Režie:
Roman PolańskiKamera:
Witold SobocińskiHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Harrison Ford, Emmanuelle Seigner, Dominique Pinon, Yves Rénier, John Mahoney, Jimmie Ray Weeks, Alexandra Stewart, Betty Buckley, Marcel Bluwal (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Lékařský kongres v Paříži, který záměna kufru promění v děsivou noční můru... Americký kardiolog Richard Walker přijede s ženou Sondrou do Paříže na lékařský kongres. Než se stačí v hotelové koupelně oholit, jeho manželka beze stopy zmizí. Dobrodružství, jež nijak statečný muž musí prožít v cizím městě, ho postaví mezi dvě skupiny, usilující získat spínač k atomové bombě a po bok půvabné nekonformní dívce Michelle. Ta propašovala spínač ze Spojených států v letadle, kde však došlo k záměně jejího a Sondřina zavazadla. Tak se do celého případu, kolem něhož francouzská policie jen bezmocně a lhostejně krouží, zapletla nevinná manželská dvojice. Zatímco Walkerovi jde výhradně o záchranu ženy, dívka usiluje o odměnu za nebezpečnou práci. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (261)
Odnáším si z tohoto filmu ponaučení - nikdy, opravdu nikdy si z letiště neodnesu cizí kufr, vždycky budu kontrolovat štítek se svým jménem, záměna kufrů může být totiž životu nebezpečná... Harrison Ford je ohromný sympaťák a v roli lékaře se mi moc líbil, unesli mu manželku a zjevně mu nikdo nepomůže, musí začít pátrat na vlastní pěst, problém je ovšem jazyková bariéra... U mě spokojenost a drobné výtky si nechám od cesty... ()
Přikláním se ke straně, která údajnou genialitu tohohle Polanskiho hitchcockovského thrilleru (aspoň zatím) nerozklíčovala, i když za nudu bych to už taky neoznačil. Ford to spolehlivě táhne, Seigner je sexy as hell a jejich pobíhání po Paříži Polanski poskládal z tradičních vděčných scének od návštěv klubů, přes konspirační schůzky v podzemních garážích, po lezení po střechách starých pařížských domů. Jen tomu chybí větší drajv - jak prý řekl Polanskimu samotný Ford, spíš než frantic je to moderately disturbed. Ale jasně, že to by neznělo tak efektně. ()
Film mi neskutečně sedl. Takový zvláštní, tajemný a dost napínavý film jsem dlouho neviděl. Ford hraje svoji roli opravdu dobře. Film není o velké akci a přestřelek, je to dost dobrý thriller, kde divák nemůže dobře předvídat co se bude dít. Rovněž mě nadchla hudba, kterou složil Ennio Morricone. Takže pro mě příjemné překvapení a tudíž hodnotím 85% = **** ()
Polanski stojí v žebříčku mých oblíbených režisérů hodně vysoko a jeho filmu jsem ještě nikdy potřebu dát méně než 3*, ale když si promítnu jeho filmografii, musím přiznat, že 48 hodin v Paříži považuju nikoliv snad nutně za vůbec nejslabší, ale pro mě osobně za nejméně zajímavý snímek z jeho tvůrčí dílny. Problém není v režii, i když zde atmosféru v pravém slova smyslu nenacházím a Polanského virtuóznost spatřuji jen v pár záběrech ze střech domů, ale pořád jde o velmi slušné a v každém případě nadstandardní řemeslo. Problém mám ale se scénářem, který mi přijde tak nějak rutinní, nepřekvapující a řekněme nedotažený. Polanksi scénárista zkrátka nedosahuje úrovně Polanského coby režiséra. Na filmu je nejzajímavější profesionální výkon Harrisona Forda, který je v tomhle druhu thrilleru jako doma a hravě zvládá jak polohu usedlého seriózního měšťáka, tak i chlapa, který skáče po střechách domů a je ochoten riskovat tváří v tvář profesionálním zabijákům. A nesmím zapomenout na půvaby Emmanuelle Seigner, jakkoliv mám pocit, že právě interakce mezi Fordovou postavou a tou její jsou trochu nucené a Polanski chtěl prostě udělat radost své životní partnerce. Celkový dojem: 55 %. ()
Tak jsem na to kouknul po letech a už to není ono. Začátek je napínavý, ale popravdě mi přijde, že padouši se chovají pitomě a když bych si celou tu jejich akci rozebral, vyjde mi, že jsou všichni břídilové nejvyššího kalibru. Třeba že cennou věc svěříte na letišti v podstatě náhodné holce a nedokážete si tu věc ani holku uhlídat. Ale no tak. Jenže to by nemohla přijít tahle překombinovaná historka, která má své napětí, své skvělé scény (všechny na střeše) i mizerné (celé finále u řeky, neustálé záběry na francouzskou Sochu svobody - jo, Romane, my jsme to pochopili, ty úchyle, tu narážku na ten soudní rozsudek). Morricone se snaží, seč může, ale mně film přišel nakonec chladný, až jsem k postavám nic necítil. To Unknown mi přišel filmařsky líp udělaný. Navíc od zhruba 80. minuty už se to táhne a vymýšlejí se jen další překombinovanosti, snad jen proto, aby se to na ty dvě hodiny natáhlo. Slušná kamera, řemeslo, ale celkově mi to přijde zbytečně odtažité a jen hudbou emoce nenaladíš. Btw - jak to, že doktora nikdo nesháněl z konference ohledně jeho přednášek? ()
Galerie (68)
Zajímavosti (9)
- Pařížské střechy byly postaveny ve studiu Boulogne. (marcel5)
- Harrison Ford si myslel, že Frantic je zavádějící název filmu, protože scénář neměl zběsilé tempo. Navrhl, že vhodnější by byl název „Moderately Disturbed“. Romanovi Polanskému se to nelíbilo. (sator)
- Ve scéně, kdy se Doktoru Walkerovi (Harrison Ford) na střeše nešťastně otevře kufr a věci z něj padají dolů, je možné si všimnout, že malá Soška Svobody padá ze střechy. V dalším záběru je však pro potřeby filmu vidět, jak leží na menším přístřešku. (Čulo)
Reklama