Chyby

Chybu jsem rozhodně neudělal a i tentokrát jsem plně důvěřoval že Prušinovský svůj film bez nějakých hereckých hvězd zvládne a ... zvládl. Tohle přesně dělá velkého režisérem, když se obejde bez castingového dopingu a plně si vystačí s příběhem. Tentokráte se pohybujeme v ještě sociálně slabší společnosti než u Úžovek. Hlavní hrdinka kdysi natáčela filmy pro dospělé a její nový přítel pro změnu často chlastá až do mrtva. Kolem dokola, aby člověk pohledal nějakou trošku sympatickou postavičku. 75% (03.01.2023)

Minulosti neutečeš. To platí zejména v případě, že je zaznamenána na internetu...... Český snímek 'Chyby' od uznávaného tvůrce Jana Prušinovského není plnohodnotný tříáčkový drama evropského formátu jen tak bezdůvodně – disponuje totiž atypicky pojatým romantickým námětem. Atypickým proto, že zde figuruje důležitý motiv lásky, přestože se určitě nejedná o romantický film klasického střihu. Snímek totiž velmi civilní až intimní optikou sleduje impulzivní vývoj jednoho vztahu, který se zrodí za jedné barové noci, zpočátku probíhá nezávazně, avšak postupem času se z něj stane silný tmel spříznění dvou citlivých a osamělých duší. On má zálibu v pěstování sukulentů a dělá malé chyby, ona je laskavá a empatická žena, jež v minulosti udělala jednu velkou chybu, kvůli níž hrozí, že na ní vypadne nejeden kostlivec ze skříně...... Prušinovský prostřednictvím scénáře Romana Vojkůvky se tak podnětně zamýšlí nad tím, jak moc jsou lidé emočně ovládáni předsudky, živočišnými pudy, pokrytectvím, sociálním zázemím a jinými okolnostmi, přičemž s onou milostnou dějovou linkou pracuje nesmírně přirozeně, všedně, implicitně, a zároveň bez sentimentu či příkras – a za účelem dosažení uvěřitelnosti ji zasazuje na pozadí maloměstského/vesnického až proletářského prostoru, kde člověk snadno ztratí svoji anonymitu a naopak nelehce zvládá nátlak šovinismu. 'Chyby' lze tak vnímat jako pomyslnou anatomii, která autenticky zkoumá komplikovanost a peripetie milostného vztahu, a celkově vzato počin, který na domácí scéně působí jako hotový zjevení – a fakt nemám ponětí, čím to je, ale mě tenhle film prostě dostal. Největší ovace každopádně patří neokoukané herecké dvojici: Pavla Gajdošíková je neskutečně talentovaná herečka která má před sebou hvězdnou budoucnost (takže můj favorit pro letošní České lvy je jasnej), a Jan Jankovský perfektně ztělesňuje její drahou polovičku. A jaké ponaučení vlastně plyne z tohoto příběhu? Chybovat je lidské – totéž však platí i pro vůli odpouštět..... odteď budu dávat extra majzla na to, co nahrávám na PornHub. (26.12.2021)

Český mainstreamový divák nebude z Chyb zřejmě příliš nadšen, protože Jan Prušinovský jde zcela proti trendu osvědčených romantických komedií a zároveň se vyhýbá příliš vyhrocenému dramatu. Ve výsledku se jedná o takovou nahořklou romanci dvou obyčejných individuí, která obsahuje spoustu morálních apelů a poukazuje na zkaženou maloměstskou morálku. A hlavně taky na to, že sociální perzekuce může bejt fakt svině. Něco mě na tom strašně bavilo, protože se v jádru jedná o nesmírně lidsky citlivé vyprávění, které až tragikomicky kontrastuje s trendem současných českých komedií. Podobně originální tuzemská žánrovka tady už dlouho chyběla. [75%] (26.07.2021)

Ten film má hodně silných a zajímavých aspektů - v několika momentech umí skvěle zobrazit bezvýchodnost a strach jaký může žena cítit z mužů. Nejde se ale zbavit pocitu, že by byl mnohem lepší, kdyby byla protagonistkou ona, namísto jeho (protože ačkoliv marketing se tváří jinak, progagonistou toho filmu je rozhodně on). Třeba by se pak podařilo vyhnout řadě klišé a stereotypů. Takhle to padá do formátu, který je pro Prušinovského typický, a sice že vše a všechno se musí přizpůsobovat a doprošovat bílému hetero muži. A často je to dlážděno dobrými úmysly, tedy snahou vysvětlit onomu bílému hetero muži, že "výkyvy od normálu" jsou v pořádku. Vždy je to ale založeno na tom, že jeho souhlas je nutný a že o něj musí být nejdřív usilováno - stejně jako v Mostu se trans Dáša a Romové museli doprošovat svojí neskonalou trpělivostí a snaživostí "normálním lidem", musí to tady dělat Ema. Jenže paradoxně tím, jak dokonalou, hodnou, chápavou, trpělivou a snaživou tváří v tvář agresivnímu balíkovi ji film dělá, tím víc stvrzuje, že takového chování má za potřebí a že taková "cesta hamby" je u ní na místě. Jan Prušinovský vynakládá ve své tvorbě hodně síly na to, aby ukázal, že "nenormální" lidi si mohou vysloužit tolerování, což mu rozhodně slouží ku cti na úrovni záměru, problém ale je, že tahle tolerance je vždy výsledek jeho anekdotických vyprávění a je založena na hyperaktivní snaze ze strany "freaks" této tolerance u "normálního člověka"  dosáhnout, nikdy nemá nádech inherentní reality, která jen není každým chápána, ale odměny. Jinými slovy Prušinovský v důsledku vypráví příběhy výjimek, které navíc působí svou přehnanou dokonalostí (Ema během samotného příběhu opravdu neudělá jedinou chybu - paradoxně vzhledem k názvu filmu - pokud jako chybu nepovažujeme rozhodnutí s tím idiotem zůstat) nepřesvědčivě. Na konci filmu je scéna (malý spoiler), v níž se oba navzájem jeden druhému omluví, což by mělo naznačovat nějaké konečné smíření, ale zároveň se jaksi ignoruje, že ona se nemá za co omlouvat a u něj naopak nevím, proč by tahle vágní omluva za jeho chování měla stačit - nicméně vzhledem ke statutu quo a mocenské dynamice toho vztahu to působí přirozeně. Vlastně to trefně zobrazuje realitu ve společnosti, jen si vůbec nejsem jistý, jestli si to ten film uvědomuje a jestli chápe, o jak tragický konec se jedná. Takže to je případ filmu, který na nějaké úrovni trefně zobrazuje nějaký aspekt společnosti, ale jeho problém je, že to nevystavuje žádné skutečné reflexi a místy to nevědomky implicitně legitimizuje. Otázka není, co měly dělat jinak postavy, ale co měli dělat filmaři (snad s výjimkou toho, že Ema mohla mít nějakou lidskou/negativní vlastnost). Podle mě by vážně stačilo, kdyby ten film plně přijal ženskou perspektivu a neutíkal k chlapovi jako k protagonistovi, o jehož emoce jde nakonec především. (12.07.2021)

Tak predovšetkým treba povedať, že Vojkůvkovi to kino prajem. A celkovo je to dobrý film, dobre napísaný, uveriteľne zahraný (hlavne Gajdošíková a Gogál sú super). Problém je iba v tom, že nerozumiem, prečo by tento svet potreboval českú, malomestskú verziu Chasing Amy. Ten film je skrátka o tom istom, rieši rovnaké dilemy a konflikty, a rieši ich podobným spôsobom. A má síce roztomilú Fingercuffs, zato mužský protagonista je bulo s výzorom aj charizmou Lubomíra Volného a skôr než Gajdošíková by sa k nemu hodila Hanička Lipovská. A ja neviem prečo mám pozerať na toho debila, jak sa ožiera v krčme, maká na stavbe a nakupuje v Jednote, keď už predtým rovnakú rolu stvárnili lepšie Ben Affleck, alebo Emile Hirsch. A chápem, že tuzemský trh je malý a špecifický, a diváci konzervatívni, ale Prušinovský je dobrý režisér a fakt by to už chcelo niečo zo strednej triedy. Ps: V tej vašej ankete som tomu dal hlas. (11.12.2021)