Abstinent

Do pekla vede vždycky přímá a rychlá cesta, ať už se nachází na dně láhve, nebo kdekoli jinde. Ven se z něj samozřejmě dostává o poznání hůře. No a alkohol je démonem mocným, jen tak člověka ze svých spárů nepustí. To je tu znázorněno velmi dobře, nicméně kamera našeho hrdinu v podstatě opouští ve chvíli, kdy to nejdůležitější pro něj, ta konfrontace se vším tam venku, teprve přichází. Mohlo to tedy být ještě v různých ohledech zajímavé, kdyby byl býval vývoj sledován alespoň o kousek dál. Ale jinak je to po všech stránkách podařené, včetně komorního pojetí s minimem postav a vyššími hereckými nároky, které k tomu krásně pasuje. 85 % (07.11.2019)

Trojan v DVTV tvrdí, že chce pro mladé zrestartovat český film. A s Šarlatánem se mu to povedlo (otázka však je, jestli jej spíš nerestartovala 70letá Agnieszka). S Abstinentem je to ale právě naopak. Vykazuje doslova všechny neduhy českých filmů posledních let. Je nijaký, není špatný, jen zcela obyčejný. Zkoušet točit vážné a civilní alkoholové drama dnes už skoro nejde, jsou tu tuny lepších filmů na stejné téma. Co však jde, je natočit standardní varování, které zároveň využije zábavné euforické prvky drog. Ano, je to šablona, ale slušné řemeslo. 1. fáze - sranda, vtipy, večírky, 2. fáze - dno 3. fáze hrabání se ze dna. Vignerovi se podařilo natočit tak neuvěřitelné nudnou euforickou fázi, že víc to snad ani nejde. Zkuste se podívat, jak vypadá třeba euforická fáze v Trainspottingu. Anebo i náš Vorel, jak umí udělat večírek v Gymplu a Vejšce. Myslím, že 63letý Vorel by zvládl natočit mnohem poutavější partu mladých alkoholiků na párty. Mladý Vigner by přitom měl mít ke generaci dnešních puberťáků mnohem blíž, měl by čerpat ze slangu a jazyka, který už Vorlovi uniká. Jinými slovy, něco je špatně. Avšak je to prvotina, třeba se to příště povede lépe. (21.11.2020)

Komorní psychologické drama, které věcně a nenuceně, bez zbytečných formálních efektů (které trochu ubíraly z přesvědčivosti Úsměvům smutných mužů) zachycuje proces protialkoholní léčby devatenáctiletého Adama v Bohnicích. Film současně ve flashbacích rekapituluje historii jeho alkoholismu, který bude mít soudní dohru (jak se dozvídáme hned v úvodu, čímž je zkraje vytvořeno určité očekávání). Někdo by mohl namítat, že film dost zřetelně neobjasňuje, proč protagonista začal pít, ale právě to na něm považuji za cenné - je zřejmé, že k nadměrnému pití může snadno sklouznout i bezproblémový kluk ze „slušné“ rodiny (pouze s trochu pracovně vytíženějšími rodiči, což ale není vydáváno za ústřední příčinu). Ve své odměřenosti je to něčím až terapeutické. ___ Moc na druhou stranu nerozumím tvůrčímu rozhodnutí podkreslovat chvíle počáteční slasti zakoušené při pití zrovna Mozartem a Čajkovským (ale budiž) a pro větší přehlednost bych ocenil vizuální odlišení scén z minulosti a současnosti (místy je těžké určit, kde na časové ose se nacházíme). Postavy rodičů hraničí s karikaturami (starostlivá matka Adamovi do léčebny přinese plyšového medvěda, otec jej povzbuzuje větami jako „jsme chlapi, ne?“) a ve scénách z Bohnic to zase vypadá, že Adam, jeho kamarádka a jeden alkoholik-veterán jsou jedinými pacienty v celém areálu. Na druhou stranu si takto zřetelněji uvědomujeme izolaci, kterou hrdina zažívá. ___ Nejrušivější byl na celém, celkově potěšivě odměřeném filmu hudební klip Kvit od kapely Nebe, běžící během závěrečných titulků a zcela se svým tónem míjející s předchozími cca 75 minutami. Střídmá stopáž je další plus a Abstinent by díky ní mohl být uváděn v dvojprogramu třeba se Sólem, jiným podstatným, sympaticky nevyhroceným a nemoralizujícím filmem o zápasu jedince se sebou samým a jeho tréninku na návrat do reality. 65% (31.10.2019)

Příběh o vzpurném teenagerovi, která má odradit případné jeho alkoholické následovatele z rodin, které nemají žádné problémy. Pro Davida Vignera je to celovečerní prvotina. V léčebně je očekávaně skupinová psychoterapie, vzdor, výpovědi pacientů, vzpomínky na domov, kde jsou milující rodiče, kteří jsou moc zaneprázdnění životem, chycení se špatné party - zde párty spolužáka, postavě hrozí vězení, vysvětlivky a poučky. To jsem viděl už mnohokrát, ale předloňské Úsměvy smutných mužů byly syrovější. Dospělé postavy jsou dost unifikované, pokoušející Andrea Berecková kouzelná. (30.11.2020)

V české kinematografii nalezneme několik velmi povedených filmů na téma alkohol. Abstinent se mezi ně zcela jistě nezařadí a po opuštění platformy Netflix upadne v zapomnění. Jedna hvězdička za mého jmenovce Fridricha, druhá za můj oblíbený Květinový valčík, jenž zazní několikrát. (24.10.2023)