Ztraceno v překladu

From Tokio with love.. Unavený Peter Venkman už zkrotil všechny duchy světa, na jeho Scarlett O´Harovou teprve opravdové strasti čekají, stejně jako společná léčba okoralých srdcí, jenž lační po napumpování nové krve života.. Dcera slavného otce servíruje komorní příběh, neustále jemný, místy úsměvný, občas hořký, často nedoslovný či ztracený v šepotu a hlavně varující před životem v iluzi podobné golfovému trenažéru. S.Coppola mohla občas o něco dřív zakřičet po vzoru japonských reklamních režisérů: „Katto! Katto! Katto!“, ale já nemohu přihodit pátou hvězdu kvůli jiné věci - prvnímu záběru filmu. Bylo to pozadí v průsvitných růžových kalhotkách S.Johansson, nebo jen dublérky? Bylo to celé k divákovi citově upřímné, nebo šlo jen o chytré artové divadlo s využitím jména a tehdejší žánrové poptávky? A když je nejedno divákovo srdce pohlazeno, není to vlastně všechno úplně jedno..? (14.06.2011)

Jako by to byly dva filmy, které k sobě nepatří. První polovině bych dal dost vysoké hodnocení, ale po odchodu Charlottina muže se film nepochopitelně láme a do té doby nešťastná osamocená dívka má náhle plno kamarádů a známých, s kterými chodí do heren a barů (neskutečně dlouhá a především zcela zbytečná scéna). Bill Murray hraje svého stárnoucího pozapomenutého herce přirozeně, je vidět, že má se svou postavou hodně společného. Jenže co na tom, když scénář je děravý jak ementál. Sofinka evidentně bude dobrá režisérka, ale psaní by měla přenechat někomu jinému (muži :)). (11.10.2005)

Scénář: Sofia Coppola .. Nádherá od mladičké Sofie Coppola. Jen tak dál, jde ti to dobře, moc dobře. Psaní krásného scénáře i ta režie. Vše je tak lehké a minimalistické, jak atmosféra tak nádech smutku i vtipu. K tomu ta hudba, herci .. hmm balada .. 90%. (05.04.2004)

Do kina jsem přišel ve velmi špatné náladě, a přesto mě Ztraceno v překladu bez obtíží mnohokrát rozesmálo. Dvakrát neholduji současným komediím a obával jsem se, že se dočkám jen stereotypního bavičství á la Strach a chvění, ale jeden záchvat smíchu stíhal druhý a při vzpomínce na mého (do té doby) neoblíbeného Billa Murrayho a jeho Santori se mi ještě teď dere úsměv do tváře. Po závěrečných titulcích mě tížil pocit, že mě to zase tolik nedostalo - aniž bych tušil, jak intenzivně se mi vzpomínky na Ztraceno v překladu budou každý den vracet, čím dál tím krásnější a lahodnější. Totéž se mi přihodilo naposledy při X-Men 2. Někdy prostě trvá než vás čistota těchhle tišších filmů naplno osloví a zjistíte, že jste zrovna viděli geniální dílo. Pravý vítěz letošních Oscarů:-) (21.03.2004)

9 / 10 Filmový minimalizmus dotiahnutý do absolútnych krajností podčiarkujúc tak to, čo je na celom príbehu najdôležitejšie - postavy. Bill a Scarlett sú na prvý pohľad divný pár, na druhý tiež, no na tretí si už jedného bez druhého nevieme predstaviť. Obaja sú si navzájom majákom v preľudnenom Tokyu plnom šikmookých Japancov, ktorých chápanie je nám vzdialenejšie ako ňadrá Angeliny Jolie a možno aj preto sa s nimi dokážeme tak ľahko stotožniť. No a čo sa týka Sofie Coppola, nielenže dobre vyzerá, ale aj dobre píše a vynikajúco režíruje. Človek si ani nedokáže predstaviť aké ťažké je pracovať na scenári bez jediného výbuchu či prestrelky, na scenári, kde sú jediným ťahúňom ľudia z mäsa a kostí, a pritom sa nestratiť v spletitej sieti ich vzťahov. Niečo na tých génoch bude... (15.04.2005)