Rodinné sídlo (S10E03)

Nikam sa nevyvíjajúci príbeh a až záverečné odhalenie prinesie trochu života do siahodlhých konverzácií. Nečakanosť identity vraha som trochu očakával aj pri všetkých hereckých pretvárkach a klamstvách, ktorými sme boli zásobovaní po celý čas. (8.12.2013) –––– Na druhýkrát som si to vychutnal viac, našťastie po necelých dvoch rokoch som si už napamätal rozuzlenie, takže zvyšujem z 3* na 4*. (13.9.2015) –––– V zrkadle sa človek vidí ináč, ako ho vidia ostatní. (08.12.2013)

Pěkné na koukání, ale se všemi nešvary, které mne na Poirotovi občas štvou a žádným zásadním kladem, který by je převážil. Zápletka je překombinovaná, postav je dost a navíc příbuzných, takže člověk aby si dal po počátečním představení pauzu a nakreslil genealogický strom, některé informace vytáhne Poirot z rukávu (obraz, potrat) a postavy se chovají nepravděpodobně (Zuzana, společnice, mladý hejsek). (02.05.2016)

Největší hádankou bezesporu bylo to, jestli ten štramák vychytralý je skutečně ten mučitel černouška Solomona Northupa z toho ověnčeného jižanského eposu. Až závěrečně titulky rozsekly ten uzel gordický. Mezitím Hercules opět definoval, co že je ONE MAN ŠOU. Věčná škoda, že slušňák Festbender po úspěchu výše uvedeného titulu zběhl k hollywoodským běhnám pro znatelně vyšší gáži! 76% (05.10.2014)

S10E03 - Byla jsem velice spokojená. Rodinné sídlo je přesně v duchu a stylu starých Poirotovek a tak se mi to líbí. Hercule je požádán o vyřešení vraždy dámy, která na pohřbu svého bratra vyřkla podezření, že byl zabit a potom zabil někdo jí samotnou. Velký počet postav byl zezačátku matoucí i přes rychlé vysvětlení vzájemných vztahů, ale až postupem děje jsem se dokázala zorientovat a nijak mi to nevadilo. I když jednu rošádu, která byla nastolena hned od začátku filmu jsem odhalila docela brzo, kopírovalo to nápad minimálně jednoho z předešlých dílů. Ale bylo to tady zamotané trochu víc, takže jsem se rozhodně nenudila. I když mi tu chybí, stejně jako ve všech novějších dílech, více humoru. Není nad staré dobré pošťuchování Poirota s Hastingsem či slečnou Lemonovou. Když ale kouknu trochu jiným pohledem, moc mě potěšila romantická zápletka, která se na konci ukázala na světle a tuším, že jsem v Poirotovi dosud neviděla nic tak dojemného, i když vraždy zamilovaných už tu byly. Tohle bylo jiné. (22.11.2015)

Nejvíce mě na tomto filmu štve jeho název. Ještě jsem nepochopil proč se jmenuje Rodinné sídlo a ne Po pohřbu jak zní v překladu britský název filmu, samotná knižní předloha a i její překlad v češtině. A přitom spojení "po pohřbu" se ve scénáři objevilo opravdu mnohokrát. Nevím koho tento název napadl, ale buď neumí anglicky nebo nemá rád pohřby:-) Zaráží mě to ještě víc, když všechny ostatní díly se jmenují tak jak mají. No nic, je to jenom název. Samotný film se mi líbil, ale oproti předloze tu bylo opět docela dost změn. Musím ale uznat, že v tomhle případě mi nevadily a filmu snad i prospěly. Výprava byla opět dokonalá, nejvíce mě zaujal Cořin dům plný obrazů, přesně tak, jak jsem si ho představoval. Podobně to bylo i s rodinným sídlem, jehož interiéry díky šikovnému kameramanovi vypadaly úchvatně. Herecké obsazení jako vždy na úrovni, zmiňovat dokonalost Hercule Poirota v podání Davida Sucheta by bylo zbytečné, mimo něj podala velmi dobrý výkon i představitelka Cory a její společnice:-) (21.02.2009)