Díra

O hlouposti, chamtivosti, sobeckosti, nenasytnosti. O lidech! Mistrně zrežírovaný násilný psycho, který si bere tu něco z Kostky, tu něco z High Rise a tu něco ze Snowpiercera, nikdy ale nepůsobí jako kopie. Naopak si ze svých vzorů bere to nejlepší a skládá to v jeden originální strhující celek, bez hluchých míst a zbytečností! (20.03.2020)

Když od toho budete čekat primárně sociální metaforu, budete zklamáni, jak moc je to povrchní, protože svou ústřední myšlenku (nespravedlivé přerozdělování kapitálu) Díra v podstatě nijak dál nerozvádí. Jako drsný a špinavý komorní psychothriller v duchu Kostky to ale funguje výborně - herci jsou působiví a režisér je dost zručný na to, aby udržel skličující a vyhrocenou atmosféru po celou dobu. A poselství o potřebě solidarity je sice divákovi vpáleno rovnou do ksichtu, ale vzhledem k tak úzkoprofilovému konceptu to snad nemůže nikomu příliš vadit. 80 % (16.04.2020)

Diera = väzenie. Je to zrejme betónový komplex s obsahom 0 až 333 poschodí. V každej danej etáži sa zrovna nachádzajú dvaja väzni. A zhora nadol im prúdi jedlo s tzv. „švédskymi stolmi” , a to v každodenných intervaloch a v presne stanovenom časovom harmonograme. Tí, čo sú úplne hore sa majú najlepšie, pretože praktizujú doslovnú - Veľkú žranicu, pričom, ako postupne ide "výťah" čoraz nižšie, tak sa majú títo nešťastníci, čím ďalej tým horšie, že im teda nezostáva nič iné, než sa riadiť prostým pravidlom: „Zjedz, lebo budeš zjedený” , alebo Dr. Hannibal Lecter by už vedel vyprávať, čo je to kanibalizmus vo svojej najväčšej kráse...? Títo «pôžitkári» sa absolútne nezaujímajú, čo je vlastne s ľuďmi práve pod nimi, keďže pud sebazáchovy býva tradične veľmi silný, totálny nezáujem ešte oveľa silnejší, čiže každý jednotlivec (jednotlivci) sa stará(ajú) iba sám (sami) o seba v aktuálnej prítomnosti. Istý väzeň Goreng zrovna pendluje medzi týmito podlažiami, keď je „raz hore, inokedy zase dole” , že počas toho spoznáva všelijakých spoluväzňov, kde je niekto normálnejší, či iný je zákernejší, nikdy si nemôže byť úplne istý, na koho zrovna natrafí, alebo skrátka: „Suseda si nenavyberáš” ?! _ Španielsky debutant: Galder Gaztelu-Urrutia nakrútil: perverznú, úchylnú a zvrátenú kombináciu thrilleru­/horroru, a to najmä v takom rozsahu, ako sa v ňom postavy správajú, málokedy sa niečoho štítia, a pred ničím nemávajú zábrany, keď im už život celkom visí na vlásku, sú ochotné urobiť čokoľvek, len aby prežili ! Inštinkt lovca, ktorý máme vo svojom vnútri my všetci vsugerovaný, no i napriek tomu ma film neoslovil, aj keď som v ňom objavil prezentované posolstvo. Pre mňa sa jedná o sprostosť prostú, nič viac a nič menej. Je to aj filmový humus. (27.03.2020)

"Krájením se ostří sám... Samuraj TOP ultra Plus! O hvězdu míň ale dám, na poselství filmu flus!" Můj právník navrhoval jít k soudu, že to určitě vyhrajeme. Protože GG-U zfilmoval můj vlastní soukromý deník, bez mého svolení!!! Ale asi to nechám plavat, natočil to moc hezky. Celý můj život dole, dablroad movie mezi hladovými patry. ♫ Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou... hlouběji. ♫ Ale bojuju, nevzdávám to. Zkouším vše, od bezohledné sobeckosti až po hřejivý altruismus. Např. nedávno, v rychlíku Košičan s bufetem mimo provoz, jsem si upižlal ruku, aby děti ve vlaku neumřely hladem! Btw, fakt blbej nápad. Hladových dětí stále mraky, takže ruka fuč zbytečně. A jak známo, jedna ruka netleská (asociace: pečená ruka na opulentní hostině). Takže nebudu tleskat zmršenému finále Díry, které mě nakrklo. Škoda, jinak to byl velmi výživný raut, jaký by ocenil i gurmán Philippe Noiret z Velké žranice. Pravda, jen v prvním patře, ocitnout se níž, spáchal by sebevraždu (sic!), jen ne obžerstvím, ale skokem do šachty. Což jsem měl chuť udělat i já, když mě po kladení zajímavých otázek (Jak asi chutná šnek? A chutnal by šneček Goreng i sám sobě? Jak se to nazývá, sebekanibalismus?) v závěru film začal "vychovávat", opruzovat s jakýmsi poselstvím a mlátit mě, starého sobce, po hlavě klackem solidárnosti a spasitelského komplexu, zapomínaje na vlastní moudro, že směrem nahoru prostě srát nejde, SAMOZŘEJMĚ. Navíc mi nějaká mrňavá šikmooká kanibalka (protože copak jiného asi mohla papinkat naše holčička, min. rok (!) o hladu na samotném dně Díry, když ne ty sebevrahy, co k ní padali seshora, však?) sežrala moji oblíbenou mňamku, dortík panna cotta. Svině jedna... udav se tím! Za trest jsem pro ni napsal alternativní konec filmu: Platforma vyjela nohoru, pracovníci v nultém patře, mající svědomí (Baharatovi to o nich tvrdil Moudrý muž) předali holčičku nadřízeným (bez svědomí), ti radostně zvolali Konečně! Solidarita rulez!, načež šli do sebe a všechny vězně z Díry převezli na povrch, do sanatoria all inclusive. Né, dělám si kozy, SAMOZŘEJMĚ. Ve skutečnosti manageři projektu "Chovej se jak zvíře, příjď o duši v Díře" jen ty kuchtíky a uklízečky z nultého patra zprcali jako sysly, co jim to tahají do kanceláře za lidský humus a omlátili jim o hlavu pracovní řád s nařízením: Co jednou Díra schvátí, nikdy už nenavrátí! Kuchtíci přišli o prémie, což je nasralo, SAMOZŘEJMĚ. Takže než šoupli holčičku i s celým "poselstvím" zpátky na platformu, aby ji vrátili do Díry, kam patří, měsíc se na ní střídali v kumbále ve skladu závodní kuchyně. Tak, a to máš za to! Já ti dám, ty mrňavá mrcho, sežrat mi poslední panna cottu! (18.06.2020)

Jak může závěrečná pětiminutovka strhnout film do průměrných vod........Tak by se mohl jmenovat tento film. Ono námětem se může bezkonkurečně řadit k té nejužší špičce, nápad s vertikálním vězením, kde postupně směrem dolů ubývá množství nabízeného denního jídla, považuji osobně za parádní, kdo s tím přišel, tak teda smekám klobouček.....V jádru film nabídne jednoduchý příběh, jenž je ale okořeněný tak poutavou vizuální stránkou a doopravdy místy nepříjemnými explicitními scénami (ten kanibalismus asi vévodí......od žaludku vám z toho prostě nebude dobře, s tím počítejte.....ve výsledku jen zážitek ale umocnily a filmu pomohly), že tento aspekt přejde na vedlejší kolej. Snímek sází totiž zejména na přiblížení charakterových stránek člověka, který je v nouzi a nic mu není svaté, vlastnosti LAKOTA a SOBECKOST zde hrají prim. Hlavní hrdina docela sympatický, fakticky mě zajímalo, jak tento zajímavý příběh dovedou do zdárného konce. Jenže pak došlo k absolutní tvůrčí tragédii, rozběhly se závěrečné titulky a já se zmohl jen na: To je jako všechno ?.......Asi zklamání roku, potenciál vězel úplně jinde. Takto to promrhat. Nepochopím. Za mě dávám slabší tři hvězdy....5,5/10 (31.03.2020)