Japonská mafie

Střet americké kultury s tou japonskou není jednoduchý, hlavně pro tradiční pojetí cti, které se uplatňovalo u samurajů a nyní přešlo v určité podobě i k mafii, ale snímku "Japonská mafie" se právě tohle střetnutí podařilo pojmout tak dobře, že ho budete hlavním postavám věřit. Robert Mitchum se pro roli dokonale hodil. (08.02.2018)

Scénář: Paul Schrader, Robert Towne .. Z mého dnešního pohledu se jedná sice stále o dobrý film, ale kazí ho přílišná sentimentalita v úvodu (americké dopady okupace Japonska po válce) a také to "noirovité" rozložení postav, kde je tvrdý chlápek, osudová žena apod., které zrovna do tohoto orientálně gangsterského prostředí moc nesedí (ale doba vzniku si žádala své..). Zato morality na konci příběhu už své opodstatnění nalézají. Jinak myslím, že Sydney Pollack zvládl, s přispěním scénáristů, mnohé úskalí vykreslit věrně k pochopení složitého vnitřního systému Yakuzy. Jako v každé zločinné organizaci i zde jsou oportunisti a tak jsou často kodexy cti zbytečné. Díky tomu se dočkáme několika stylových akcí, jak v americkém (střílení) tak japonském (brutální souboj mečů) provedení. Škoda, že se na ně, při pozvolném vyprávění, musí doslova trpělivě čekat. Myslím, že by nebylo od věci natočit něco o Yakuze i v současném technickém provedení. 70%. (12.12.2007)

Tak tohle setsakramentsky bolelo, a to jsem se docela těšil. Jediné klady tohoto filmu jsou samurajské souboje a působivá hudba, pokud se nebojuje a nic nehraje tak film značně nudí, což je od mistra přes podmanivé filmy velkým prohřeškem. Japonská mafie je určitě nekonvenční podívaná, jejíž scénárista nebyl žádný chorý vyždímanec, bohužel ale není tento film určen pro mě. Jednou ho vzhledem k mé úctě k Pollackovi přehodnotím. (14.06.2011)

Pollack dokázal myslím si docela pěkně natočit Yakuzu z amerického úhlu pohledu, takovým tím pomalejším stylem typickým pro sedmdesátá léta. Je to neustálý hon za splněním slibů a chutí po pomstě, při které se pomalu vytrácejí kontrasty mezi americkou a japonskou kulturou. Ocenil bych trošku víc japonštiny a větší pohled do samotného vedení Yakuzy. (12.03.2017)

Vše, co je nádherné na letech sedmdesátých, vecpané do jedné skvostné dvouhodinovky, která mě vehnala do intenzivní multižánrové divácké extáze. S mírným znepokojením jsem si následně uvědomil, že jsem po dobu několika dlouhých měsíců zabředl do vyčpělé filmové současnosti a bezbožně opomíjel onu báječnou dekádu, v které si to mistr Pollack cválal pěšinkou mrazivější než psí čumák vymáchaný v tekutém dusíku a vršil na sebe suché masterpiecy s kadencí přežraného grizzlyho se střevní chřipkou. The Yakuza je zkrátka parádní flák precizní filmařiny. Atmosféra houstne s přesností na molekuly, v závěsu rezonují dynamické dialogy ve jménu japonska obecně, k tomu parádně vypilovaná zápletka, těžce frajerská část mužského osazenstva a vše grandiózně podtrženo závěrečným akčním infernem, v kterém sedmdesátkově vyblitá blažka stříká do všech stran a žádná stěna nezůstává suchá. Víc takových. (10.11.2013)