První krok

Tak se na to podívejme otevřenýma očima a ne rovnou skrz prsty, protože to by byla chyba. Pořád to bylo lepší než ten jistý nekonečný seriál, který nám ta samá tv vpouští téměř každý den na naše obrazovky. Tam už se vyloženě vaří z vody a občas se to okoření nějakým aktuálním tématem, na kterém se pak začne stavět jako na pevném základu a vyvaří se úplně do mrtě. Bavily mě taneční choreografie. Byly celkem originální a některé i poměrně složité. Nejsem si ale zcela jistá, jestli se lze učit balet a zároveň moderní tanec. Spolužačka ze střední mi říkala, že jim moderní tanec zakázali, ale to je samozřejmě věc profesorů a učitelů dané školy. Od začátku bylo úplně jasně kolem kterých postav se bude příběh točit. Učitelská sestava byla příjemná. Světlana Nálepková by si zasloužila více prostoru. Michal Kavalčík umí být i normální, takže mě mile překvapil. Radka Pavlovčinová mi přišla nesympatická. Také zdy byly oprášeny dvě české podoby světových muzikálů. Pomáda mě příliš nenadchla. Za to Vlasy, to už bylo úplně jiné kafe. Škoda, že z nich byly použity jen tři písničky. (17.05.2012)

Být to ještě víc křečovitě uvolněný, otevřený, free a gay friendly, tak nad mým půllitrem levituje vařící pivo. Schematický scénář, který nedrží moc pohromadě, si hraje jenom na chudého příbuzného amerických dílek, ale lepší choreografii má i punkový pogo. Dialogy jsou slabší, i když oproti Ordinacím, Ulicím a Cestám domů to je krok kupředu v sedmimílových botách. To ovšem neplatí o hereckých výkonech, protože mládež zaostává za staršími herci o konvoj parníků (např. Pavlovičová je úplně tragická). Matadorům pro mě vévodil kupodivu Pavel Kříž, takže jemu všechna čest. Postavy, vibrující v umělých kulisách, jsou bohužel hrozně prvoplánové, málokterá vás nějak zaujme natož abyste jí fandili (i když jsou výjimky, třeba Eliška je roztomilá). Děj (dost odtržený od tuzemské reality) má i svoje silnější chvilky. Ale ani hudba mi nenastražila uši, od Muchowa čekám prostě víc, než fádní perkuse, starý diskofláky a jednu dobovou anglickou hitovku. A tipuju, že děcka co to maj sledovat taky. Prostě je to kvalitativně lehce podprůměrný seriál, ale s odpadovou originalitou. V seriálových českých zemích s ní máme nějak problém a i když tu teď vévodí geniální Okresní přebor, bylo by fajn kdyby většině tvůrců probíhalo zpracování informací mezi očima a prstama na klávesnici i se zastávkou v mozku. (23.02.2012)

Chápem, že tento televízny seriál je určený predovšetkým mladým divákom. Jeho tvorcovia sa snažili priniesť na obrazovky niečo nové, neopozerané a hlavne desne coolové, ako sa dnes hovorí. Oficiálny text distribútora tvrdí, že je to nabité hudbou, tancom a emóciami. Hudbou a tancom to ano. Lenže popri tom to je naládované nesmierne primitívnymi hereckými výkonmi, hlúpymi dialógmi, nesympatickými kreténmi a hŕstkou starých skrachovalých hercov. Príšerná sračka. Absolutný odpad! (12.10.2009)

Myslím si, že po dlouhé době konečně nějaký normální český seriál, na který se dá koukat a nemá 300 dílů a není na způsob telenovely. Upřímně nevšimla jsem si, že by běžel na některé z českých stanic, ale zaregistrovala jsem ho až na Markíze. A ti, co tu píšou odpad vážně nemohli vidět víc jak 10 minut, jinak by museli dát minimálně jednu hvězdičku. Já si ale myslím, že je to příjemný oddychový "komediální" seriál pro mládež (ale dívám se na to s mou mamkou, takže i pro dospělé:D). (27.10.2009)

Svůdně papundeklové kulisy mají svůj původ zřejmě v odložených rekvizitách podobně vyvedených skvostů jako jsou Ulice či Ordinace. Tato díla však mají štěstí v tom, že se v nich ztrapňují zejména zkušení herci, kterým člověk leccos odpustí, jelikož všichni z nich byli v minulosti přistiženi aspoň při jedné pěkné roli. Teenageři z veledíla První krok však toto štěstí nemají. Představuji si, že tento skvost vznikal jako školní besídka. Děti, jež byly od svého dětství drženy mimo dosah televize, dostaly za úkol, aby na place zaimprovizovaly, jak si představují televizní seriál. Se scénářem si nikdo hlavu nelámal, improvizace je zcela absolutní. Dohledem nad celou touto uměleckou výkladní skříní byl pověřen režisér, jehož jedinou kvalifikací bylo sledování venezuelských telenovel. Těch teenagerů, kteří si jenom chtěli hrát na herce, a přitom je někdo zákeřně natočil, je mi líto. Ale mám pro ně útěchu. Naštěstí je u tohoto historického znemožnění nikdo neuvidí, na ulici je nikdo nepozná, takže mohou bez problémů žít své životy a věnovat se profesím, v nichž najdou narozdíl od herectví smysl. (06.03.2012)