Smrt a dívka

Skvěle natočený přepis divadelní hry, kterému bohužel ubíra bod posun k jednoznačnosti závěru (ve hře není scéna na útesu). V roce 1994 to byl pro mě jeden z nejkrásnějších divadelních zážitků ve vinohradském divadle - herecký koncert tria Bartoška, Balcerová a Němec mě uchvátil a při sledování jsem zapomněl na naštvané vrcení obtloustlých navoněných vesnických měštek, které chtěly svoje hvězdy v hrubozrných fraškách a nikoliv v takovém psychu. Čest Jiřině Jiráskové, že našla odvahu tuto hru uvést. (29.01.2010)

Polanského pokání po letech. Závěrečná scéna doznání je vlastně Polanského monolog, ale konec samotný je zklamání, protože vůbec nic nevyřeší a všechno předchozí divadlo přijde vnivěč. Sigourney Weaver bohužel nikdy nebyla kus ženský, z který by vám ztvrdla kláda a těžko si představit, že zamlada nevypadala jako kluk, takže její postavu v mladší verzi mohl prznit tak maximálně buzerant, ale budiž, poznamenanou psychopatku hraje přesvědčivě. Vzhledem k tomu, jakej měl Roman vždycky čich na rajcovní lolitky, tenhle castingový krok mi úplně nesedí. Naneštěstí filmu celkově chybí jakákoliv mizanscéna, takže se vůbec nedivim, že skončil v propadlišti dějin a nikdo si na něj ani nevzpomene. (20.01.2018)

Polanskiho režijní um je tu vidět už od prvních minut. U tohoto psychologického drama o vině či nevině takto rozehrané na malém prostoru je jasně čitelný divadelní scénář, který je ale pro film trochu slabší, nic nového pro diváka nepřipraví a jen čekáme na to závěrečné vyvrcholení. Ben Kingsley jako vždy skvělý. (24.07.2010)

Pravda. Na minimálním prostoru a pouze se třemi herci. Ostatní se od mistra můžou učit. Tak trochu mi to připomnělo mladší drama Přiznání (2001) režiséra Richarda Linklatera. I tam se zdánlivě všední povídání změní na snůšku krutých skutečností. V Polanského dílku nicméně sledujeme ženu, kterak v osamělém domku připravuje večeři pro manžela. Ostražitá Paulina mlčky v duši dennodenně vzpomíná na nepříjemnosti spojené s diktátorským režimem. A ty se uprostřed noci rozhoří překvapivě naplno. Její muž je totiž vážený demokrat a právník, který má vyšetřovat zločiny minulého režimu. A byla to láska k němu, která jí uvrhla do cel tajné policie. Do cel, ve kterých byla za zvuků Schubertovy melodie opakovaně znásilňována. Co se musí stát, když se sadistický kat nyní spolu s manželem objeví u jejích dveří? Temné drama si výtečně hraje s divákem a pekelný soukromý soud může naplno začít. Legendární provokatér Roman Polanski opět bourá i ty nejzákladnější životní jistoty, nezapírá svůj divadelní původ a libuje si v detailech (kalhotky poslouží jako roubík). Herecky překvapí zejména pro mnohé netypicky obsazená Sigourney Weaver (sám jsem tuhle dámu docenil až po letech), svou hereckou genialitu opět rozehraje Ben Kingsley jako domnělý viník. Vřelé doporučení na nejen osamělé večery. (01.01.2010)

polanskemu táto komorná podoba sedí. vie dostať z hercov, atmosféry a témy to, čo potrebuje a chce - a to, čo potrebuje a chce je dostatočne pôsobivé na to, aby diváka strhlo a vydržal s tromi postavami zavretý v jednej chatke niekde na konci sveta, kde nemá a možno práveže má zmysel polemizovať o práve na pomstu, súd, spravodlivosť branú do vlastných rúk a veci s tým spojené . . . (07.10.2010)