Vražda v Orient expresu (S12E03)

Tenhle příběh mě naprosto dostal, a to nejen Agathiným skvělý základem, ale i provedením. Nesmírně temný příběh, kdy se Suchet rezervuje a většinu doby zastává pouze jednu hereckou polohu, která ještě přidává na depresi. Celkově je prostředí skvěle nasnímáno a přidává celkovému dojmu z příběhu, který je rozhodně netradiční a silný. (26.05.2015)

Se sklonkem Poirotovy kariéry i seriálu jsem se právě na „Vraždu v orient expresu“ těšil nejvíc; ač jsem o jejím ději nic bližšího nevěděl, patří mezi ty nejznámější a své vykonalo i zdejší vysoké hodnocení. Tento díl je předně mistrovsky natočený, v duchu těch lepších z nových dílů. Prostředí Orient expresu se svou různorodou vznešenou společností, luxusem, krásnou ubíhající krajinou a obzvlášť stísněností je pro Poirotův případ jako stvořené; film překypuje tajemstvím, jež s sebou jednotliví cestující nesou, napětím, je temný a vhodně dramatizovaný (zejména hudbou). Má spokojenost však vyprchala úměrně odhalování zápletky; nečekal jsem, že právě takto ceněný příběh bude možná úplně nejvíc trpět tím největším nedostatkem Christiiných předloh - nesmírnou nepravděpodobností. Její míra je zde tak vysoká, že děj prakticky opustil pozemskou skutečnost a stal se spíš podobenstvím, což je jednak krajně nezvyklé (ale ne nutně špatné), jednak konkrétně zde pochybné. Zatímco soudní porota by měla (sic) rozhodovat nestranně na základě faktů, ta zdejší je na celé věci osobně zaujatá, koná z emocionálních pohnutek a její trest představuje hlavně odplatu; Poirot na jedné straně odmítá spravedlivý trest provedený prostým lidem, protože by se tím společnost navrátila do barbarského středověku, na druhé straně však hájí ukamenování cizoložnice zběsilým davem, neboť překročila zákon. Úvahy o morálce a pozemském/božím trestání do Christiiných příběhů nesedí a výsledek na mne působí nejvíc jako nepřirozený konstrukt, jehož účelem je nabídnout závěrečnou nesmírně dramatickou a efektní scénu váhání a těžkého rozhodování modlícího se (sic) Poirota. „Vražda v orient expresu“ tak je jedním z jeho nejzajímavějších případů, ku prospěchu jí to však příliš není. (17.05.2015)

S12E03. Kdyz jsem videl "Expres" poprve, byl jsem z toho uplne paf, protoze je to dost jine nez ostatni poirotovky. Jednak to zpracovani s jakymsi "psycho" nadechem - zima, osamoceny svistici vlak, bodava a dramaticka hudba - a pak hlavne pointa a cely moralni presah pribehu. Hlavne v tom poslednim je podle me toto zpracovani mnohem lepsi, nez klasicka verze z r. 1974 s podivnym A. Finneym jako Poirotem a oscarovou I. Bergmanovou (ktera tam pronesla jen par vet, tak doted nechapu, za co to tehdy dostala :) Suchet zde hraje Poirota trochu zniceneho, nahlodaneho. Hned na zacatku je svedkem sebevrazdy, nasledne vidi lyncovani, a v tom vsem se snazi zachovat svou katolickou viru pro pravdu a pravo. Tento jeho postoj, velmi zasadoveho a vericiho cloveka pak v zaveru dostane nejvetsi ranu, protoze se musi rozhodnout, zda stat mermomoci na strane "bezneho prava", nebo zdanlive moralne prohrat a akceptovat, ze ma spravedlnost nekdy jinou formu. Forma vrazdy je tu totiz velice netradicni a tvurci spravne pochopili, ze udelat konec (po odhaleni vraha) hlavne ve filosoficke rovine je spravna cesta. Emocne jeden z nejlepsich dilu serie. (10.12.2015)

Po každém skončení filmu z osmdesátých let, které u příležitosti 125. výročí narození Agathy uvedla česká televize a v němž hráli slavného detektiva Peter Ustinov a Albert Finney, jsem si vždy pustila televizní verzi a mohla souhlasně s mnoha dalšími napříč fóry a databázemi říci, že David Suchet na rozdíl od dvou výše uvedených Poirota nehraje, on jím, s noblesou sobě vlastní, je. Ale Vražda v Orient expresu se odlišuje, nejen od předchozích zpracování, ale i od všech ostatních částí tohoto britského tv. cyklu a podle mě patří k tomu nejlepšímu a rozhodně nejpůsobivějšímu, co se v něm natočilo; se scénami, při kterých mrazí v zádech úplně stejně jako krajina někdejší Jugoslávie, již po dlouhý čas sledujeme. Setkáme se s mnoha projevy spravedlnosti (které se nám, stejně jako některým protagonistům nemusejí líbit - od kamenování za cizoložství, až po rekonstrukci odkrývané vraždy) a všechno to, stejně jako různé kontrasty zde zobrazené (včetně víry v Boha – nějak k tomu totiž ta oblast i námět příběhu vybízí) a všechno to v člověku zůstává ještě dlouho po zhlédnutí a musí si, chtíc nechtíc, udělat názor. A tohle se, při vší úctě k hvězdným představitelům i Finneyově nominaci na Oskara, u předchozích zpracováních a dokonce ani adaptaci jiného Poirotova příběhu ( s výjimkou Opony) nestalo. Zcela bez výhrad.... (21.09.2015)

"Boli sme civilizovaní ľudia. Potom prišlo zlo." Vražda v Oriente exprese je jednak skvelá detektívna (toto je ozaj jedno z najsilnejších, ak nie vôbec najsilnejšie, rozuzlení, aké som v kriminálkach a detektívkach za desaťročia videl, na konci som zostal úplne zdrvený, šokovaný a mimoriadne emočne naplnený) a jednak je kľúčová pre Poirotove univerzum, keďže na konci sa zachová tak, ako sa zachová.  Svoje robí i netradičné prostredie parádnej vlakovej súpravy uväznenej v zasnežených horách, aj keď mi tak nejak úplne nebolo jasné, či to má tri vozne alebo dvadsať a či je tam okrem personálu, Poirota a podozrivých aj niekto ďalší. Finále vyvoláva mrazenie na skoro celom tele. Tento film by mal byť vhodný aj pre divákov, ktorí nepoznajú predchádzajúce Poirotove príbehy. To, že tento muž neodpúšťa žiadne nespravodlivosti voči spravodlivosti, je znázornené už na začiatku, kedy "odklepne" samovraždu vojaka a následne "pochopí" ukameňovanie nevernej ženy zaživa. "A keď zlyhá spravodlivosť?" - "Potom nech trestá Boh, ale nie vy!" - "A keď Boh netrestá?" (15.12.2016)