Chicago

Pod nablýskaným povrchem vyumělkovaných tanečních čísel ozdobených svůdně (ne)oblečenými ženami skrývá se banální příběh o tom, kterak krásní vyčůránci přechcali spravedlnost a hodní blbci ostrouhali. Snad bych v tom mohl chtít i vidět odhalení "kabaretnosti" a povrchnosti tohoto světa, leč že se takové odhalování děje (záměrně?) povrchní lampou, mi nijak neimponuje. Stylové řemeslo to však rozhodně jě. Silné **. (24.03.2009)

Na tomhle filmu dominují písně. Některé. Na tomto filmu dominují výkony herců. Některých. Což ovšem filmu ubližuje je nevyrovnanost písní a některé nešťastné herecké výkony, v čele s Renée Zellweger. A ona ještě navíc dostala Oscara. Rob Marshall navíc není tak výjimečný režisér, který by dokázal čarovat tak, jako Baz Luhrmann v "Moulin Rouge". Zkrátka film, jehož plnou popularitu a šestioscarové ocenění si nedokáži vysvětlit. (16.09.2007)

Nie som fanúšik muzikálov, asi preto som Chicago videla až v roku 2018, keď som si už povedala, že patrí ku "klasickému filmovému vzdelaniu" ;-) Ale akokoľvek môžem byť zaujatá, tie 4* si zaslúži. Scény, kostýmy či bezchybné tanečné čísla, tie sú v každom muzikále dokonalé. Mňa zaujala otvorená a bohato dávkovaná satira. Pobavila som sa takpovediac aj proti svojej vôli :-) (10.10.2018)

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)

Na Chicago jsem se díval čistě kvůli všeobecnému filmovému přehledu, muzikály jinak opravdu nemám rád, ale musím připustit, že tohle nebylo tak špatné, vůbec ne. Catherine Zeta-Jones předvedla obdivuhodný výkon, vypadala sexy, působila sebevědomě, taneční i pěvecké kreace zvládla bez chyby a k dokonalosti už ji chyběly jen ty delší vlásky. Renée Zellweger vypadá vedle ní tak trochu jako ošklivka, ale herecky nezůstala o moc pozadu a to je hlavní. Nejvíc se mi určitě líbila scéna z vězení, ta měla náboj, ostatní byly tak trochu ucajdané, povětšinou písničky, které mi nic neříkají a člověk aby už odpočítával minuty do konce. Moulin Rouge byl zpočátku zábavnější a u konce emocionálně silnější, přesto by však muzikáloví fandové rozhodně neměli být zklamáni. Jedná se o propracované dílo, u kterého Oscary, vyjma toho za nejlepší film (!!), s přihmouřeným okem dokážu pochopit. 7/10 (30.07.2008)