Vůně domova

Když vylítnou mladí z hnízda, zůstane po nich stesk a prázdno, které ničím nenaplníš. Pocítil to Cyril Kadlec, když se mu vdala dcera. Ani žena, ani matka mu ji nedokázaly nahradit. Teprve Jelka, studentka na prázdninové praxi ve sloučeném družstvu, kterému předsedal, ho dokázala vyburcovat z nostalgie. A tak v živém dialogu s mládím konfrontuje Kadlec svoje názory, postoje, rozhodnutí. Jelka ho ctí, ale i kritizuje. Jejich vzájemný vztah se oběma stává životní oporou, vnitřně je obohacuje. Jak už to bývá, vesnice má oči všude, a tak lidem neujde, že " ti dva spolu táhnou za jeden provaz". Tereza, Cyrilova žena, začne žárlit. Dvoudílná hra volně na motivy stejnojmenného románu Vladimíra Pazourka nám představuje vesnici sedmdesátých let se všemi jejími protiklady. (mibara)