Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Autor předlohy byl jako student členem parlamentní Komise pro vyšetřování událostí 17. listopadu a jeho deníkové zápisy z období působení Komise jsou autentickým svědectvím vnímání skutečnosti v čase bezprostředně po pádu totalitního režimu. Tato dokumentární rekonstrukce z dnešního hlediska, na jednání konkrétních postav, odhaluje především úpornou snahu odcházející moci zbavit se jakékoli zodpovědnosti nejen za události na Národní třídě, ale za represivní složky komunistického režimu vůbec, jednotlivé situace vyšetřování však postupně odhalují i smutnou skutečnost jak hluboce byla celá společnost touto anonymní mocí prostoupena a paralyzována.
Nemožnost dopídit se této konkrétní odpovědnosti vytváří dodnes řadu nejrůznějších (a nejfantastičtějších) interpretací a nejasností v hodnocení událostí, které nakonec byly posledním impulsem k pádu komunistického režimu. To je asi i důvod, proč se režisér Filip Renč vrací k původní výpovědi vznikající v zrychleném čase roku 1990. Příběh studentských hrdinů Václava a Romana je současně svědectvím jejich postupného zrání a poznávání - navíc Bartuškova předloha nepřímo na konkrétní události, tak dobře známé z dobových sdělovacích prostředků, postihuje i atmosféru a náladu oněch "dávných" dob počátků svobody. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (36)

igi B. odpad!

všechny recenze uživatele

Hm, tak i Renč chytl filipa a se zatemělým mezimozkem dělá si jasno. Hotová komisní filipika! Škoda jen, že z toho (závažného a dodnes(!) plného nejasností!) tématu udělal debilní panoptikum, manipulativní frašku a plytkou šaškárnu... Nebo to měla být komedie??? %-o . . . A komu to slouží Filipe? A komu teď sloužíš? Proč jsi takový sráč? . . . Polosračka? Ne soudruzi, sračka! - - - - - (Poprvé viděno kdysi po vzniku v poločasech, hodnocení 20.12.2011 při repete na >nejasné jebničce< 337., zhnusený komentář zde jako osmnáctý - 20.12.2011) ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Deník studenta a pozdějšího člena vyšetřovací komise Václava Bartušky je jedna ze zásadních zpráv o průběhu událostí ze 17. 11. 1989. Vágní a nicneříkající výpovědi tehdejších příslušníků SNB a StB jsou postaveny do kontrastu s osobními zkušenostmi těch, kteří byli na Národní třídě vystaveni brutálnímu útoku. Bohužel, Renčova režie je jakoby nepřítomná, vřazování autentických záběrů postrádá vlastní dramatický účin a vlastně jen kopíruje hrané pasáže. Někteří herci jsou ale přesvědčiví (vynikající Postránecký, Vinklář, oba Hrušínští, Ľubo Roman v roli generála Lorence) a díky nim vzniká před kamerou patřičné napětí. Určitě ale platí, že v tomto případě je mnohem lepší přečíst si stejnojmennou knihu. ()

Reklama

Gary 

všechny recenze uživatele

Nechytil jsem to od začátku, proto jsem taky nevěděl, že to má pod palcem Filip Renč. Musím říct, že se mi velice líbil způsob, jakým je to natočené. Občas zachází do extrému (snímací kamery), ale povětšinou se mi jeho nápady líbí. Trošku sice pokulhává titulní hrdina, ale všechno zachraňují role vedlejší. Především, když se v pozadí pohybuje Josef Vinklář a popíjí kafe, máte dobrý pocit, že to tam někdo suverénně jistí. Nejen on, ale i Táňa Vilhelmová, (dokonce) Jan Hrušínský nebo Václav Postránecký, jehož závěrečná scéna byla natočená prostě úžasně. Dávám 80% a doufám, že si to jednou od začátku do konce v klidu pustím znovu. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Na televizní film to není špatné, ale nelíbilo se mi až příliš okaté a nezdařené vykrádání JFK Olivera Stonea. Herecky velmi rozporupné, zatímco Postránecký zazářil, představitelé hlavní role jakoby neusnesli břímě povalené na ústřední hrdiny. Střídání dokuemtárních a hranných záběrů není příliš šťastnou volbou a také některé záběry jsou zbytečně předramatozované. Ale jinak dobré. ()

BoredSeal 

všechny recenze uživatele

Renč svojí "invenční režií" kvalitní téma zruinoval. Snaha být i během konverzaček mě brzy umořila - neustálé akční zoomování kamery včetně zvuku, podivné ultrazpomalovačky (vrcholně pitomá postelová scéna) a démonizující detailní záběry dávají celé věci pocit propagandistického divadla, které si téma sametové revoluce nezaslouží. Tradiční zklamání je Renčova neschopnost pracovat s herci, hlavní hrdina je stylizovaný jako drsný detektiv s cigárem, většina neznámých tváří buď přehrává nebo hraje mizerně. Kašlete na to a přečtěte si radši knihu, tohle je opravdu trapárna nejtvrdšího zrna nehledě na informace a poznatky, které přinesla předloha. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (1)

  • Ve filmu jsou použity autentické záběry ze 17. listopadu 1989. (Elisebah)

Reklama

Reklama