Bludné kruhy

Nevídaný hluboce lidský projekt plný životní melancholie... Šestidílná seriálová adaptace sugestivního psychologického románu Bludné kruhy Wallyho Lamba, která vyšla i v českém překladu. HBO vyprodukovalo další mimořádný seriálový klenot. Něco tak smutného a vnitřně pravdivého se hned tak nevidí a to i na pozadí zcela zákonitého seriálového zkoncentrování a vypuštění mnoha částí šestisetstránkové knižní předlohy. Derek Cianfrance odvedl skvělou scenáristickou i režisérskou práci. A nelze nezmínit úžasný herecký koncert Marka Ruffala v dvojroli dvou jednovaječných dvojčat (jakož i jeho obou mladších hereckých kolegů, hrajících dvojčata v předcházejících časových rovinách)... V každém směru obrovská emocionální nálož! (03.08.2020)

Epická životní šestidílná epopej o prokleté rodině, o rodinných stigmatech a o životech, které si prostě nevymyslíte, ani kdyby Vám sůl do rány sypali. Nedivím se, že původní kniha je bestseller, protože jestli si někdo takovým životem prošel, tak v příštích životech musí být minimálně svatý. A když se někdo tak výrazné tragédie chopí s úctou a kvalitou sobě vlastní, nelze hodnotit jinak, než plným počtem. Navíc Mark Ruffallo je ve své dvojroli geniální. Ostatně stejně jako ti kluci, kteří hrají stejné bratry v mládí. Podobný námět se nerodí každý den, to Vám teda povím. V rámci rodinných dramat jsou Bludné kruhy zřejmě to nejlepší, co jsem kdy viděl. HBO tedy opět zaválelo. (03.09.2020)

Přišlo to velmi náhle a velmi náhle se to i odvíjelo. Sestupná spirála depresivních zkušeností a věcí okolo působí velmi silně. HBO mnohdy umí vsadit na lepší materiál. Zde se v kupě hnoje zvaném 2020 trefil úplně perfektně. Určitě nejde o záležitost roku (doufám) ani o to best of the bests, ale v dnešním roce je to čiré zlato. Velmi autentické a skvělé dvojrole Marka Ruffala, který podle mě zde atakuje ceny, přirozený a fungující scénář, dobré životní osudy, které jsou prostě dobře zpracované. Po tak dlouhé době vidět něco kvalitního je dle mě tak zvláštní, že ani nevím, jak na to reagovat. Výlety do minulosti nevadí, naopak hezky propojují současnost a ve výsledku má všechno v něčem dobrý konec. A postava nakonec dokázala vystoupit z bludných kruhů. Až na začátku léta jsme dostali první docela kvalitní hraný seriál. I když nejde o skvost, mám dojem, že na dlouho je to to jediné, co tak dobrého uvidíme. (20.07.2020)

Bludné kruhy jsou tragickým příběhem, který je protkaný menšími tragickými příběhy, ve kterých neštěstí střídá další neštěstí, aby jej hned potom mohlo vystřídat další neštěstí... Jednotlivé příběhy jsou sice poutavé a zajímavé, ale bohužel všechny tragické a negativní. Chtělo by to občas trošku odlehčit nebo se zaměřit na jiné emoce. Příběh jako takový není špatný, ale není to nic co byste nutně museli vidět. Občas mu také dost ubližují některé fakt špatné postavy. Jako třeba překladatelka. Popravdě jsem od toho čekal něco trošku jiného. Nemocný bratr zde příliš nevystupuje a příběh je to spíše o tom jaké potíže způsobuje starost o něj jeho bratrovi. Pokud máte rádi realativně uvěřitelné příběhy a nevadí vám, že jsou všechny tragické, tak se na seriál můžete ze zajímavosti podívat a litovat nejspíš nebudete. Vy ostatní se do toho, ale nemusíte nutit, protože o nic zásadního nepřijdete. 3* 60% (14.10.2020)

To miluju, fakt, když se po naprosto fatálně bezvýchodným rozjezdu přes nějaký to drsný zahušťování do krajnosti nakonec všecko tak jakože skoro samo poskládá do milýho a skoro veselýho happyendu, nenahraditelný ztráty milovaných i nenáviděných lidí, vzájemný masakry a harakiri a celoživotně stupňovaný utrpení a ubližování pošle klidným hlasem do věčných lovišť v pár frázích vlídná indoterapeutka, co přebývá, se vyhodí ze scénáře oknem (papá, těhulko Joy, tady máš vejplatu, páč v šestým dílu už si na tě nikdo ani nevzpomene, abys nekomplikovala spění děje do milosrdnýho finále) nebo nějak příhodně uklidí (třeba do domova pro seniory, papá, Rayi, do jiného státu, papá, Dessin příteli, do neřešeného smíření, papá, všichni, s kým měl Domenico konflikt a kteří jen posloužili k postrčení děje a zase zmizeli jak horká mlha nad hrncem, papá, překladatelko, či do neřešené neexistence, papá, Dominikova práce a další závazky), ty úplně nejhorší tušené hnusárny se ukážou jako nepodložené, a pravá realita je naopak mnohem líbeznější (Dominik náhle není zkriplené dítko nejhoršího incestu, ale tajné lásky až za hrob, a ještě na tom vydělá přes všechny spáchané křivdy oddané příbuzné), a jinak zkrátka co jsme si to jsme si, zabednění dacani se zářivým úsměvem prozřou, uvědomí si, že toho musí po takhle maniakálně zfušovaný první půli lifestory hodně napravit, vyseknou o tom moudro jako ukradený z pera Roberta Fulghuma (všechny trable světa v zásadě napraví teplé koláčky, horké kakao a schopnost čistit sítko v sifonu), vlídní trpitelé mávnou nad ztracenými roky bezpráví a zase si bez hořkosti vzájemně padnou kolem krku a vyjdou odhodlaně vstříc novému slunce východu. **** A kdo se nedejbože nenechá přesvědčit, že i kdyby se vám nevímjak příšerně hroutil sosutavně svět, všichni milovaní vám před očima postupně umřeli na kruté dědičné nemoci, v důsledku přírodních katastrof, absurdních nehod, hrůzných sebevražd z nedorozumění, rukou svévolných psychopatů a/nebo úředníků, a toho posledního jste si omylem přejeli autem sami, spraví to koláčky a kakao, čistý sítko v sifonu, trocha snahy a omluva, to je nepolepšitelný morous a kakabus a zaslouží si žít sám v tom temném světě, do něhož se umanutě uvrhl, ačkoli má štěstí zákonitě nadosah a šlape si po něm sám, protože přece stačí jenom chtít a všecko ostatní už vám půjde na ruku jako beránci. Howgh. Haúúú.*** Je to vícenásobná škoda, do čtvrtého dílu se tomu dalo propadat, pak to ale nabere děsivě zkratovitě zbabělý a absurdní kurz do mysu dobré naděje. Navíc dvojrole Marka Ruffala byla chvílemi k nevíře parádní, zvlášť v Thomasově kůži, tak kéž by ho aspoň díky tomu začali obsazovat do filmů, které svoje vzrušující přísliby na konci promění. *~ (22.09.2020)