Abstinent

Film má hoďku dvadsať, ale svojim artovým a komorným pojatím dokáže občas tiež pekne nudiť. Materiál dobrý, o tom žiadna, taktiež mladýTrojan znovu dokazuje , že sa potatil a podedil, ale akosi som mui ten príbeh a pocity neveril. nechcem špekulovať, či trvalá návykovosť a absťáky sa dajú zvládnuť hneď zkraja, ale keď si spomeniem na seba a na našu partiu v -nástich rokoch, tak tento film je čajíčkom pre deti :) (02.12.2020)

Trojan v DVTV tvrdí, že chce pro mladé zrestartovat český film. A s Šarlatánem se mu to povedlo (otázka však je, jestli jej spíš nerestartovala 70letá Agnieszka). S Abstinentem je to ale právě naopak. Vykazuje doslova všechny neduhy českých filmů posledních let. Je nijaký, není špatný, jen zcela obyčejný. Zkoušet točit vážné a civilní alkoholové drama dnes už skoro nejde, jsou tu tuny lepších filmů na stejné téma. Co však jde, je natočit standardní varování, které zároveň využije zábavné euforické prvky drog. Ano, je to šablona, ale slušné řemeslo. 1. fáze - sranda, vtipy, večírky, 2. fáze - dno 3. fáze hrabání se ze dna. Vignerovi se podařilo natočit tak neuvěřitelné nudnou euforickou fázi, že víc to snad ani nejde. Zkuste se podívat, jak vypadá třeba euforická fáze v Trainspottingu. Anebo i náš Vorel, jak umí udělat večírek v Gymplu a Vejšce. Myslím, že 63letý Vorel by zvládl natočit mnohem poutavější partu mladých alkoholiků na párty. Mladý Vigner by přitom měl mít ke generaci dnešních puberťáků mnohem blíž, měl by čerpat ze slangu a jazyka, který už Vorlovi uniká. Jinými slovy, něco je špatně. Avšak je to prvotina, třeba se to příště povede lépe. (21.11.2020)

Obecně se dá říci, že pokud mají být filmy nemocničního/léčebně-alkoholicko-drogového žánru působivé a fungující, musí se jim podařit především a) vykreslit prostředí, které se stává hrdinovým novým "domovem", b) zasadit do tohoto prostředí celistvě vytvořeného hrdinu a další navázané postavy. Zbytek je v podstatě podružný, protože když se podaří vyrobit kvalitní pojivo z těchto dvou složek, film tohoto ražení bude dobrý téměř vždy, i třeba s docela jednoduchým scénářem. Například na dějové nuance Kachyňova Směšného pána nebo Sedláčkových Pravidel lži si po letech už téměř nevzpomínám a ani netoužím si na ně vzpomenout, stále však zůstává atmosféra nepříjemných a přesto lákavě omšelých míst a budov, sychravé počasí, průhledy okny, lidský mikrokosmos, silné obrazy uvěřitelně zničených postav. Vigner šanci natočit syrový film z léčebny zahazuje okamžitě, protože si nemůže pomoci a musí za každou cenu vyprávět pomocí zcela zbytečných "poučných" retrospektiv, které jsou buď jalové (protahované chlastání na hajzlech, ve třídě - "teď ne" při nabízení placatice, všechny party scény) nebo tupé a přetékající klišé faktorem (otevírání globusu "musíme jenom po troše, aby to fotr nepoznal" haha, maturitní večírek a jízda autem, rozkmotření s přítelkyní, odmítnutí sexu s vilnou pacientkou). Takové scény by snad napsal i automat, kde je nějaká fantazie? Takže nejen, že režisér zbytečně tříští už tak chabě zachycený stav hrdiny a atmosféru léčebny, ale podkopává si vlastní nohy i neustále explicitně přítomným "proč/proto" (aniž by kterákoli z těchto scén cokoliv vnějšího nebo vnitřního uvěřitelně osvětlovala), vrcholícím závěrečným odhalením, že Adam je ještě větší blbec, než jsme doufali. (01.12.2020)

Komorní psychologické drama, které věcně a nenuceně, bez zbytečných formálních efektů (které trochu ubíraly z přesvědčivosti Úsměvům smutných mužů) zachycuje proces protialkoholní léčby devatenáctiletého Adama v Bohnicích. Film současně ve flashbacích rekapituluje historii jeho alkoholismu, který bude mít soudní dohru (jak se dozvídáme hned v úvodu, čímž je zkraje vytvořeno určité očekávání). Někdo by mohl namítat, že film dost zřetelně neobjasňuje, proč protagonista začal pít, ale právě to na něm považuji za cenné - je zřejmé, že k nadměrnému pití může snadno sklouznout i bezproblémový kluk ze „slušné“ rodiny (pouze s trochu pracovně vytíženějšími rodiči, což ale není vydáváno za ústřední příčinu). Ve své odměřenosti je to něčím až terapeutické. ___ Moc na druhou stranu nerozumím tvůrčímu rozhodnutí podkreslovat chvíle počáteční slasti zakoušené při pití zrovna Mozartem a Čajkovským (ale budiž) a pro větší přehlednost bych ocenil vizuální odlišení scén z minulosti a současnosti (místy je těžké určit, kde na časové ose se nacházíme). Postavy rodičů hraničí s karikaturami (starostlivá matka Adamovi do léčebny přinese plyšového medvěda, otec jej povzbuzuje větami jako „jsme chlapi, ne?“) a ve scénách z Bohnic to zase vypadá, že Adam, jeho kamarádka a jeden alkoholik-veterán jsou jedinými pacienty v celém areálu. Na druhou stranu si takto zřetelněji uvědomujeme izolaci, kterou hrdina zažívá. ___ Nejrušivější byl na celém, celkově potěšivě odměřeném filmu hudební klip Kvit od kapely Nebe, běžící během závěrečných titulků a zcela se svým tónem míjející s předchozími cca 75 minutami. Střídmá stopáž je další plus a Abstinent by díky ní mohl být uváděn v dvojprogramu třeba se Sólem, jiným podstatným, sympaticky nevyhroceným a nemoralizujícím filmem o zápasu jedince se sebou samým a jeho tréninku na návrat do reality. 65% (31.10.2019)

V české kinematografii nalezneme několik velmi povedených filmů na téma alkohol. Abstinent se mezi ně zcela jistě nezařadí a po opuštění platformy Netflix upadne v zapomnění. Jedna hvězdička za mého jmenovce Fridricha, druhá za můj oblíbený Květinový valčík, jenž zazní několikrát. (24.10.2023)