Bludné kruhy

Inak výborný seriál Bludné kruhy sa tak sústreďuje na výkon Marka Ruffala v hlavnej dvojúlohe, až zabudne dopovedať niektoré dejové linky a niektoré záležitosti tak v ňom idú do stratena. Jednotlivé epizódy sú vzácne vyrovnané, preto trochu zamrzí, že tá záverečná nie je najlepšia a divák si možno povie, že na neho ešte čaká siedma. Čaká nás viacero časových rovín, tragédie ako z Antiky, špičkoví herci a ťaživá atmosféra, čiže k dokonalosti veľa nechýbalo, len to, čo som spomínal. Aspoň mne, rozumiem ako päťhviezdičkovým, tak trojhviezdičkovým hodnoteniam. (28.11.2020)

To miluju, fakt, když se po naprosto fatálně bezvýchodným rozjezdu přes nějaký to drsný zahušťování do krajnosti nakonec všecko tak jakože skoro samo poskládá do milýho a skoro veselýho happyendu, nenahraditelný ztráty milovaných i nenáviděných lidí, vzájemný masakry a harakiri a celoživotně stupňovaný utrpení a ubližování pošle klidným hlasem do věčných lovišť v pár frázích vlídná indoterapeutka, co přebývá, se vyhodí ze scénáře oknem (papá, těhulko Joy, tady máš vejplatu, páč v šestým dílu už si na tě nikdo ani nevzpomene, abys nekomplikovala spění děje do milosrdnýho finále) nebo nějak příhodně uklidí (třeba do domova pro seniory, papá, Rayi, do jiného státu, papá, Dessin příteli, do neřešeného smíření, papá, všichni, s kým měl Domenico konflikt a kteří jen posloužili k postrčení děje a zase zmizeli jak horká mlha nad hrncem, papá, překladatelko, či do neřešené neexistence, papá, Dominikova práce a další závazky), ty úplně nejhorší tušené hnusárny se ukážou jako nepodložené, a pravá realita je naopak mnohem líbeznější (Dominik náhle není zkriplené dítko nejhoršího incestu, ale tajné lásky až za hrob, a ještě na tom vydělá přes všechny spáchané křivdy oddané příbuzné), a jinak zkrátka co jsme si to jsme si, zabednění dacani se zářivým úsměvem prozřou, uvědomí si, že toho musí po takhle maniakálně zfušovaný první půli lifestory hodně napravit, vyseknou o tom moudro jako ukradený z pera Roberta Fulghuma (všechny trable světa v zásadě napraví teplé koláčky, horké kakao a schopnost čistit sítko v sifonu), vlídní trpitelé mávnou nad ztracenými roky bezpráví a zase si bez hořkosti vzájemně padnou kolem krku a vyjdou odhodlaně vstříc novému slunce východu. **** A kdo se nedejbože nenechá přesvědčit, že i kdyby se vám nevímjak příšerně hroutil sosutavně svět, všichni milovaní vám před očima postupně umřeli na kruté dědičné nemoci, v důsledku přírodních katastrof, absurdních nehod, hrůzných sebevražd z nedorozumění, rukou svévolných psychopatů a/nebo úředníků, a toho posledního jste si omylem přejeli autem sami, spraví to koláčky a kakao, čistý sítko v sifonu, trocha snahy a omluva, to je nepolepšitelný morous a kakabus a zaslouží si žít sám v tom temném světě, do něhož se umanutě uvrhl, ačkoli má štěstí zákonitě nadosah a šlape si po něm sám, protože přece stačí jenom chtít a všecko ostatní už vám půjde na ruku jako beránci. Howgh. Haúúú.*** Je to vícenásobná škoda, do čtvrtého dílu se tomu dalo propadat, pak to ale nabere děsivě zkratovitě zbabělý a absurdní kurz do mysu dobré naděje. Navíc dvojrole Marka Ruffala byla chvílemi k nevíře parádní, zvlášť v Thomasově kůži, tak kéž by ho aspoň díky tomu začali obsazovat do filmů, které svoje vzrušující přísliby na konci promění. *~ (22.09.2020)

Přišlo to velmi náhle a velmi náhle se to i odvíjelo. Sestupná spirála depresivních zkušeností a věcí okolo působí velmi silně. HBO mnohdy umí vsadit na lepší materiál. Zde se v kupě hnoje zvaném 2020 trefil úplně perfektně. Určitě nejde o záležitost roku (doufám) ani o to best of the bests, ale v dnešním roce je to čiré zlato. Velmi autentické a skvělé dvojrole Marka Ruffala, který podle mě zde atakuje ceny, přirozený a fungující scénář, dobré životní osudy, které jsou prostě dobře zpracované. Po tak dlouhé době vidět něco kvalitního je dle mě tak zvláštní, že ani nevím, jak na to reagovat. Výlety do minulosti nevadí, naopak hezky propojují současnost a ve výsledku má všechno v něčem dobrý konec. A postava nakonec dokázala vystoupit z bludných kruhů. Až na začátku léta jsme dostali první docela kvalitní hraný seriál. I když nejde o skvost, mám dojem, že na dlouho je to to jediné, co tak dobrého uvidíme. (20.07.2020)

Derek Cianfrance netočí veselé filmy a Bludné kruhy jsou v rámci jeho filmografie asi nejdepresivnější dílo, kde se po celých 6 hodin nestane nic zábavného, milého ani pěkného. Z větší části zde prší, někdo se hádá, odkrývají se tajemství nepěkné minulosti a dost často se zde umírá. Mark Ruffalo nikdy nebyl lepší a bez něj by tato minisérie fungovala výrazně hůř, než je tomu v této výsledné podobě. Já bohužel nemohu jít výše než na lepší průměr, protože jsem si ze seriálu moc neodnesl a čekal jsem, že se zde bude dít více zajímavých věcí, které by obhájili 6 hodinovou délku. Takhle jsem cítil dost velkou a zbytečnou roztahanost a vše podstatné by se vešlo do dvouhodinového celovečeráku. Nelituji toho, že jsem Bludné kruhy viděl, ale nebylo v nich nic, co by ve mě zanechalo více, než to, že jsem sledoval, jak se ne zrovna sympatickým lidem, dějí nepěkné věci. Pokud jste milovníci Marka Ruffala, tak určitě doporučuji, protože je v roli dvojčat fantastický. (05.05.2021)

Od Dereka Cianfrance jsem viděl jen plytké a rádoby osudové Blue Valentine, po kterém jsem si ho zaškatulkoval jako fušera. Tímhle si u mě napravil reputaci, protože Bludné kruhy jsou poctivě odžitá deprese, přitom pozoruhodně civilní a zvláštním způsobem vtahující. V ději se hromadí výborně napsané a ještě lépe zahrané postavy, spojené zamotaným příběhem plným dávno pohřbených tajemství a nezhojených ran. Scénář se s nikým nemazlil a nejvíc se vyřádil na chudáku Marku Ruffalovi, jehož nechal projít peklem hned dvakrát. Obě cesty ustál se ctí a jen o málo horší výkon předvedl Philip Ettinger v roli jeho mladšího já. Drobnou výtku bych měl jen k poslední epizodě. Ocenil bych drastičtější a drtivější závěr, k němuž ostatně seriál sám směřoval. (21.08.2020)