Anatomie vraždy

Kdesi raz dávno som napísal: "a na filmy Otta Premingera nikdo sa už nepamätá". Nielen preto som veľmi rád, keď si nejaké médium alebo festival spomenie na vynikajúce filmy tohoto tvorcu, charakteristické premyslenou stavbou, zaujímavým príbehom, výbornými hereckými výkonmi a suverénnou réžiou. Dnes už sa také filmy netočia. Strhujúci príbeh obhajoby pomsteného znásilnenia vyniká predovšetkým výkonom Jamesa Stewarta v úlohe obhajcu, George. C. Scotta v úlohe prokurátora, zaujímavými odbočkami odľahčujucími inak zaujímavý dej zo súdnej siene (predvolanie psa ako svedka obhajoby, narážky na alkoholizmus obhajcovho pomocníka) a interesantným záverom. Celkove ide o dielo, ktoré je rovnako dobre pozerateľné dnes ako v dobe vzniku. (02.08.2004)

Anatómia vraždy je jedinečný film. Niežeby musel byť človek nadšený z výsledku prípadu ale rozhodne so všetkými filmovými atribútmi. Tento film vám príde nehorázne autentický s postavami tak reálne zahranými a po scenáristickej stránke tak vyšperkovanej, až sa začnete pýtať, že kde sú tie veľké časy... Preminger toto ani sekundu nenudiace dielo (teda pre mňa určite) perfektne rozčlenil, spolu s jeho tímom tým dali pocítiť každej postave aj z dobrého (kladným postavám) aj z toho horšieho. Ani si nespomínam na lepší súdny film (ak nerátam 12 Angry men-ten ale riešiť naštrbené vzťahy porotcov nie ostatných členov siene). A keď k tomu všetkému kraľuje Jimmy Stewart - máte vyhrané. Z neho sa pomaličkou cestičkou stal môj vôbec najobľúbenejší herec zo všetkých. (05.11.2013)

Soudní dramata jsou perfektní subžánr a já se nemohu zbavit pocitu, že ta stará, černobílá jsou nepřekonatelná. Anatomie vraždy je neskutečně dlouhý snímek, ovšem navzdory tomu mi utíkal velmi rychle, zejména pak ve fázi, kdy se děj přesunul do soudní síně, v níž se to rázem hemží perfektními hereckými výkony a ohromujícími dialogy. Pak divák může odpustit i ten poněkud pomalejší rozjezd, který však nebyl nijak přehnaně dlouhý. Na snímku mě fascinovalo, že sám jako divák jsem nevěděl, na čí straně je pravda a zda ta zdánlivě kladná strana neklame soud i svého obhájce. Obrovská škoda pak je, že se tomuto dramatu nedočkalo nějaké překvapivé pointy, jež by diváka naprosto odrovnala. Já v ni doufal. (12.06.2012)

Mám rád americká soudní dramata, protože jde často o snímky plné emocí, překvapivých zvratů, snímky až do konce napínavé... Svědek obžaloby, Pan Smith přichází, Dvanáct rozhněvaných mužů, Stezky slávy... Samé filmy, u nichž jsem napětím nedýchal. A pak tu je veleslavná Anatomie vraždy, o které spousta lidí mluví jako o nejlepším soudním dramatu všech dob.. a já prostě nevím proč. Ne že by to bylo špatné, herci jsou úžasní a scénář přelomový - kdo by si v roce ´59 vybral jako téma svého filmu znásilnění? Jenomže 160 minut je neuvěřitelná stopáž na to, že se asi dvě třetiny filmu odehrávají jako konverzačka v jedné místnosti. Otto Preminger neměl rád flashbacky, nechtěl dovysvětlovat, naopak chtěl ponechat prostor pro fantazii. Tomu rozumím. Svět není černobílý a i v tomto filmu je všechno jaksi pokřivené.. Hlavní sympaťák (James Stewart), takový milý starosvětský právník obhajuje člověka, který v afektu (asi?) nastřílel celý zásobník do muže, který (asi?) znásilnil jeho ženu. Hlavní "záporák" - slizký, arogantní právník - pak má dokázat, že to bylo chladnokrevně a vrah má jít do vězení. Názory se pořád překlápějí, dobří pomáhají zlým a naopak, a lidi pořád mluví a mluví a mluví bez jediného úlevného prostřihu někam jinam (o ten se aspoň trochu pokoušejí postavy sekretářky a Paulova přítele-alkoholika; ty ovšem děj nikam neposouvají a jejich osudy bohužel vyznívají do prázdna). Nakonec se co se případu týká stejně nic nevyřeší, divák i po závěrečných titulkách pořád neví, co se stalo, což je sice jako záměr zajímavé, ale po skoro tříhodinovém sledování bych ocenil nějaké jasnější vyznění. Ve filmech, které jsem jmenoval na začátku je sugestivnost způsobena tím, že divák sleduje postavy, které se perou s osudem, z posledních sil se snaží domoci spravedlnosti a zvítězit v souboji s chladným světem paragrafů. A to je právě to, co mi v tomto zajímavém, leč chladném soudním dramatu chybí... (30.03.2015)

Další (kolikátý už) skvělý příběh ze soudního prostředí. Jako právník se zde ukazuje James Stewart, jenž nechal vzpomenout na dvacet let starou záležitost - Pan Smithe. Kdo jiný by taky mohl lépe zahrát právníka, než muž s ksichtem Jimmyho Stewarta. Přestože film může mít nějaké drobné mouchy, co se týče logičnosti či realističnosti, pro nás milovníky "good old movies" se jedná o povinnou záležitost, a tyto mušky velkoryse přehlížíme. (11.05.2009)