Taková normální rodinka

Co říct, abych neopakoval? Že ten seriál mám natočenej na kazetě a pouštím si ho vždycky, když potřebuju spravit náladu? Že takovou rodinu bych chtěl taky? Že je to tak neuvěřitelně dobře zahraný, že by ani člověk nevěřil, že je to z větší částí všechno improvizace a točení naostro? A taky se tam pár chybiček vloudilo, třeba Medřická oslovila jménem Zdeňku Zdeňka Řehoře, a ne Jaromíra Hanzlíka, ale je taky pak pěkný sledovat, jak to ostatní zachrání a zahrají do ztracena. Taková normální rodinka je prostě ideálem rodiny, jaká by měla být, a to nejen ve filmové, ale i herecké podobě. A navíc poslední role před kamerou Oldřicha Novýho, který i v dvaasedmdesáti dokazuje, že hrát umí a neztratil nic ze svého naturelu. (12.02.2006)

Překvapivě skvělý miniseriál s naprosto jednoduchým námětem o jedné rodině, odehrávající se pouze v asi dvou pokojích s minimem postav a v černobílém hávu. I tak se na to ale dá koukat znova a znova. Nenásilný a naprosto rodinný humor funguje skvěle a všichni herci se svých postav chopili přímo skvostně. Tohle se tu dneska už netočí. (28.12.2007)

Tento seriál je jeden z najlepších. Či už ženské zloženie je nezabudnuteľné, tak aj mužské postavy sú fantastické. Je to koncert hercov. Minule som videl diel, ktorý sa musel pretáčať. Pôvodne maliara, ktorý maľuje halu hral P.Landovský, ale po zásahu zhora sa diel pretočil, tak tam hral J.Moučka. Ale aj tak si myslím, že Jaroslav Dudek natočil asi jeden z naj. seriálov. 100%. (19.10.2010)

Řvaní, hluk, řvaní, šum v tichu, řvaní, řvaní jeden přes druhého,... asi tak nějak na mě seriál působil. Omluvou snad fakt, že jsme žádný díl neviděl celý a nesnáším když někdo hodnotí něco, na co si neudělal čas a pořádně neshlédl. Zde ale musím své pravidlo porušit, protože sebemenší setkání s děním na obrazovce ve mě vyvolává záchvaty chaosu. Opravdu nechápu jak někoho nemůže bolet hlava z toho jak na sebe pořád dokola a dokola řvou. (31.10.2009)

Tento seriál na mě působí tak trošku záhadně. Hned to vysvětlím. Jde o to, že v podstatě třeba celý rok si na něj ani v náznaku nevzpomenu, jakmile ale spatřím v televizi prvních pár filmových okýnek, naprosto dokonale si mě přiková k obrazovce a nepustí. A já se nevzpouzím. Naopak. Zvláštní... [9/1O] (25.03.2007)