Na Hromnice o den více

"Hromnice kdysi v tomhle městě něco znamenaly. Dřív toho sviště vytáhli z nory a snědli." Tak kolikátého to dneska máme? 2. 2.? To je stejně jako včera. Co mám dělat? Dělej si co chceš, Phile. Něco se nauč, pořádně se najez, někoho osoulož, zabij kolegu meteorologa sviště, pořádně chlastej, zabij sebe, něco ukradni nebo cokoli jiného. Mě to bude vždycky bavit. (05.08.2011)

Netradiční romantická komedie s Billem Murrayem v roli moderátora počasí a sladké Andie MacDowell. Párkrát jsem se u ní zasmál, ale skvělý vnitřní pocit, jak bývá u lepších komedií mi nezanechala. Kvalita scénáře docela místy pokulhávala. [6/10] (Columbia) (Technicolor /// Produkce: Trevor Albert /// Scénář: Danny Rubin, Harold Ramis /// Kamera: John Bailey /// Hudba: George Fenton) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (03.04.2010)

„Co byste dělali, kdybyste někde uvízli, dny by se opakovaly a nikam to nevedlo?“ - „To je přesně můj život!“ A taky Philův. Zpočátku se s tím těžce srovnává, ale postupně se naučí z této situace „vybouchat“ co nejvíc. Ovšem kdoví, třeba krom chodu zapadlého městečka pochopí ještě něco dalšího…Na Hromnice o den více je bez nadsázky jednou z nejlepších romantických komedií vůbec (a i přes ten ve filmu přítomný sníh baví nejen v zimních měsících). Harold Ramis se od Krotitelů duchů dost posunul a je tu v té nejlepší komediální formě. Ostatně sázka na osvědčeného „koně“ se zatraceně vyplatila. Bill Murray je zde prostě skvělý, jeho znuděná, otrávená, cynická a arogantní postava baví, postupně si naplno získává sympatie diváka, ale také Philovy produkční (neméně výborná Andie MacDowell). Na ty dva se moc příjemně dívá a chemie mezi nimi funguje parádně. Nemluvě o atmosféře filmu, protože v tomto případě jde o těžce pohodovou záležitost. Bez diskuze jasných 5*. „Nemáte déja vu, paní Lancasterová?“ - „Nemyslím si, ale zeptám se v kuchyni.“ (10.06.2010)

Moje oblíbená buddhistická komedie. Čím jsem starší, tím víc na tom filmu oceňuji ne vtipně mizantropického Billa Murraye se svištěm nebo důmyslné spirálovité vyprávění (s postupným omezováním informací potřebných k tomu, abychom pochopili, jak se hrdina v dané situaci/části dne ocitl), ale trefnost, s jakou vystihuje existenciální úzkost člověka, jehož život se zasekl ve smyčce. Phil je po pár cyklech hned od probuzení přesvědčen, že jeho den nebude za nic stát, že bude stejný jako všechny předchozí, že nemá smysl se snažit. This is what depression feels like. Musí si projít očistcem, aby pochopil, že jeho svět zůstane stejný do té doby, dokud se nezmění způsob, jakým k němu přistupuje. Zda se dá dohromady s Ritou nehraje takovou roli – láska sama o sobě k překonání opakujících se vzorců nestačí. To, co prožívá, je především odrazem toho, jaký je on sám – do sebe zahleděný, nabubřelý, cynický, egoistický pesimista. Dokud pravdu o sobě samém nepřijme a nepřipustí si, že se chová převážně jako prvotřídní blb, nic se nezmění. Dojít společně s ním jednou za čas k tomuhle poznání a připomenout si, jak velká část „reality“ je utvářena a zkreslována naším egem, je užitečné a očistné. 85% Zajímavé komentáře: Eddard, joker2, Ondrish (17.04.2005)

O tomto filmu se zajímavě zmiňuje Pierre Bayard ve své knize "Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli" (česky 2010). Autor se zaměřuje na jedno z rizik plynoucích z nečtení knih, a sice to, kdy hrozí, že ... "nedokážeme získat osobu, do které jsme se zamilovali, protože jsme nečetli její oblíbené knihy." Cituji z knihy: "Na náš milostný život mají vliv především románové postavy: vykreslují nedostupné ideály, kterým se snažíme - většinou bezúspěšně - přizpůsobit ostatní. Milované knihy načrtávají celý svět, který tajně obýváme, a přejeme si, aby v něm náš partner mohl zaujmout místo jako jedna z postav. Sdílet stejnou nebo alespoň společnou četbu s partnerem je jednou z podmínek dobrého milostného porozumění. Z toho pramení potřeba naplnit od začátku vztahu očekávání milované osoby tím, že jí dokážeme blízkost našich vnitřních knihoven... Film "Na hromnice o den více" vytváří za pomoci složitých vyprávěcích prostředků iluzi celistvosti a jasnosti vnitřních knihoven, díky níž spolu mohou dvě bytosti mluvit o svých knihách, a tím sami o sobě, aniž by se v konverzaci z jejich světa něco ztrácelo. Aby mohl nastat skutečný rozhovor o kultuře a následná dokonalá shoda vnitřních knih, musel by ale člověk věnovat čas pečlivému studiu knih, které jeho partnera nejvíce ovlivnily. Použitá metoda by tedy skutečně mohla v situacích, ve kterých chceme někoho okouzlit, přesvědčit druhého, že s ním sdílíme společný kulturní prostor. Tím, že se Phil seznamuje s Ritinou oblíbenou četbou a co možná nejlépe i s jejím osobním světem, pokouší se vytvořit iluzi, že jejich vnitřní knihy jsou identické. Dokonalý milostný vztah by měl možná nakonec skutečně umožňovat přístup k partnerovým nejtajnějším textům." UPDATE 19.4.2020 - Po letech jsem dostal chuť si tuhle klasiku pustit znovu - poté, co jsem nedávno zhlédl snímek Všechno nejhorší, který vykradl ten nápad s opakováním jednoho dne. A musím říct, že mě to hodně bavilo, vážně je to hodně vtipné a v čase to nijak neztrácí na svěžesti. Vadí mi tam asi jen 2 věci: jednak jsem nikdy moc nemusel Billa Murraye a dovedl bych si zde představit někoho lepšího (Andie MacDowell je zde ovšem vrcholně kouzelná), a potom zde taky postrádám vysvětlení, proč se hlavní postavě stále opakuje jeden den. Plus trochu mi přijde, že v prostřední části filmu trochu dojde dech a začne se tam vkrádat lehká nuda. Jinak tomu filmu už asi není co vytknout. (29.05.2011)