John Wick: Kapitola 4

Pořád je to povětšinou akční řemeslo špičkové, avšak wickovské téma už je notně vyčerpané. Scenář s napsanými dialogy Keanu Reevese měl asi 2 stránky formátu A5, na víc bych to neodhadoval, a když se zrovna někdo s někým nemlátil, chtěl jsem si spíš zacpat uši. Je tu jedna ge-ni-ál-ní akční sekvence (z ptačí perspektivy snímané řádění brokovnice s ohnivou „Dragon Breath“ municí), ale ta ještě nezapomenutelný film nedělá. Předchozí díl, který mi přišel lepší, měl spoustu momentů, ze kterých vám padala čelist, ať to byla bitka s nožemi, akční inferno s pejsky či koňské kopance, tady se vymyká fakt jenom ta krátká scéna s brokovnicí a pak kinetická sekvence u Vítězného oblouku. Jinak je to hlavně o headshotech a těch je tu tolik a s takovou frekvencí, že při závěrečné zdlouhavé scéně na „nekonečných“ schodech už jsem byl otupělý a bylo mi všechno tak nějak jedno. Navíc, jak se mám coby zainteresovaný divák bát o hlavní postavu, když to, co tady John Wick přežije jenom s mírným oklepáním, to by snad nerozdejchal ani T-1000 ve dvojce Terminátora?! Nebyla to radost, jako v předchozích dílech, spíš únava ke konci. Další zamýšlený díl už prosím ne. (27.03.2023)

Již poslední Wick z roku 2019 mi přišel zbytečně dlouhý a monotónní. Nepopírám proto, že jsem se vyděsil, když jsem zjistil, že ten nový bude ještě mnohem delší. Odkládal jsem to, ale mé obavy nakonec nebyly na místě. Čtyřka totiž nemá prakticky žádná slabá místa a je to naprosto parádní akční jízda se solidním příběhem. Jelikož mne obvykle čistě akční snímky na podobné téma začínají nudit již zhruba po 15-ti minutách, zde jsem se během sledování několikrát v úžasu pozastavoval nad originalitou akčních bojových scén. Ty jakoby byly v průběhu čím dál tím lepší a dokonce i v závěru se stále našla kombinace a nebo specifický úder, jenž mi dokázal vyrazit dech. Již za to si podle mě dílo zaslouží speciální respekt, ale je toho více. Mímo jiné bych rád vyzdvihl pestré a mimořádně sympatické herecké obsazení z nichž bylo pravděpodobně nejlépe vybráno vedení asijského Continentalu a záporné postavy (Markýz a Caine). Dále pak nelze opomenout hudbu, která svou dokonalostí vylepší prakticky každou filmovou scénu a činí tak prožitek ještě o stupeň intenzivnějším. Nakonec jsem se rozhodoval mezi 4-5 hvězdami, ale finále bylo natolik neočekávané a legendární, že nemohu jinak! Nikdy bych nečekal, že budu s pokračováním Johna Wicka takto spokojen, ale musím uznat, že si své místo na výsluní opravdu zaslouží! 89% (10.06.2023)

Chad Stahelski si možná ukousl příliš velké sousto, když se okolo Johna Wicka snaží budovat nějaký svět a mytologii, moc mu to totiž nejde. Všechny ty neohrabané pokusy o worldbuilding mu ale člověk odpustí, když dojde na akci. Čtvrtý John Wick je narvaný skvělými přestřelkami a bitkami, které opět Hollywoodu ukazují, že akční žánr ještě zdaleka neřekl poslední slovo a že když se k němu dostanou ti správní lidé, výsledek bere dech a člověk si ani nevšimne, že to celé má tři hodiny. Co se akce týče, stojí John Wick na absolutním filmovém vrcholu. To mezi akčními scénami možná zvládá o poznání hůř, ale kvůli téhle výplni do kina na tuhle sérii stejně nikdo nechodí. (22.03.2023)

V kině sedělo asi pětadvacet lidí a jednu chvíli jsem si říkal, kolik z nich je asi nájemných vrahů... Jako vocaď pocaď. Chad Stahelski znovu dokázal, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Ale to už víme. Absurdní svět zabijáků je snad ještě přepálenější, k démonovi Jonathanovi protivníci přiskakují zhruba tak, aby je neprůstřelný vnuk Johna Matrixe dokázal postupně likvidovat, vypadat u toho skvěle, být nasvícený nočními neony nebo západy či východy slunce, a doufajíc, že všechny policejní sbory mají zrovna nějaké veledůležité školení. Odměny na Johnovu hlavu jsou stále vyšší, postav přibylo, ovšem budování světa a jeho mytologie tvůrcům pořád fakt moc nejde. Celá organizace zabijáků je už prostě dost mimo, a jednoduše mi nejde nerýpat do toho, že nejpřesnějším střelcem i bojovníkem s mečem je široko daleko nevidomý Donnie Yen. Celé je to pochopitelně vizuálně absolutně opečované, nápadité, kontaktní, a to všechno v přehledných dlouhých záběrech. A je jedno, zda jde o bitku, přestřelku nebo honičku v autě. Vrcholem je (za mě) asi stylizovaná řežba na německé (mokré) diskotéce, kterou si užije hlavně buřtík Scott Adkins, či originálně z ptačí perspektivy nasnímaný masakr ve starém baráku. Samozřejmě je tu ještě velkolepá přestřelka na kruhovém objezdu či závěrečné „schody“, ale tam už se chtě nechtě dostavuje jakási přesycenost. Ač jsou sekvence vizuálně opojné i vynalézavé. Ovšem stejně tak i monotónní a prázdné. Takže já prostě místy jen seděl, občas se nadchnul, ale mnohé zůstalo tak nějak bez reakce. (25.03.2023)