Opolčenočka

Film podle skutečných událostí. Poté, co obdržela zprávu o zmizení svého bratra, který bojoval jako tankista proti ukrajinským fašistům, se Káťa Bělova vydala do Luganska zjistit více o jeho osudu. Jako zpravodajka pracovala už v Petrohradě, a tak na jihu chtěla vedle svého pátrání točit i reportáž z míst bojů. S kamerou se dostala až na přední linii, kde se seznámila s kozáckým velitelem. Ti dva se spolu sblížili a později se měli dokonce brát, ale v den svatby Jegor zahynul a měli ho na svědomí zabijáci z praporu Azov. V tu chvíli se v ní všechno zlomilo a sama se šla přihlásit jako dobrovolník na obranu napadené země.
Zde se seznámila s dalšími ženami, se dvěma z nich nakonec utvořila posádku tanku. Jednou je bývalá učitelka Anna Lobanova, ta byla dlouho jen pasivní obětí války. Jako místní obyvatelka mnohokrát zažila dělostřelecké ostřelování a nálety ukrajinských stíhaček, přesto mnohem více trpěla ideologickým sporem s manželem, který podporoval Euromajdan. A byla by pasivní doposud, kdyby její muž jednoho dne neutekl do Charkova a neunesl s sebou její dceru. Třetí z posádky Světa naopak o muže přišla definitivně, když ho přímo před jejíma očima zavraždili ukrajinští nacionalisté za to, že měl po vítězství v automobilovém závodě připnutou georgijevskou stužku. I Světu chtěli zastřelit, dokonce ji nechali vykopat si vlastní hrob, ale jako zázrakem se zachránila.
Všechny tři byly zařazeny k tankistům. Na poligonu absolvovaly plnohodnotný výcvik jako ostatní mužské posádky a po závěrečných ostrých střelbách byly připraveny k bojovému nasazení. Tehdy se zhoršila situace u Debalceva a velení rozhodlo o vyslání tanků do krizové oblasti. (chamonix)