Asistentka

Kávovar, kopírka, telefon. Vyhoření po americku. Julia Garner má svěšená ramena i často stažený žaludek, kousá se do rtu, tu a tam něco šeptne a stojí za spoustou neviditelné práce. Čerstvě pracuje jako asistentka, kolegové ji přehlížejí či využívají, hlavně je pak svědkyní permanentně probíhajícího (ne)viditelného sexuálního zločinu. Jedná se totiž o velkou produkční společnost a není těžké pochopit, na koho se tu celou dobu ukazuje. I za jejím neustálým napětím stojí právě obávaný šéf, ač pro diváka vlastně celou dobu nepřítomný. A právě zlo – on samotný i to, co dělá – je skryto za zavřenými dveřmi. V místnosti, kde je ten velký chlapský svět i pořádný gauč, na který se nesedá. Řešení je v nedohlednu (rodiče na dálku a přes telefon nic „nepoznají“ a rozhodně ani nevyřeší, personalista potřebu změny systému necítí, respektive jen tiše přihlíží), celé je to nicméně úsporné, přehledné, pomalé a svým způsobem nervózní. Australská režisérka a scenáristka Kitty Green má za sebou už několik angažovaných dokumentů, tady se strefuje do korporátního kolosu, kdy každý řeší jen to své, za roh se nechce dívat a na ta mizerně placená místa přeci čekají desítky dalších zájemců. Víc pro kritiky než diváky. Přesto silné tři hvězdy. (04.10.2023)

Zdrcující minimalistické drama je výmluvné samo o sobě, ale shodou okolností funguje také jako komplementární film k výtečnému hororu Neviditelný, a to nejen proto, že v obou je ústřední agresor jistým způsobem neviditelný a že oba v určitém smyslu obracejí pozornost k osobám doposud přehlíženým. Zatímco Neviditelný ohromoval, strašil, ale ve výsledku nabízel náležitě žánrový ventil pro témata toxických vztahů a domácího i sexuálního násilí, Asistentka paralyzuje a skličuje tím, jak pozvolna mapuje systém zneužívání moci a harassmentu coby děsivě normalizovanou a nečekaně rozvětvenou bažinu. (05.01.2021)

Juliu Garner má v sebe fádnosť, ale v Batemanovom Ozarku som si ju celkom obľúbil. Na oplátku som dostal ale fádny film. Vlečie sa ako sopeľ z nosa, sem tam prebehne nejaký dialóg, ktorý uspáva viac než mucha tse tse. Film o sexuálnom harašmente, ktorý však nie je taký "moving" ako o ňom píšu niektorí recenzenti. Téma zneužívania na pracovisku sa predsa dá natočiť aj silnejšie. No a vzhľadom na to, že všetko je to naviazané na ten humbuk okolo Harveyho Weinsteina a fašisitiek z MeToo, hodnotím nižšie. A vy drahé ženy, ktoré máte skúsenosť s niečim podobným, prosím vás hláste to. Ale nie až po získaní funkcie, zamestnania, peňazí a reputácie. Nie po 20 rokoch. Okamžite. (07.05.2020)

Jeden den v kanclu s uťáplou myškou, aneb cesta do hlubin kancelářské duše. Ta cesta je hodně kritická a hlavně jiná než jsem čekal. Přesto tím, že divákovi nic nevysvětluje, k ničemu se nevrací, jen si jede ten svůj další běžnej den, udělala filmu skvělou službu. Řekl bych, že film upletl z hovna bič. Jo a trailer je docela zavádějící. (24.05.2020)

Juliu Garner mám ako herečku stále radšej. Je to veľmi zaujímavý typ a podľa mňa aj veľmi dobrá herečka. Čo sa týka príbehu, bol skromný a až do jeho konca som nevedel, čo chce vlastne povedať. Páčila sa mi atmosféra, to neznámo, dusnota a viditeľné psychické a fyzické vyčerpanie hlavnej hrdinky. Len som stále čakal a dúfal, že sa ako divák dozviem, pre koho to pracuje. Bol to náročný deň, a ja som myslel, že to boli aj dva týždne. 6,7/10. (28.04.2020)