Diagnosa X

Bylo to půvabné. Seriózně tedy vůbec ne, ale vypreparujeme-li delikátní Adu, Ellu i Elišku, dále všudypřítomný vzhled nestydatého začátku 30. let a přidáme-li poutavost celého projektu, která je dosti založena na jeho nedostupnosti... nezbývá, než si užít i Rovenského vnitřní hlasy. Začínám si vážně všímat sympatické figury Arna... bude novým ideálem? (18.02.2009)

Banální, ale vlastně nadčasový příběh. Zaměstnaný muž, znuděná žena, které nestačí jen láska a to, že se o ni muž stará, takže si najde milence. Zajímavé kontrastem stále aktuálního příběhu zasazeného do kulis světa před téměř sto lety. Triviální děj ozvláštní mladá začínající Mandlová, záběry z pražských ulic 30tých let a také zajímavé dobové interiéry. (03.12.2023)

Diagnosa X opravdu není dobrý film, trpím u afektované mluvy Adiny Mandlové, která se bezradně rozhlíží kolem sebe, trpím pří sledování Arna Veleckého (ještě že nehrál ve více filmech) a ze všeho nejvíce trpím u malé Věrky s vizáží upíra. Cením si sice interiérových záběrů jako dokladu dobové módy a vkusu, nemohu ale popřít, že působí příliš stroze, studeně a neútulně a v žádném případě ne jako zabydlený dům. Naopak děkuji za Rovenského s vnitřními hlasy a spoustu dvojsmyslných narážek - obsadit podváděného manžela při představení loutkového divadla do role Kašpárka, za jehož zády se schází princ s princeznou.... . Ale především si cením věc která mne překvapila nejvíc - na rozdíl od mnoha dalších soudobých československých filmů Diagnosa X není pouhým sledem na sebe špatně navazujících scén, ale místo toho jsou scény výrazně vzájemně provázané. Zároveň film poskytuje opakovaně dostatek vodítek pro orientaci v ději filmu, ve kterém se potom nelze ztratit. (31.07.2011)

Obyčejný příběh o nevěře, který okořenila svou přítomností Adina, které to velmi slušelo. Hledání cest manželů k sobě je asi na tehdejší dobu vykresleno dramaticky, dnes to vyznívá drobátko neuměle. To ale lze taky považovat za "klasické ztavárnění", což je mi v jádru sympatickou interpretací, kloním tedy misky vah nad průměr.60% (07.05.2012)

Leo Marten byl mizerný režisér a Špelina mu dodal navíc knihu, jejíž scénář ještě toto dílo dokonal. Na to, že v roce 1933 již vznikaly filmy, na nichž éra němého filmu stopy nezanechala, tady to bylo patrné zvláště z dlouhých pasáží provázených tklivou hudbou a zasněnými pohledy milujících a milovaných, ale i nešťastného doktora Bernharda. Film není naštěstí příliš dlouhý a mám dojem, že CS Film z něho ještě pěkných pár minut vyoperoval, aby se na to dalo koukat - možná tu část mezi Monte Carlem a příchodem Šárkové k lékaři. Žádná škoda. Rovenský se zde však objevil v jedné z mála vážných rolí, ale neodpusil si odpoutšějící závěrečnou scénu, v níž pochopil, že i lékař by se měl věnovat své rodině. (02.02.2021)