Nájemník

Spoilery! Roman Polanski je bez debat rozhodně lepší režisér než herec. V tomhle případě si ovšem nevedl v hlavní roli vůbec zle. Jeho herectví se po celou dobu pohybovalo někde na hranici teatrálnosti, což mnohokrát vedlo k úsměvným situacím. Velice mě pobavilo, že si Roman splnil dávný sen a stal se na pár okamžiků dokonce ženou. Příběh a vůbec celkový nápad je určitě zajímavý. Věřím, že se diváctvo bude mít po zhlédnutí na pozoru a několikrát si rozmyslí, než se někam přestěhuje. Přeci jen život ve stejném domě s kupou nevrlých důchodců není nic pro citlivé a labilní povahy. Velice solidní psychologická studie a zachycení postupné ztráty identity. Snímek mi atmosférou velmi připomínal Polanskiho Rosemary má děťátko, jen nebyl v žádném ohledu tak dobrý. (01.07.2018)

Romanova trilógia,t.j snímky Hnus,Rosemaryino dieťa a Nájomník majú jednu špecifickú vec spoločnú,a to je BYT,v ktorom nastávajú pre človeka extrémne nočné mory podporené desmi,hororom v maximálne depresívnej atmosfére,kde si poviem:„Niet na pokojné susedské vzťahy...”Síce tie moje sú na bode mrazu,ale takýto extrém zase nezažívam ako Roman pred kamerou,zároveň koordinuje spoľahlivo zbesilý hon na nájomníka v jednom veľkom dome,v ktorom sa nachádza divná smotánka susedov,ktorí mu dobre neprajú,totiž predtým tam žila nájomníčka,ktorú dohnali k samovražde,a ako sa s nimi popasuje Roman,to nechám na fantázii divákov... Roman Polanski je človek,ktorý prežil ghetto,a tak sa ani nečudujem,že robí takéto divné projekty s pomocou kameramana Svena Nykvista,ktorý má skúsenosti s divnými atmosférami u mentora Bergmana Ingmara. Pánečku,tento psychologický thriller ma vydesil,Roman je podivín,ale génius v tom,ako pracuje pomaly s atmosférou,ktorá čoraz viac hutne a hutne,a ja som chcel vidieť záverečný diel bytovej trilógie,a som si istý,že byť v koži Trelkovského by som asi nechcel byť,viem,aké je mať roztrieštené susedské vzťahy,ale toto je silné kafe!!! (29.07.2014)

Solidní schíza, ale na rozdíl od oduševnělému Hnusu nebo přiznané žánrovosti Rosemary má děťátko trpí neukotveností a nepřístupností, s jakou se film (ne)dá číst. Z úvodního představení zrůdně familierního prostředí bydlení s nesnesitelnými sousedy, kteří svou vlastní nepříčetností dokáží i běžného člověka dohnat k nepříčetnosti, se do full on insanity překlopí příliš neuchopitelně. Místo sžití se s hlavní postavou vybízí svou až parodickou absurditou spíš k nepochopení a nepřátelství, příběh neumožňuje ani nadpřirozené náznaky vysvětlit pouhými ponory na dno duše hlavní postavy. Nepříjemné pocity dokáže Polanski ovšem vzbuzovat stejně silně jako ve svých lepších kusech. 7/10 (21.01.2024)

Horory (či psychothrillery) po Polansku mi nechutí, po dokoukání Nájemníka mám takřka podobně jalové pocity jako tomu bylo u Rosemary nebo mladší Deváté brány. A přitom ostatní Polanského filmy v jiných žánrech považuji za takřka geniální záležitosti a klenoty kinematografie. A ještě promiň Romane, ale herecky jsi mě nezaujal už vůbec. U-tr-pe-ní. 60% (19.08.2013)

Polanski po Hnusu a Rosemary do třetice vypráví příběh rozpadu osobnosti v jednom bytě, přičemž tentokrát se vyšvihl i před kameru. A mě to zase moc nebaví, zase mi přijde, že by se dalo na mysteriózno a napětí tlačit mnohem víc a že by dost prospělo to o půlhodinu zkrátit a vykašlat se na humor. Škoda, úvodní švenkování po starém ušmudlaném vnitrobloku bylo super a navnadilo na atmosférickou podívanou. A Adjani s brýlemi velmi sexy. (20.08.2022)