Reklama

Reklama

Konformista

  • Itálie Il conformista (více)
Trailer 2

Obsahy(1)

V roce 1969 přikročil Bernardo Bertolucci ke zfilmování románu Alberta Moravii „Konformista“, který transponoval v jedno z nejlepších děl italského filmu. Konformistický „hrdina“ si z rodinného prostředí a svých mladistvých prožitků odnesl rozporuplné komplexy, pocity viny kombinované se stavy výlučnosti. Usilovná snaha překonat takové vnitřní založení jej přivede k maximální přizpůsobivosti, k odhodlání zařadit se do běhu společenských událostí za každou cenu. Ocitáme se v Itálii třicátých let, jejíž vládnoucí ideologií je fašismus. (NFA)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (87)

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Itálie, 1970, režie: Bernardo Bertolucci. Adaptace románu Alberta Moraviu je portrétem muže, který svou duši zaprodal fašistickému režimu a pod jeho dohledem se vydal na temnou cestu. Konformista je filmem s antihrdinou v hlavní roli a vyloženě se ani nesnaží chování svého protagonisty obhájit. Jeho snaha tkví totiž především v tom, aby ukázal jak víceméně funguje klasické vymývání mozku a jak tragické dětství dokáže člověka ovlivnit v jeho pozdějším životě. Konformista tak pracuje s hlavní postavou, která je do jisté míry sobecká, nebojí se ušpinit si ruce a přesto se s jeho hlavním hrdinou dá do velké míry ztotožnit. O to ale filmu opravdu nejde. Bertolucci se především snažil předvést jak silný vliv může mít na člověka fašistická mentalita a též jak se člověk snaží aktuálnímu politickému systému co nejvíce přiblížit. Bertolucci to prodává i skrze silný scénář (právem si došel pro nominaci na Oscara), který zcela prodává aktuální rozpoložení hlavního ´´hrdiny´´. Zasazením do předválečné Itálie, kde tou dobou zrovna je hlavní heslo ´´ Jedinec není nic, všechno je stát´´ se prodává zcela očividná myšlenka, která je ovšem prodaná skrz nechronologické vyprávění a v tomhle ohledu se vlastně nemůžu rozhodnout, zda by nakonec přece jen nebylo lepší postupovat chronologicky posloupně. Série flashbacků je dost tučná a místo věčného přeskakování by možná bylo chronologické vyprávění přece jen trochu divácky vděčnější a vstřícnější. Zas tak zásadní problém to ale ve finále není. Konformista je dost možná jeden z nejkrásněji nasnímaných filmů všech dob a v mnoha ohledech se zde předvádí ideální představa o tom jak vlastně vyprávět samotným obrazem. Vittorio Storaro je naprosto fenomenální kameraman, který se následně kvůli své genialitě právem dostal i do Hollywoodu a stojí například za kamerou k legendární Apokalypse Francise Forda Coppoly. Storaro má v malíku barevnou kompozici, pracuje s netypickými úhly záběrů a především výborně pracuje s nasvícením. Je tak velmi snadné si tenhle film po vizuální stránce strašně zamilovat. Hudba Georgese Delerua má jinak v sobě neskutečný italský nádech a velmi krásně se poslouchá. Jean Louis-Trintignant je v roli Marcella Clericiho naprosto fenomenální a těžce uchopitelný charakter je díky němu naprosto skvěle prodán. Opět platí, že je víceméně těžké Clericihovi přijít v oblasti jeho činů na chuť, postupem děje se ale čím dál tím víc ukazuje, že Marcello skutečně neměl lehký život. Je to člověk na úrovni, zároveň je ale pro snahu o normální život schopný udělat velice odpudivé věci. Vlastně mě mrzí, že je celý příběh utnutý ve chvíli, kdy by se ideálně dalo nadále pokračovat a Clericiho charakter šlo ještě více zajímavě prokreslit a definitivně rozuzlit. Takhle je tak jen Clerici skutečně těžce uchopitelnou postavou, nad kterou se vlastně závěrečný verdikt ve finále dělá hodně těžko. Konformista je výbornou ukázkou toho, že většina Italů má prostě očividně filmový řemeslo v malíku. Jde o jeden z těch filmů, který vypraví doslova obrazem, zároveň má ale pořád i dobrý scénář, který pracuje s arogantním, ovšem těžce zaškatulkovaným protagonistou a vlivem, který na něj má fašizmus. Je to velmi zajímavá podívaná, která těží ze své chladnosti a odměřenosti. Možná by tomu skutečně prospělo chronologické sestavení a rozkreslení některých načrtnutých myšlenek, jejichž rozkreslení jsem nakonec ve filmu nezaregistroval, už jenom kvůli té mistrovské kameře a vlastně celkově vysoké kvalitě se to dá celé přece jen odpustit...... () (méně) (více)

Othello 

všechny recenze uživatele

Šel jsem po tématu a vůbec nečekal, jaké vizuální žrádlo mě čeká. Vidět v roce 1970 bayovské kamerové nájezdy bere dech. Práce se světlem i mizanscénou je sice místy šíleně scénická a manýristická, ale nad ruhou stranu fakt vynalézavá a dodává každé scéně na důležitosti. Souzním s pozicí filmu, ve které člověk bez idejí je přirozeným služebníkem zla a docela by mě zajímalo její další rozvinutí k současné éře pozdního kapitalismu, kdy se zase ideje komodifikují a vytváří se tak nová varianta konformismu. ()

Reklama

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Kamera a farebnosť vťahujú do deja. To je obrovské pozitívum. Storaro sa hrá s farbami, s atmosférou a vytvára pôsobivé vizuálne dielo. Bertolucci ešte nie taký silný v rámci výpovednej hodnoty, ale rozhodne s ňou v niektorých scénach koketuje. Viacej ako o význam mi v tomto filme lahodili kompozičné a režijne nápady. Bohužiaľ téma si aj vďaka hlavnej postave Trintignanta, ktorý mi vždy prišiel nesympatický, nevyslúžila takú pozornosť, aby som sa nad morálnymi otázkami mohol zamyslieť. Je to jeden z tých filmov, ktoré vznikli z nutnosti vyjadrenia sa k problematike fašizmu ako takého. A majú aj formálnu a historickú hodnotu. Ale ako divák, ktorý prahne po príbehu by som sa k tomuto filmu už asi nevrátil. Bertolucci má lepšie filmy. Aj také čo sa venujú podobnej tématike. ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Působivé drama s podmanivým vizuálem a místy až dech beroucí atmosférou, nadčasová záležitost o temné skvrně dějin Evropy.. Jean-Louis Trintignant je herecký chameleon, opětovně potvrdil, že hravě zvládne i tak těžkou roli, tj. rozporuplnou postavu, ne zrovna příjemnou.. O příběhu muže, který chce být „normální“, by se dalo dlouze polemizovat.. ()

italka63 

všechny recenze uživatele

Alberto Moravia a Bertolucci, jak by mohlo vzniknout nêco nezajímavého? Fašistická Itálie...ten jejich temperament je vždycky nutí dělat vše naplno, pro pochybovače tu není místo, tatíček Mussolini to vždy vysvětlí. Ale co když je člověk přesvědčen, že bude líp, co když je slepý a pak procitá, za těžkou cenu, za úkol vraždy, za připomenutí ošklivých chvil z dětství? Chvíli jde s proudem....probudí se? Očistí se? To světlo v očích Trintignanta, úsměv i tvrdost, rozhodná chůze i nalomený muž...krásné scény v tančírně, závěr, kdy starověké ruiny jsou svědkem dalších změn, které se dějí uvnitř jejich zdí i po tisíciletí...proto je Řím věčný. A tenhle film skvělý. ()

Galerie (93)

Zajímavosti (6)

  • Po premiéře filmu čekal Bertolucci před kinem na svého přítele režiséra Godarda a na jeho reakci na svůj film. Godard mu podal kus papíru a beze slova odešel. Na papíru byla kresba Mao Ce-tunga a pod ní věta: „Bojuj proti individualismu a kapitalismu.“ (raininface)
  • Poézia, ktorú recituje Marcello (Jean-Louis Trintignant) v scéne z vlaku je od Gabriele D'Annunzio a má názov "La pioggia nel pineto" (1903). (jaklee)
  • V Paříži při rozhovoru doktora Marcella Clericiho (Jean-Louis Trintignant) a profesora Quadriho (Enzo Tarascio) padne zmínka o slavném podobenství o vězních v jeskyni. Mýtus o jeskyni je v sedmé knize Platónovy „Ústavy“, která je věnovaná hlavně vědám a vzdělávání. (noelcoward73)

Související novinky

Reklama

Reklama