Malý Buddha

Film je krásnou expedíciou po budhistických kláštoroch, perfektnou encyklopédiou o budhistických príbehoch a živote Budhu a príjemným sprievodcom po chápaní ich sveta. Navyše má krásne farby, epickosť rozprávania je akurát na moju mieru. To je všetko. A čudujete sa, že to nestačí na vyššie hodnotenie? Nie, nestačí! Je to totiž len krásny obal bez úplne prázdneho, vykradnutého obsahu. Príbeh je vsilený, Keanu nechutný, úplný výpadok gradovania deja, či akéhokoľvek vzrušenia, či nadšenia, citu. Škoda, čakal som viac. 55%. (31.10.2007)

Příběh Síddhárty Gauthámy znám jen malinko, takže nejsem schopna říct, co vše z toho, co bylo řečeno v tomto filmu, je pravda a co jsou smyšlenky scenáristů, a proto tento film beru s mírnou rezervou. Přesto si ale myslím, že tu jakési základní hodnoty tibetského náboženství byly předány, poměrně srozumitelně a mile. Navíc zpracování, především těch částí se Síddhártou, bylo po vizuální stránce moc dobré a mnoho ze současných filmů, které se snaží jít po této stránce a které chtějí být „pěkné“ na pohled, by si s ním nezadalo. Příběh rodičů hlavního hrdiny měl možná nastínit kontrast mezi západní a východní filosofií, ovšem jelikož šlo o pouhé „nevěření“ zápaďáků, dal by se z filmu úplně vynechat. To, že buddhistické myšlení ovlivní člověka víc, než by zpočátku čekal, se dá odhadnout i bez toho. Jesseho dětské zaujetí je v rámci příběhu daleko pochopitelnější, přeci jenom se tenhle film točí i kolem něj. Ačkoliv Malý Buddha je nakonec možná trochu o něčem jiném. (12.07.2010)

Snímek na mě neudělal zdaleka takový dojem, jak jsem očekávala. Možná i proto, že byl až příliš bezkonfliktní - obzvláště matka malého Jessea byla od samého začátku velice vstřícná a chápavá. Bezpečně vím, že já bych na jejím místě taková nebyla - a nijak to nesouvisí s vírou. Snažím se být tolerantní k nejrůznějším náboženstvím, ale zdráhala bych se nechat kohokoli tak zásadním způsobem zasahovat do života mé rodiny a ovlivňovat mé dítě. Druhá časová linie, pojednávající o životě prince Siddharthy - zakladatele buddhismu, pak nebyla dost opravdová. Vzbuzovala spíš dojem podivného loutkového představení, navzdory účinkování Keanu Reevese. Její zakončení u velkého stromu pak bylo ještě podivnější: Byla to jediná scéna, v níž byli dětští herci naprosto nepřirození. Nedokážu říct, jestli věřím na převtělování, ale nijak zvlášť nevěřím "Malému Buddhovi“. (24.09.2010)

Naivní je to řádně, ale kupodivu jsem se nenudila a hodnotím jako nadprůměr. Největší malér je, že se leckde doslechnete, že je Malý Buddha film o střetu kultur. Zpracování tohoto tématu je přitom nejslabším článkem snímku. Vlastně mi připadá, že se tu tenhle motiv ani neobjevuje. Alespoň já pro výlet dvou Američanů do Tibetu nepoužívám slova jako "střetnutí dvou světů". Na důvod tohoto výletu nezapomínám, jen mi v rámci celého díla nějak znicotněl. Navíc jsou to Američani na baterky. Chlápek, co přijde jednou utahaný z práce, digihra a jedna dvě pochybnosti o reinkarnaci mi k vystižení "západní" mentality nestačí. Zkrátka chci říct, že jedna strana je předem vyšachovaná a stylizovaná do role tichého pozorovatele. Nejspíš jsem tento Bertolucciho "epos" vnímala prostě jako zjednodušené (ale opravdu obstojné, ne-li opojné) obrázky harmonického života kdesi daleko. "Moderní" linie je dost banální a odfláknutá. Tu kýčovitou, pardon, vizuálně okázalou pohádku o Buddhovi bych si dala v trochu epičtější podobě klidně jako samostatný film. (14.09.2007)

Princ Siddhárta bol dosť možné najväčšou osobnosťou v dejinách ľudstva a Bertoluccimu sa podaril neuveriteľný kúsok, keď jeho život dokázal spodobniť na filmové plátno a pritom nevynechal nič z tej mystiky a éteričnosti podstaty jeho osobnosti. Človek, ktorý sa dobrovoľne vzdá blahobytu, moci a rozkoše sálajúcej z krásnych žien svojho dvora, človek, ktorý sa nečakane a nekompromisne rozhodne konať proti všetkým konvenciám svojho postavenia, taký človek si zasluhuje môj rešpekt. Dokonca aj druhá, menej zaujímavá línia filmu má svoje čaro, a to tiež vďaka tomu, ako ju Bertolucci umne a nevtieravo spája s tou prvou. Pre mňa jeden z najväčších zážitkov na plátne, vrátil som sa do čias Hanumana, Višnu a Buddhu, hrdinov môjho detstva, z ktorých jeden prerástol až do dospelosti. Ďakujem, Bernardo. (12.01.2014)