Díra

(84%) DÍRA, coby novinkový španělský počin, který jsem si vcelku náhodně vybral. A musím uznat, že to bylo opravdu dobrý! Prostě, dostal jsem něco úplně jiného a netradičního – mělo to svou originalitu. Samozřejmě až na ten onen ZÁVĚR, který kritizuje více diváků. Též nejsem s koncem tohoto snímku nijak extra spokojen, ale mohlo to dopadnout hůře. Přesto je to svým způsobem i tak trochu nelogické ukončení, ale jisté pochopení v to mám (víc to ukončení filmu rozebírat nebudu ať tu nespoileruji). Celkově se toto nedá moc popsat. Prostě od začátku se jde a věc. Rychle se seznamujeme s prostředím netradiční věznice (pokoji), která obsahuje velký počet pater. Neustále zde jezdí platforma s jídlem – scénka, která tu každou chvíli je – a já byl vždy neskutečně napnut. Bylo to i chvílemi dost nechutné a krvavé (ale ne až tak, abych musel odvracet zrak). První 2/3 filmu byly naprosto super. Jen ke konci – ty pasáže s tím černochem, tam už trochu napětí trochu pokleslo včetně divného ukončení, jak už jsem zmínil. Hlavní herec mě bavil, stejně jako ostatní, včetně toho dědka, který mi lezl na nervy, ale zahrál to též solidně. Rozhodně tento film vřele doporučuji, jen prosím všechny, ať nikdo moc neřeší to finále. Prosím víc takových španělských filmových počinů! (24.03.2020)

Mě ten systém se žrádlem, připoměl EU, tam taky nejluxusnější jídlo má Macron a Merkelová, pak tzv Evropa první kategorie a my češi a slováci jsme to dno kam se dostanou leda taky zbytky co nikdo nechce,. takže ten vertikální žrádlovej systém mě naprosto fascinoval. Jinak je to hodně chtyrej biják, to se musí nechat, koncem se teda na to hodil trošku bobek, ale ten zbylej čas je v richtigu. (25.03.2020)

Neskutečná pecka. Trochu mě štvalo, že tam některé věci nejsou vysvětleny (třeba na jakém mechanismu funguje plošina, jakým způsobem se kontroluje, zda si někdo z plošiny u sebe nechal nějaké jídlo, jaktože se někdo může přemísťovat mezi jednotlivými patry, v jaké době a na jakém místě se děj odehrává, jak se tam vůbec člověk dostane... těch nezodpovězených otázek film ponechává strašně moc, včetně samotného otevřeného závěru, který obecně nesnáším a považuji ho vždy za zločin na divákovi), ale zase beru, že pro to symbolické vyznění to není zas tak podstatné. Námět toho filmu je myšlenkově prostě dokonalý, což v kombinaci s takřka nesnesitelně znepokojivým hudebním podkresem - myslím, že to je v první řadě hudba, která zde vytvoří atmosféru naprostého pekla a navíc strukturuje děj do jasně vymezených úseků - znamená, že Díra je drásavý, mimořádně intenzivní zážitek, který ale není fyziologicky nepříjemný - sledovat ten film je vlastně dost zábavné, právě pro ten myšlenkový přesah, byť je to občas trochu nechutné. Fantastická věc, která mě hodně nadchla - Španělé opět potvrdili, že v rámci thrillerů dnes jen těžko hledají konkurenci. (25.03.2020)

Vykoupení z (vertikální) věznice Díra. A po španělsky. Středobodem je jídlo, respektive vězeňská strava servírovaná zcela netradiční a originální formou. A od toho se odvíjí vše. Obézní jedlíci a vředaři se postí a raději tenhle film bojkotují. Krásný kontroverzní a originální rozměr se tvůrcům podařilo do téhle neotřele šité látky vměstnat. Jen kdyby si film utřídil své nesčetně přebujelé žánrové prvky. Chvíli film zaduje do hororových plachet, pak se ocitáme v dramatu se zjevným sociálním podtextem, filosofuje se, cítit jsou i satirické vlnky, scifi ševelení a vše nepříjemně spláchne artový příboj a několik nedomyšleností. Neznámý režisér s nezapamatovatelným jménem Galdel Gaztelu-Urrutia skvěle navodil syrovost, drastičnost a bezvýchodnost situace. Neustále je někdo umolousaný od krve i exkrementů, kanibalismu se též nevyhýbá, jakmile se ale oprostí od všech nechutností, začne film přešlapovat na jednom místě a nemá se jak pohnout dál. Do klasické formy útěku se vlastně ani nepouští, hlavní hrdina v závěrečné fázi filmu utvoří družbu s černochem, kdy jak dva pablbové jezdí na platformě z patra do patra, rozdávají příděly jídla a fanaticky a nesmyslně oslavují poselství(??) dezertu Panna Cotta, aby (asi) dosáhli kýžené solidarity. Do toho se halucinogenně zjevovali již mrtví vězni. To jsem měl dost. Bylo to nesrozumitelné počínání, taková ta zbytečná snaha mě dostat do klubu náročného diváka. Závěrečná část filmu se mně vůbec nezamlouvala. Dění před ní bylo poměrně zajímavé a poutavé. Sice jsem nechápal, proč se vězňům podstrojují laskominy, úplně zdárně nebylo vyloženo zařazení administrativní pracovnice věznice a jejího psa do cely s hlavním hrdinou a v podstatě se film příliš nezabýval ani tím, kdo vlastně řídí chod věznice a na jakém principu pracuje. Když si vězeň ponechal jídlo, tak v cele mrzlo nebo se oteplilo k zalknutí. Takových originálních nápadů se jistě našlo povícero. Idea (scifi) vězení v totalitním režimu je atraktivní a osvěžující artikl, který divákům nabídl (nevybalancovanou) žánrovou všehochuť a zcela pokažené finále. A jestli se v něm nebudete cítit komfortně, tak tím pádem film splnil svůj účel. 6/10 (07.07.2020)

Měl jsem pocit, jak kdyby se horor Kostka vyexpil do nové dimenze a tou je španělská pecka Díra. Napjatej jsem byl jak struna od kytary Bruce Dickinsona a užíval si tu minimalistickou atmosféru, kde jste žádnou z minuty nemohli vynechat, protože každá v tom uceleném ději měla absolutní smysl. Jen škoda, že závěr to trošku sejmul. Tam by se s tím asi dalo pohrát líp. (29.03.2020)