Hra bez pravidel

Kriminálky a detektivky jóo, ty jsme uměli. To byl taky jeden z důvodů, proč mě tenhle film hned ze začátku zaujal. Začátek je totiž naprosto skvělý a ta loupež nemá chybu. Je to snad dokonce i jedna z nejlépe natočených loupeží, co jsem u české kriminálky kdy viděl. Bez soucitu, bez emocí. Ty se začínají rodit až v průběhu filmu a film už upadá do takového toho pohodového stereotypu. A jelikož je délkou normální, dá se to přežít. Závěr za to rozhodně stojí. (03.10.2012)

Ojedinělý počin v československé kinematografii - akční kriminálka, která se povedla. Název přesně vystihuje podstatu příběhu. Nejsou tu hodní a zlí, jsou tu lidi. Téměř u nikoho si nemůžeme být jisti, jestli v tom taky nejede. Navíc je tu skvěle vyvážena akce s psychologickým rozborem (přeževších) postav. Závěr je navíc taky netradiční, ale rozhodně to není jediné klišé, kterému se tvůrci zdatně vyhli. Určitě jedna z nejlepších českých kriminálek. (15.01.2007)

Československé akční drama, téměř thriller! Detektivka světového formátu, které by ale neškodilo drobné zkrácení stopáže - zhuštění příběhu k získání ještě větší dynamiky. Věřte nevěřte, tohle přepadení klenotnictví vám připomene Nolanova Temného rytíře (2008). À propos, nezapomenutelný Vladimír Menšík zde opět ukázal, že i v malé roli dokáže zastínit všechny ostatní herce. (04.12.2012)

Na české poměry dost drsná a dobře natočená akční kriminálka. Adamíra, Kryzánek a v menší roli Menšík skvělí, Matyáš nebyl tak dobrej, chtělo by to charismatičtějšího představitele, např. kdyby to hrál Cupák, nebo třeba Brzobohatý. Líbilo se mi i vyhýbání klišé, nejsou tu zlí ani hodní, a třeba jsem čekal, že když tu závodník František Šťastný hraje sám sebe (ne moc šťastná volba, moc mu to nejde), tak se mu nic nestane... Mohlo to bejt ale barevný. Pak by se to mohlo klidně rovnat západním kriminálkám té doby. I když ta černobílá dělá určitou atmosféru... (19.03.2010)

Asi nebudu jediný, komu film připomněl klasické francouzské kriminálky. Evokuje je nejen hudba, ale i střih a syrová atmosféra. Přidejte k tomu rychlé tempo vyprávění a nesmlouvavý scénář, a je jasné, že se Hra bez pravidel z naší dobové produkce vymyká. Příběh se neobtěžuje s přílišnou útlocitností k postavám a bohužel ani s logikou. Zvlášť závěr vše přehrotil do takové míry, až jsem čekal, že Jindřich Polák na konci postřílí i filmový štáb. To je ovšem jediná vada na kráse jinak skvělého snímku. Pochválím ještě výborného Jiřího Adamíru, velice slušného Svatopluka Matyáše a nádherné slečny. (12.11.2020)