Normální lidi

Protože podobná témata příliš nevyhledávám, zůstanou Marianne s Connellem takovou výjimkou potvrzující pravidlo. Nakonec je pravda, že jsem Normálním lidem dal šanci především kvůli kameře a ta je obzvlášť ve spojení s hudbou výborná. Exteriérové záběry krajiny, či procházky městem, mají tu pravou britsky pošmurnou atmosféru, která jakoby nevyprchala ani z interiérových čistě dramatických scén. Jenže toho dramatu postupně ubývá, což je vidět třeba na postavě hlavního hrdiny. "Svým způsobem" je jeho chování v prvních epizodách pochopitelné, jenže když se to do nekonečna opakuje? Když v těch následujících stále zraňuje nejen sebe, ale i Marianne a mnoho dalších kolem něj. Potom příběh o svoji zajímavost rychle přichází a zůstává pouze ta kamera. Navíc Paul Mescal působí jak kdyby byl v nekonečné depresi, což je ale vzhledem k výše zmíněnému zřejmě ta pravá poloha jeho postavy. Vnitřní boj je na něm znát... takové to "řekni to" a zase nic. To Daisy Edgar-Jones má těch citových poloh a povahových změn podstatně více, její pojetí Marianne je dokonalé. Jenže ten příběh prostě vyšumí, čemuž nahrává i rychlý závěr. 65% (29.01.2021)

nedala jsem celý ani první díl.To zkrátka nejde pozřít.A docela jsem se těšila ,protože Britové vztahovky fakt umí!Scénář byl poměrně kvalitní ale zpracování přímo diletantské.Když se k tomu přidá naprosto neprofesionální kamera,kdy už mi ty detailní záběry na obličeje šly po pár minutách na nervy.Zřejmě jsme tam měli vidět nějaké emoce které měli herci vyjádřit když nemluvili .No ale bohužel,ber na dlani chlup když tam není!.....V desáté epizodě to vzdávám ani mě nezajímá jak to skončí.Utahané až hrůza věčně ubolený on věčně ubulená ona -  to dějová linka .Někteří jásají jak se rozcházejí a vracejí se k sobě ,ale nikomu nevadí že za sebou nechávají nešťastné lidi, jen aby zase spolu skončili v posteli (15.12.2020)

Zcela výjimečný audiovizuální počin. Je to nejenom silná pocitovka plná výjimečných hereckých výkonů Daisy Edgar-Jones a Paula Mescala, ale také výjimečná práce s kamerou a zvukem obohacená o reálné dialogy, i když je na seriálu jasně poznat, že byl natočen podle literární předlohy (stejnojmenný román Sally Rooney). Při sledování Normal People jsem cítil k tvůrčímu týmu obrovský respekt i proto, že jde fakticky o ženský projekt (včetně citlivě zachycených milostných scén). Jsem přesvědčen, že podobných ženských projektů by mělo vznikat mnohem více. Zcela speciálně děkuji za objev Paula Mescala. Nádherný mladý herec, který Connellovu postavu bravurně vystřihl. Jeho citlivý herecký výkon mi po celou dobu sledování dělal obrovskou radost a zcela právem si zaslouží být odměněn mnoha cenami. (02.07.2020)

Volba Daisy Edgar-Jones a Paula Mescala do hlavních rolí byla asi ta nejlepší věc, co tvůrci tohoto seriálu mohli udělat. Po herecké stránce tu totiž nemám výtky. Horší je to ale se samotným námětem, který poměrně precizně ukazuje vztah dvou mileniálů dnešní doby a mně utvrzuje v myšlenky, že mladým rozumím čím dál tím méně. Nějak je to tu na mě moc přecitlivělé, jako že až extrémně. Naštěstí ale soundtrack mě hodně bavil a donutil dojet seriál až do konce. (08.07.2023)

Pohled na mladé hledající se lidi, kteří jsou si vzájemně opravdu vším, překonává neoliberální mlžna i postmoderní křeče. Možné je vždycky všechno, zvlášť když příběh i scénář jsou dobře napsány, režijně ztvárněny a v protagonistech skvěle ztvárněny. Vyvolává to vzpomínky na druhou světovou válku, pracovní nasazení i nedobrovolné vojenské působení, vzájemná nedobrovolná partnerská i manželská vzdálení, provázená podobnou pohlavní uvolněností i svazky, které vydržely a překonaly. Je dobré si říci, že je to možné i dnes i v mladých subgeneracích. Osvědčené, byť bolestné, nemusí být a často také není špatné. (14.06.2023)