he he. Závěrečná žrací scéna je hodně gore a přitom tak smutná. "Slíbili jsme si, že když jedna z nás zemře, tak druhá bez ní žít nebude". Fakt moc pěknej film, kterej mě od začátku zaujal a nepustil mě až do konce! Podobnej film se všemi zmíněnými atributy neznám. Bravo, excelentní výtvor!! (06.03.2011)

Výborných prvních 40 minut!! Kde si hlavní hrdinka nebrala s nikým a ničím žádné servítky a krev tekla proudem. Bohužel v druhé půlce film výrazně polevil a dostavila se i nuda, což je škoda, tomuhle Francouzskému hororu jsem fandil. Naštěstí potěšil ultra brutální závěr, ale na 4* mi to už nevychází. 65% (19.02.2014)

Nijak originální psychologické drama o přátelství dvou dívek-žen, které má trvat až do smrti. Jak se ale ukáže, návrat z říše mrtvých s sebou nese těžké prokletí. Catherine není ani upír, ani zombie, je zkrátka nemrtvá. K přežívání na hranici dvou světů však potřebuje, stejně jako upíři, lidskou krev. Pominu rozličné nelogičnosti - v katakombách hoří pochodně, dva roky mrtvá Catherine vypadá stejně, jako by právě umřela, či její pohřební šat má na začátku v různých záběrech krvavé skvrny na různých, nikoliv stejných! místech. Více mi však vadily televizní kamera, chybějící výtvarná poetika a nulová horrorová atmosféra - nevyužití katakomb, světel a stínů, prostor zámku, chybějící mlha, bouře, temná hudba... Vcelku obstojné byly gore efekty, byť většinou minimalizované na gejzíry krve. Čekal jsem pořádnou dávku svůdné nahoty, jelikož většina žen byla více než pohledná, a smyslnou erotiku - ta se ovšem smrskla na jednu tuctovou scénu na kanapi, která navíc vypadala jako z domácího porna. Prkenné herectví nevadilo, anžto hlavní hrdinka je po smrti a zbytek stejně tvoří oběti.... Škoda, že se Rollin více neodvázal! (11.10.2013)

I přes kvalitativně poměrně rozporuplný začátek, který teatrálním vystupováním prvních tří obětí spadá někam do oblasti amatérských pokusů o horor, na mne La Morte vivante nakonec velice pozitivně zapůsobila a svým přesahem mi takřka vyrazila dech. Ač se to na první pohled nezdá, tohle je jeden z nejchytřejších hororů, s kterými jsem měl tu čest. Fór je v tom, že podobně jako v Les Raisins de la mort si i zde zlé stvoření částečně uvědomuje svou existenci a své skutky, což v závěru vede k zajímavému srovnání jeho činnosti s chováním dobrého stvoření, reprezentovaného milující sestrou, kterou pohání co? No láska přece. Horror movie of the year (31.05.2010)