Rebelové

Dobrá choreografie, někde mi sice nesedí některé písničky (které jsem ale neměla ráda ještě před filmem - Náhrobní kámen, Jezdím bez nehod), u některých písniček mi zase nevyhovuje styl coververzí (Stín katedrál), ale k jiným nemůžu mít výhrady (Pátá, Řekni, kde ty kytky jsou, ...). Příběh je víc než muzikálový (tzn. skoro žádný) a Jan Révai není moc dobrý herec. (04.05.2003)

„To sme si asi fakt nerozumeli.“ Rebeli majú tendenciu zasiahnuť vaše srdce. Začínajú nenápadne. humorne, nezáväzne. Renč len občas príde s niečím vážnejším, čo naznačuje, že sa nepohybujeme v až tak neškodnom letnom dobrodružstve, ako by sa mohlo zdať na prvý pohľad. O to sa postará jednak výborne mužný otec Tomáš Hanák, ktorý nikdy v ničom predtým a ani potom nebol taký dobrý ("Jeho nepoznám, ale ju áno a to mi stačí.“) a jednak občasné nenápadné, ale o to mrazivejšie detaily (všetci v kine sa bavili, ale keď akoby len tak mimochodom zaznel rok 1968, rozhostilo sa v sále hrobové ticho). Prvú hodinu sú to každopádne naozaj len detaily, ktoré sú prebíjané sympaticky roztatárenými spevácko-tanečnými výstupmi. Tie svojou úprimnosťou, nákazlivou radosťou zo života a originálnou vizuálnou stránkou berú dych. Renč pracuje s peknými, no slabými mladými hercami podobne, ako svojho času Verhoeven vo Vesmírnej pechote. Do toho výborné kostýmy, výprava zaspatej pohraničnej dediny topiacej sa v letnej páľave a starí machri v cameách (Bohdalová, Svěrák, Neměc, Štepka). A potom sa zrazu všetko blbnutie končí a prichádza strhujúci záver, ktorý v mojich očiach predbehol aj fenomenálne smutné Pelíšky. Renč nás šokuje silnými zábermi na stratenú platonickú lásku, žaláre trhajúce krásne vzťahy, vlaky spomalene odchádzajúce do diaľky za zvukov vypaľovačky o San Franciscu a pomýleným politickým systémom, kŕčovito sa zmietajúcim v narastajúcom strachu a neistote. Takisto ma bavila detektívna hra na bonzáka (vtedy ma fakt zaskočilo, že ním bola tá osoba, ktorá ním nakoniec bola, ale dáva to logiku: ľudská hlúposť sa nejeden raz skutočne ukrýva na miestach, na ktorých by ste ju čakali najmenej a nejeden raz ten, ktorý sa správa ako idiot, v skutočnosti žiadny idiot byť nemusí). Musím spomenúť aj asi tonu kultových hlášok ("Otvorte okno, cítiť tu alkohol."). Bravo. Kino Považan NMnV 2001 (12.01.2009)

Malé město v českém pohraničí, tři maturantky a tři rebelové, kteří už nechtějí mít s "totáčem" nic společného. Film Filipa Renče je zasazený do horkého léta roku 1968. Spíše než muzikál v pravém slova smyslu, je to film se spoustou písniček, které hrají spolu se šesti mladými hrdiny jednu z hlavních rolí: dodávají filmu důležitou a nezaměnitelnou atmosféru konce šedesátých let. Atmosféru svobodného nadechnutí, která spolu s osudovým zauzlením soukromých a politických dějů tvoří tkanivo tohoto retro-muzikálu, který je také příběhem o lásce, jíž dějiny nebyly právě příznivě nakloněny. Renč si tímhle filmem u mě definitivně vybudoval pozici zajímavě tvořícího českého režiséra, který se nebojí zariskovat s žádným žánrem a umí odvést profesionálně vycizelovaný film, na který natáhne publikum. 100% (07.03.2013)

Mám to rád a viděl jsem to několikrát i v letním kině a je to už dlouho kdy to bylo poprvé, příběh je super neustále se tancuje zpívá a mě se to líbí a ta doba je dost slušně pojata takže chválím tenhle útěk a hlavně brejlatého slováka protože je borec. Kočky jsou super až na paní komornou ta mě fakt dostala fakt povedené. (08.09.2018)

Tak jsem tohohle hrdého nástupce Starců na chmelu konečně zřel a měl jsem hodně, opravdu hodně, práce, abych ho bez velmi přímočarých projevů mořské nemoci pozřel. To, co je filmové, je v tomto filmu provařeně kýčovité, jak již bylo napsáno v jednom hezkém předchozím hodnocení, a to, co je hudební, je o dost lepší (na filmu vlastně jediné dobré), jenže zkrátka kradené! Scénář, to je vlastně neskutečný obrazový blábol, míchající a rovněž vykrádající všechno možný, převalující se od scén, které by mohly vcelku vyváženě zprznit Prci, prci, prcičky k variacím na Holky to chtějí taky, s povinnou příměsí politické agitky (aby bylo jasný, že to za toho socialismu moc jásavý nebylo). Vrcholem vše spojující a mořskou nemoc vyvolávající je celková kompozice ve stylu retro, vyvolávající desítky pocitů, z nichž ale ani jeden nepamatuji ani při prožívání oné doby (a o tom by retro snad mělo trochu být, ne?), ani při sledování jiných, zdařilejších retro kousků. Vlastně nevím, proč tuhle nemotornou lež nestrčím do odpadu, asi tak trochu chápu, že tenhle mladý tým, který film točil, má jisté právo na pochybení, když má s onou dobou tak málo společného... Probůh, jak mohl Filip Renč spáchat něco takovýho.... (17.08.2007)